1 Abençoou Deus a Noé e a seus filhos e lhes disse: Frutificai, multiplicai-vos e enchei a terra.
2 Terá medo e pavor de vós todo o animal da terra, e toda a ave do céu; nas vossas mãos serão eles entregues juntamente com tudo o que se move sobre a terra e com todos os peixes do mar.
3 Tudo o que se move e vive vos servirá de mantimento; como a erva verde tudo vos tenho dado a vós.
4 A carne, porém, com sua vida, isto é, com seu sangue, não comereis.
5 Certamente requererei o vosso sangue, o sangue das vossas vidas; da mão de todo o animal o requererei; e da mão do homem, sim da mão do irmão de cada um requererei a vida do homem.
6 Se alguém derramar o sangue do homem, pelo homem será derramado o seu sangue; porque o homem foi feito à imagem de Deus.
7 Mas vós frutificai, e multiplicai-vos; povoai abundantemente a terra, e nela multiplicai-vos.
8 Disse também Deus a Noé e a seus filhos:
9 Eis que eu vou estabelecer a minha aliança convosco e com a vossa posteridade depois de vós;
10 e também com todo o animal vivente que está convosco: com as aves, com o gado e com todo o animal da terra, desde todos os que saem da arca até todo o animal da terra.
11 Estabelecerei a minha aliança convosco: não será mais exterminada toda a carne pelas águas do dilúvio, nem haverá mais dilúvio para destruir a terra.
12 Disse Deus: Este é o sinal da aliança que faço entre mim e vós e todo o animal vivente que está convosco, para perpétuas gerações:
13 o meu arco tenho posto nas nuvens, e será ele por sinal de uma aliança entre mim e a terra.
14 Quando eu trouxer nuvens sobre a terra, e aparecer o arco nas nuvens,
15 então me lembrarei da minha aliança, que está entre mim e vós e todo o animal vivente de toda a carne; as águas não mais se tornarão em dilúvio para destruir toda a carne.
16 O arco estará nas nuvens; olharei para ele, a fim de me lembrar da aliança eterna entre Deus e todo o animal vivente de toda a carne, que está sobre a terra.
17 Disse Deus a Noé: Este é o sinal da aliança que tenho estabelecido entre mim e toda a carne que está sobre a terra.
18 Os filhos de Noé, que saíram da arca, foram Sem, Cão e Jafé. Cão é o pai de Canaã.
19 Estes três foram os filhos de Noé; e destes foi povoada toda a terra.
20 Começou Noé a ser lavrador, e plantou uma vinha.
21 Bebendo do vinho, embriagou-se e achou-se nu dentro da sua tenda.
22 Cão, pai de Canaã, viu a nudez de seu pai, e contou a seus dois irmãos que estavam fora.
23 Então tomaram Sem e Jafé uma capa, puseram-na sobre os seus ombros e, andando virados para trás, cobriram a nudez de seu pai; tiveram virados os seus rostos, e não viram a nudez de seu pai.
24 Despertando Noé do seu vinho, soube o que seu filho mais moço lhe fizera.
25 E disse: Maldito seja Canaã; Servo dos servos será de seus irmãos.
26 E acrescentou: Bendito seja Jeová, o Deus de Sem; E seja-lhes Canaã por servo.
27 Dilate Deus a Jafé, E habite Jafé nas tendas de Sem; E seja-lhes Canaã por servo.
28 Noé viveu depois do dilúvio trezentos e cinqüenta anos.
29 Foram todos os dias de Noé novecentos e cinqüenta anos; e morreu.
1 Tedy požehnal Bůh Noé i synům jeho a řekl jim: Ploďtež se a rozmnožujte se, a naplňte zemi.
2 Strach váš a hrůza vaše buď na všeliký živočich země, a na všecko ptactvo nebeské. Všecko, což se hýbe na zemi, a všecky ryby mořské v ruce vaše dány jsou.
3 Všecko, což se hýbe a jest živo, bude vám za pokrm; jako i bylinu zelenou, dal jsem vám to všecko.
4 A však masa s duší jeho, kteráž jest krev jeho, nebudete jísti.
5 A zajisté krve vaší, duší vašich vyhledávati budu; z rukou každého hovada vyhledávati jí budu, i z ruky člověka, ano i z ruky každého bratra jeho budu vyhledávati duše člověka.
6 Kdo by koli vylil krev člověka, skrze člověka vylita bude krev jeho; nebo k obrazu svému učinil Bůh člověka.
7 Vy pak ploďte a množte se; v hojnosti se rozploďte na zemi, a rozmnoženi buďte na ní.
8 I mluvil Bůh k Noé a synům jeho s ním, řka:
9 Já zajisté vcházím v smlouvu svou s vámi, i s semenem vaším po vás,
10 A se všelikou duší živou, kteráž jest s vámi, z ptactva, z hovad a ze všech živočichů zemských, kteříž jsou s vámi, ode všech, kteříž vyšli z korábu, až do všelikého živočicha zemského.
11 Protož utvrzuji smlouvu svou s vámi, že nebude vyhlazeno více všeliké tělo vodami potopy; aniž bude více potopa k zkažení země.
12 I řekl Bůh: Totoť bude znamení smlouvy, kteréž já dávám, mezi mnou a mezi vámi, a mezi všelikou duší živou, kteráž jest s vámi, po všecky věky.
13 Duhu svou postavil jsem na oblaku, a bude na znamení smlouvy mezi mnou a mezi zemí.
14 A budeť, když uvedu mračný oblak nad zemí, a ukáže se duha na oblaku,
15 Že se rozpomenu na smlouvu svou, kteráž jest mezi mnou a mezi vámi a mezi všelikou duší živou v každém těle; a nebudou více vody ku potopě, aby zahladily všeliké tělo.
16 Nebo když bude duha ta na oblaku, popatřím na ni, abych se rozpomenul na smlouvu věčnou mezi Bohem a mezi všelikou duší živou v každém těle, kteréž jest na zemi.
17 I řekl Bůh k Noé: Toť jest znamení smlouvy, kterouž jsem utvrdil mezi sebou a mezi všelikým tělem, kteréž jest na zemi.
18 Byli pak synové Noé, kteříž vyšli z korábu: Sem, Cham a Jáfet; a Cham byl otec Kanánův.
19 Ti tři jsou synové Noé, a ti se rozprostřeli po vší zemi.
20 Noé pak obíraje se s zemí, začal dělati vinice.
21 A pije víno, opil se, a obnažil se u prostřed stanu svého.
22 Viděl pak Cham, otec Kanánův, hanbu otce svého, a pověděl oběma bratřím svým vně.
23 Tedy vzali Sem a Jáfet oděv, kterýžto oba položili na ramena svá, a jdouce zpátkem, zakryli hanbu otce svého; tváři pak jich byly odvráceny, a hanby otce svého neviděli.
24 Procítiv pak Noé po svém víně, zvěděl, co mu učinil syn jeho mladší.
25 I řekl: Zlořečený Kanán, služebník služebníků bude bratřím svým.
26 Řekl také: Požehnaný Hospodin, Bůh Semův, a buď Kanán služebníkem jejich.
27 Rozšiřiž Bůh milostivě Jáfeta, aby bydlil v stáncích Semových, a buď Kanán služebníkem jejich.
28 Živ pak byl Noé po potopě tři sta a padesáte let.
29 A tak bylo všech dnů Noé devět set a padesáte let; i umřel jest.