1 A palavra que da parte de Jeová veio a Jeremias, quando Nabucodonozor, rei de Babilônia, e todo o seu exército, e todos os reinos da terra que estavam debaixo do seu domínio, e todos os povos pelejavam contra Jerusalém e contra todas as suas cidades. Esta palavra dizia:

2 Assim diz Jeová, Deus de Israel: Vai, fala a Zedequias, rei de Judá, e dize-lhe: Assim diz Jeová: Eis que entregarei esta cidade nas mãos do rei de Babilônia, e ele lhe lançará fogo.

3 Tu não escaparás da sua mão; mas certamente serás preso e entregue na sua mão; os teus olhos verão os olhos do rei de Babilônia, e ele te falará boca a boca, e irás a Babilônia.

4 Todavia ouve a palavra de Jeová, ó Zedequias, rei de Judá; assim diz Jeová acerca de ti: Não morrerás à espada;

5 em paz morrerás, e queimar-te-ão perfumes a ti, como fizeram a teus pais, os reis passados que te precederam, e te prantearão, dizendo: Ah senhor! Pois eu falei a palavra, diz Jeová.

6 O profeta Jeremias falou todas estas palavras a Zedequias, rei de Judá, em Jerusalém,

7 quando o exército do rei de Babilônia pelejava contra Jerusalém, e contra todas as cidades que restavam de Judá, contra Laquis e contra Azeca; porque das cidades de Judá só estas haviam ficado como cidades fortificadas.

8 Depois que o rei Zedequias fizera uma aliança com todo o povo que estava em Jerusalém, veio da parte de Jeová a palavra a Jeremias, para lhes apregoar a liberdade;

9 a fim de que cada um deixasse ir livre, o seu servo, e cada um igualmente a sua serva, hebreu ou hebréia; e que ninguém se servisse dum judeu seu irmão.

10 Todos os príncipes e todo o povo, que haviam entrado na aliança, obedeceram, deixando ir livres, cada um o seu servo, e cada um a sua serva, de maneira que ninguém daqui em diante se servisse deles; sim obedeceram, e deixaram-nos ir.

11 Mas depois se arrependeram, e fizeram voltar os servos e as servas que eles haviam deixado ir livres, e sujeitaram-nos como servos e servas.

12 Portanto da parte de Jeová veio a palavra de Jeová a Jeremias, dizendo:

13 Assim diz Jeová, Deus de Israel: Eu fiz uma aliança com vossos pais no dia em que os tirei da terra do Egito, da casa de servidão, dizendo:

14 Ao fim de sete anos, deixareis ir cada um a seu irmão hebreu que te for vendido e que te houver servido seis anos, deixá-lo-ás ir de ti livre; vossos pais, porém, não me ouviram, nem inclinaram os seus ouvidos.

15 Há pouco tornastes e fizestes o que é reto nos meus olhos, apregoando liberdade cada um ao seu próximo; tínheis feito uma aliança diante de mim na casa que é chamada do meu nome;

16 mas tornastes a profanar o meu nome, fazendo voltar cada um o seu servo, e cada um a sua serva, que haveis deixado ir livres conforme a sua vontade, e sujeitando-os para que fossem vossos servos e servas.

17 Portanto assim diz Jeová: Vós não me ouvistes, para apregoardes a liberdade, cada um a seu irmão e cada um ao seu próximo; eis que vos estou apregoando a liberdade, diz Jeová, para a espada, para a peste e para a fome; farei que sejais um espetáculo horrendo a todos os reinos da terra.

18 Entregarei os homens que transgrediram a minha aliança, e não cumpriram as palavras da aliança que fizeram diante de mim, quando dividiram em duas partes o bezerro e passaram pelo meio das suas porções.

19 Os príncipes de Judá, e os príncipes de Jerusalém, e os eunucos, e os sacerdotes, e todo o povo da terra, os quais passaram pelo meio das porções do bezerro;

20 eu os entregarei nas mãos dos seus inimigos, e nas mãos dos que procuram tirar-lhes a vida; os seus cadáveres servirão de pasto para as aves do céu e para os animais da terra.

21 A Zedequias, rei de Judá, e os seus príncipes, entregá-los-ei nas mãos dos seus inimigos e nas mãos dos que procuram tirar-lhes a vida, e nas mãos do exército do rei de Babilônia, que se retiraram de vós.

22 Eis que darei ordem, diz Jeová, e os farei voltar a esta cidade; eles pelejarão contra ele, e a tomarão e a incendiarão: das cidades de Jeová farei uma desolação, de sorte que não haja habitantes nelas.

1 Slovo,kteréž se stalo k Jeremiášovi od Hospodina, (když Nabuchodonozor král Babylonský, a všecko vojsko jeho, i všecka království země pod moc jeho přináležející, všickni také národové bojovali proti Jeruzalému a proti všechněm městům jeho), řkoucí:

2 Takto praví Hospodin Bůh Izraelský: Jdi a rci Sedechiášovi králi Judskému, rci, pravím, jemu: Takto dí Hospodin: Aj, já dám toto město v ruku krále Babylonského, aby je vypálil ohněm.

3 I ty neznikneš ruky jeho, ale jistotně jat a v ruku jeho vydán budeš, a oči tvé uzří oči krále Babylonského, i ústa jeho s ústy tvými mluviti budou, a do Babylona se dostaneš.

4 A však slyš slovo Hospodinovo, Sedechiáši králi Judský: Takto praví Hospodin o tobě: Neumřeš od meče,

5 V pokoji umřeš. A jakož pálívali otcům tvým, králům předešlým, kteříž byli před tebou, tak páliti budou tobě, a říkajíce: Ach, pane, kvíliti budou nad tebou; nebo slovo toto já mluvil jsem, dí Hospodin.

6 I mluvil Jeremiáš prorok Sedechiášovi, králi Judskému, všecka slova ta v Jeruzalémě,

7 Když vojsko krále Babylonského bojovalo proti Jeruzalému a proti všechněm městům Judským ostatním, proti Lachis a proti Azeku; nebo ta byla pozůstala z měst Judských města hrazená.

8 Slovo, kteréž se stalo k Jeremiášovi od Hospodina, když učinil král Sedechiáš smlouvu se vším lidem, kterýž byl v Jeruzalémě, o vyhlášení jim svobody,

9 Aby propustil jeden každý služebníka svého a jeden každý děvku svou, Hebrejského neb Hebrejskou, svobodné, aby nepodroboval sobě v službu Žida, bratra svého, nižádný.

10 Tedy uposlechla všecka knížata a všecken lid, kterýž byl v smlouvu všel, aby propustil jeden každý služebníka svého a jeden každý děvku svou svobodné, aby nepodroboval jich v službu více; uposlechli, pravím, a propustili.

11 Potom pak rozmyslivše se, zase pobrali služebníky své a děvky své, kteréž byli propustili svobodné, a podrobili je sobě za služebníky a děvky.

12 I stalo se slovo Hospodinovo k Jeremiášovi od Hospodina, řkoucí:

13 Takto praví Hospodin Bůh Izraelský: Já jsem učinil smlouvu s otci vašimi toho dne, když jsem je vyvedl z země Egyptské, z domu služebníků, řka:

14 Po vyplnění sedmi let propouštívejte jeden každý bratra svého Žida, kterýž by prodán byl tobě, a sloužilť by šest let, propusť, pravím, jej svobodného od sebe. Ale neuposlechli otcové vaši mne, aniž naklonili ucha svého.

15 Vy zajisté usmyslivše sobě dnes, učinili jste to, což jest spravedlivého před očima mýma, že jste vyhlásili svobodu jeden každý bližnímu svému, učinivše smlouvu před oblíčejem mým v domě tom, kterýž nazván jest od jména mého.

16 Ale zase zpáčivše se, zlehčili jste jméno mé, že jste vzali zase jeden každý služebníka svého a jeden každý děvku svou, kteréž jste byli propustili svobodné podlé žádosti jejich, a podrobili jste je, aby byli vaši služebníci a děvky.

17 Protož takto praví Hospodin: Vy neuposlechli jste mne, abyste vyhlásili svobodu jeden každý bratru svému, a jeden každý bližnímu svému, aj, já vyhlašuji proti vám svobodu, dí Hospodin, meči, moru a hladu, a vydám vás ku posmýkání po všech královstvích země.

18 Vydám zajisté ty lidi, jenž přestoupili smlouvu mou, kteříž nevykonali slov smlouvy té, kterouž učinili před oblíčejem mým, když tele rozťali na dvé, a prošli mezi díly jeho,

19 Totiž knížata Judská a knížata Jeruzalémská, komorníci, a kněží, i všecken lid té země, kteříž prošli mezi díly toho telete.

20 Vydám je, pravím, v ruku nepřátel jejich, a v ruku hledajících bezživotí jejich, i budou těla mrtvá jejich za pokrm ptactvu nebeskému, a šelmám zemským.

21 Sedechiáše také krále Judského, i knížata jeho vydám v ruku nepřátel jejich, a v ruku hledajících bezživotí jejich, v ruku, pravím, vojska krále Babylonského, kteříž odtáhli od vás.

22 Aj, já přikáži, dí Hospodin, a přivedu je zase na město toto, aby bojovali proti němu, a vezmouce je, vypálili je ohněm; města také Judská obrátím v poušť, tak že nebude žádného obyvatele.