1 Ouvi a palavra que Jeová vos fala, casa de Israel:

2 Assim diz Jeová: Não aprendais o caminho das nações, e não vos espanteis dos sinais do céu; pois deles se espantam as nações.

3 Pois os costumes dos povos são vaidade. O ídolo é apenas um madeiro que se corta do bosque, obra das mãos do artífice que o trabalhou com o machado.

4 Enfeitam-no com prata e com ouro; com pregos e a marteladas o firmam, para que não se abale.

5 São como o espantalho num pepinal, e não falam; necessitam de serem carregados porque não podem dar passo. Não tenhais medo deles; porque não podem fazer o mal, nem está neles o fazer o bem.

6 Ninguém é semelhante a ti, Jeová; grande és tu, e grande é o teu nome em poder.

7 Quem te não temeria, ó Rei das nações? Convém que sejas temido; porquanto entre todos os sábios das nações, e em todos os seus reinos, não há quem seja semelhante a ti.

8 Porém são à uma embrutecidos e se tornam insensatos; a instrução que os ídolos lhes dão é madeiro.

9 Há prata em chapas que se traz de Társis, e ouro de Ufaz, obra do artífice e das mãos do ourives; de azul e de púrpura é a vestidura deles: todos eles são obra de homens peritos.

10 Porém Jeová é o verdadeiro Deus; ele é o Deus vivo e o rei sempiterno. Ao seu furor estremece a terra, e as nações não podem suportar a sua indignação.

11 Assim lhes direis: Os deuses que não fizeram os céus e a terra, perecerão da terra e de debaixo dos céus.

12 Ele fez a terra com o seu poder, estabeleceu o mundo com a sua sabedoria, e com o seu entendimento estendeu os céus;

13 ao dar ele a sua voz, há um tumulto de águas nos céus, e faz subir das extremidades da terra os vapores; faz os relâmpagos para a chuva, e dos seus tesouros faz sair o vento.

14 Todo o homem tem-se embrutecido, e não tem conhecimento; todo o ourives é envergonhado pela imagem que ele esculpiu. Pois a imagem que ele fundiu é mentira, e nelas não há fôlego.

15 Vaidade são, obra de enganos; no tempo da sua visitação perecerão.

16 Não é semelhante a estes aquele que é a porção de Jacó; porque ele é o que forma todas as coisas; e Israel é a tribo da sua herança. Jeová dos exércitos é o seu nome.

17 Tira do chão a tua trouxa, tu que moras em lugar cercado.

18 Pois assim diz Jeová: Eis que vou agora lançar para fora os habitantes da terra, e os angustiarei, para que o sintam.

19 Ai de mim por causa do meu mal! mui grande é a minha ferida. Mas eu disse: Certamente enfermidade minha é esta, e eu a suportarei.

20 A minha tenda foi despojada, e todas as minhas cordas foram quebradas; meus filhos saíram de mim, já não existem: não há mais quem estenda a minha tenda, e levante as minhas cortinas.

21 Pois os pastores se embruteceram, e não consultaram a Jeová; por isso não prosperaram, e todos os seus rebanhos se acham dispersos.

22 Eis que vem o som dum rumor, e um grande tumulto da terra do norte, para fazer das cidades de Judá uma desolação, uma morada de chacais.

23 Eu sei, Jeová, que não é do homem o seu caminho, não depende do homem que anda o dirigir os seus passos.

24 Corrige-me, Jeová, porém com juízo; não na tua ira, para que não me reduzas a nada.

25 Derrama o teu furor sobre as gentes que não te conhecem, e sobre as famílias que não invocam o teu nome; porque devoraram a Jacó, sim o devoraram e consumiram, e devastaram o lugar da sua habitação.

1 Slyšte slovo toto, kteréž mluví k vám Hospodin, ó dome Izraelský.

2 Takto praví Hospodin: Cestě pohanů neučte se, aniž se znamení nebeských děste, neboť se jich děsí pohané.

3 Ustanovení zajisté těch národů jsou pouhá marnost. Nebo setna dřevo sekerou v lese, dílo rukou řemeslníka,

4 Stříbrem a zlatem ozdobí je, hřebíky a kladivy utvrzují je, aby se neviklalo.

5 Jsou jako palmový špalek tvrdý, ani nemluví; nošeni býti musejí, nebo choditi nemohou. Nebojtež se jich, nebo zle učiniti nemohou, aniž také dobře učiniti mohou.

6 Z nichž není žádného tobě podobného, ó Hospodine; veliký jsi, i jméno tvé veliké jest v moci.

7 Kdož by se nebál tebe, králi národů? Na tebeť zajisté to sluší, poněvadž mezi všemi mudrci národů, i ve všem království jejich nikdá nebylo podobného tobě.

8 A však ze spolka zhlupěli, a blázni jsou; z dřeva učiti se jest pouhá marnost.

9 Stříbro tažené z zámoří přivážíno bývá, a zlato z Ufaz, dílo řemeslníka a rukou zlatníka; z postavce modrého a šarlatový jest oděv jejich, všecko to jest dílo umělých.

10 Ale Hospodin jest Bůh pravý, jest Bůh živý a král věčný, před jehož prchlivostí země se třese, aniž mohou snésti národové rozhněvání jeho.

11 (Takto říkejte jim: Bohové ti, kteříž nebe ani země neučinili, nechť zahynou z země, a nechť jich není pod nebem.)

12 Kterýž učinil zemi mocí svou, kterýž utvrdil okršlek světa moudrostí svou, a opatrností svou roztáhl nebesa.

13 Kterýžto když vydává hlas, ječení vod bývá na nebi, a kterýž působí to, aby vystupovaly páry od kraje země, blýskání s deštěm přivodí, a vyvodí vítr z pokladů svých.

14 Tak zhlupěl každý člověk, že nezná toho, že zahanben bývá každý zlatník pro rytinu; nebo slitina jeho jest faleš, a není ducha v nich.

15 Marnost jsou a dílo podvodů; v čas, v němž je navštívím, zahynou.

16 Neníť podobný těmto díl Jákobův, nebo on jest stvořitel všeho; Izrael tolikéž jest pokolení dědictví toho, jehož jméno jest Hospodin zástupů.

17 Sbeř z země koupi svou, ty kteráž bydlíš v pevnosti této.

18 Nebo takto praví Hospodin: Aj, já vyhodím z praku obyvatele země této pojednou, a ssoužím je, aby shledali toto:

19 Běda mně pro setření mé, přebolestná jest rána má, ješto jsem já byl řekl: Jistě tuto nemoc budu moci snésti.

20 Stan můj popléněn jest, a všickni provazové moji potrháni jsou. Synové moji odebrali se ode mne, a není žádného; není žádného, kdo by více rozbíjel stan můj, a roztáhl kortýny mé.

21 Nebo zhlupěli pastýři, a Hospodina se nedotazovali; protož nevede se jim šťastně, a všecko stádo pastvy jejich rozptýleno jest.

22 Aj, pověst jistá přichází, a pohnutí veliké z země půlnoční, aby obrácena byla města Judská v pustinu a v příbytek draků.

23 Vím, Hospodine, že není v moci člověka cesta jeho, aniž jest v moci muže toho, kterýž chodí, aby spravoval krok svůj.

24 Kárej mne, Hospodine, však milostivě, ne v hněvě svém, abys nesetřel mne.

25 Vylí hněv svůj na ty národy, kteříž tebe neznají, a na rodiny, kteréž jména tvého nevzývají; nebo zžírají Jákoba, a tak zžírají jej, aby jej všeho sežrali, a obydlí jeho v poustku obrátili.