1 Ora Sarai, mulher de Abrão, não lhe dava filhos; mas tinha uma serva egípcia, que se chamava Hagar.

2 Disse Sarai a Abrão: Eis que Jeová me tem impedido de ter filhos; toma, pois, a minha serva, porventura terei filhos por meio dela. Escutou Abrão a voz de Sarai.

3 Então Sarai, mulher de Abrão, tomou a Hagar egípcia, sua serva, depois de Abrão ter habitado dez anos na terra de Canaã, e a deu por mulher a seu marido.

4 Ele conheceu a Hagar, e ela concebeu; vendo ela que tinha concebido, foi sua senhora desprezada aos seus olhos.

5 Disse Sarai a Abrão: Seja sobre ti a afronta, que me é feita a mim. Eu pus a minha serva no teu seio, e vendo ela que tinha concebido, eu fui desprezada aos seus olhos. Jeová seja juiz entre mim e ti.

6 Respondeu, porém, Abrão a Sarai: Eis que tua serva está em tuas mãos: faze-lhe como bem te parecer. E Sarai maltratou-a, e ela fugiu da sua face.

7 O anjo de Jeová achou-a junto a uma fonte de água no deserto, junto à fonte que está no caminho de Sur.

8 Perguntou-lhe: Hagar, serva de Sarai, donde vieste? e para onde vais? Respondeu ela: Da presença de Sarai, minha senhora, vou fugindo.

9 Disse-lhe o anjo de Jeová: Volta para a tua senhora, e humilha-te debaixo das suas mãos.

10 Disse-lhe mais o anjo de Jeová: Multiplicarei sobremaneira a tua descendência, de modo que não será contada por ser tão numerosa.

11 Disse-lhe ainda mais o anjo de Jeová: Eis que concebeste, e darás à luz um filho, a quem chamarás Ismael, porque Jeová ouviu a tua aflição.

12 Ele será como um jumento selvagem entre os homens; a sua mão será contra todos, e a mão de todos contra ele: ao oriente de todos os seus irmãos habitará.

13 Então chamou a Jeová que lhe falava: Tu és Deus que vê; pois ela disse: Não olhei eu neste lugar para aquele que me vê?

14 Pelo que se chamou o poço Beer-Laai-Roi; ele está entre Cades e Berede.

15 Hagar deu à luz Ismael a Abrão; e Abrão chamou Ismael o nome do filho que Hagar lhe deu.

16 Tinha Abrão oitenta e seis anos, quando Hagar lhe deu à luz Ismael.

1 Sarai pak manželka Abramova jemu nerodila; a měla děvku Egyptskou, jménem Agar.

2 I řekla Sarai Abramovi: Aj, nyní Hospodin zavřel život můj, abych nerodila; vejdi, prosím, k děvce mé, zda bych aspoň z ní mohla míti syny. I povolil Abram řeči Sarai.

3 Tedy vzavši Sarai manželka Abramova Agar Egyptskou děvku svou, po desíti letech, jakž bydliti počal Abram v zemi Kananejské, dala ji Abramovi muži svému za ženu.

4 I všel k Agar, kterážto počala. Viduci pak ona, že počala, zlehčila sobě paní svou.

5 I řekla Sarai Abramovi: Křivdou mou tys vinen; já jsem dala děvku svou v lůno tvé, kterážto viduci, že počala, zlehčila mne sobě. Sudiž Hospodin mezi mnou a mezi tebou.

6 I řekl Abram k Sarai: Aj, děvka tvá v moci tvé; učiň s ní, cožť se za dobré vidí. Tedy trápila ji Sarai, a ona utekla od ní.

7 Našel ji pak anděl Hospodinův u studnice vody na poušti, u studnice té, kteráž jest při cestě Sur.

8 A řekl: Agar, děvko Sarai, odkud jdeš, a kam se béřeš? I řekla: Od tváři Sarai paní své já utíkám.

9 Tedy řekl jí anděl Hospodinův: Navrať se ku paní své, a pokoř se pod ruku její.

10 Opět řekl anděl Hospodinův: Velice rozmnožím símě tvé, aniž bude moci sečteno býti pro množství.

11 Potom také řekl anděl Hospodinův: Aj, ty jsi těhotná, a tudíž porodíš syna, a nazůveš jméno jeho Izmael; nebo uslyšel Hospodin trápení tvé.

12 Budeť pak lítý člověk; ruce jeho proti všechněm, a ruce všech proti němu; a před tváří všech bratří svých bydliti bude.

13 I nazvala Agar jméno Hospodinovo, kterýž mluvil jí: Ty jsi silný Bůh vidění; nebo řekla: Zdaliž teď také nevidím po tom, kterýž mne viděl?

14 Protož nazvala studnici tu studnicí Živého vidoucího mne. Aj, ta jest mezi Kádes a Barad.

15 Porodila pak Agar Abramovi syna; a nazval Abram jméno syna svého, kteréhož porodila Agar, Izmael.

16 Abram pak byl v osmdesáti šesti letech, když mu porodila Agar Izmaele.