1 Assim diz Jeová: Desce à casa do rei de Judá, e fala ali esta palavra,

2 e dize: Ouve a palavra de Jeová, ó rei de Judá, que te sentas sobre o trono de Davi. Ouvi, tu, e os teus servos e o teu povo, que entrais por estas portas.

3 Assim diz Jeová: Executai juízo e justiça, e livrai das mãos do opressor aquele que foi despojado. Não façais mal, não façais violência ao estrangeiro, nem ao órfão, nem à viúva; não derrameis neste lugar sangue inocente.

4 Pois se deveras fizerdes isto, pelas portas desta casa entrarão reis que se assentarão sobre o trono de Davi, que andarão em carros e montados em cavalos, eles, os seus servos e o seu povo.

5 Mas se não ouvirdes estas palavras, juro por mim mesmo, diz Jeová, que esta casa se tornará uma desolação.

6 Pois assim diz Jeová acerca da casa do rei de Judá: Tu és Gileade para mim, e a cabeça de Líbano; todavia certamente farei de ti um ermo, e cidades não habitadas.

7 Prepararei contra ti destruidores, cada um com as suas armas; eles cortarão os teus cedros escolhidos, e lançá-los-ão no fogo.

8 Muitas nações passarão por esta cidade, e dirá cada um ao seu próximo: Por que se houve Deus assim com esta grande cidade?

9 Responder-se-lhes-á: Porque abandonaram a Jeová seu Deus, adoraram a outros deuses e os serviram.

10 Não choreis o morto, nem o lastimeis; mas chorai muito aquele que sai. Pois não voltará mais, nem verá a terra onde nasceu.

11 Porque assim diz Jeová acerca de Salum, filho de Josias, rei de Judá, que reinou em lugar de seu pai Josias, e que saiu deste lugar: Nunca mais voltará para cá;

12 mas no lugar para onde o levaram cativo, ali morrerá, e nunca mais verá esta terra.

13 Ai daquele que edifica a sua casa na iniqüidade, e as suas câmaras na injustiça; que se serve do trabalho do seu próximo sem remunerá-lo, e não lhe dá o salário;

14 que diz: Edificar-me-ei uma casa larga, e câmaras espaçosas, e que abre para si janelas; que de cedro forra a sua casa e a pinta de vermelhão.

15 Acaso reinarás, porque tu procuras exceder no uso de cedro? acaso teu pai não comia, não bebia? Mas ele praticou o juízo e a justiça, então tudo lhe corria bem.

16 Julgou a causa do pobre e necessitado; então ia bem. Porventura não é isto conhecer-me? diz Jeová.

17 Pois os teus olhos e o teu coração atentam tão somente para a ganância, e para derramar sangue inocente, e para praticar a opressão e a violência.

18 Portanto assim diz Jeová acerca de Jeoaquim, filho de Josias, rei de Judá: Não o lamentarão, dizendo: Ah, meu irmão! nem: Ah, irmã! não o lamentarão, dizendo: Ah, senhor! nem: Ah, sua glória!

19 Com a sepultura dum jumento será ele sepultado, sendo arrastado e lançado fora das portas de Jerusalém.

20 Sobe ao Líbano, e clama; em Basã levanta a tua voz, e clama desde Abarim: porque todos os teus amantes são destruídos.

21 Falei-te no tempo da tua prosperidade; mas disseste: Não ouvirei. Este tem sido o teu caminho desde a tua mocidade, o não obedeceres à minha voz.

22 O vento apascentará a todos os teus pastores, e os teus amantes irão para o cativeiro; certamente então ficarás envergonhado e confundido, por causa de toda a tua maldade.

23 Ó tu, que habitas no Líbano e fazes o teu ninho nos cedros, quão digna de lástima serás, quando te vierem as dores, o sofrer como duma mulher que está de parto!

24 Pela minha vida, diz Jeová, ainda que Coniá, filho de Jeoaquim, rei de Judá, fosse o anel do selo na minha mão direita, contudo dali te arrancaria.

25 Entregar-te-ei nas mãos dos que procuram tirar-te a vida, e nas mãos daqueles a quem temes, a saber, nas mãos de Nabucodonozor, rei de Babilônia, e nas mãos dos caldeus.

26 A ti, e a tua mãe que te deu à luz, lançar-vos-ei para outro país, em que não nascestes; e ali morrereis.

27 Mas para a terra, para que a alma deles almeja voltar, para lá não voltarão.

28 Acaso este homem Coniá é algum vaso desprezado e quebrado? acaso é ele vaso de que ninguém se agrada? porque foram lançados, ele e a sua linhagem, e arrojados para a terra que não conhecem?

29 Ó terra, terra, terra, ouve a palavra de Jeová.

30 Assim diz Jeová: Escreve que este homem não terá filhos, homem que não prosperará nos seus dias; pois nenhum da sua linhagem prosperará, sentado sobre o trono de Davi e reinando daqui em diante em Judá.

1 Takto řekl Hospodin: Sejdi do domu krále Judského, a mluv tam slovo toto,

2 A rci: Slyš slovo Hospodinovo, králi Judský, kterýž sedíš na stolici Davidově, ty i služebníci tvoji i lid tvůj, kteříž chodíte skrze brány tyto.

3 Takto praví Hospodin: Konejte soud a spravedlnost, a vychvacujte obloupeného z ruky násilníka; příchozímu tolikéž, sirotku, ani vdově nečiňte křivdy, aniž jich utiskujte, a krve nevinné nevylévejte na místě tomto.

4 Nebo budete-li to pilně vykonávati, jistě že poberou se skrze brány domu tohoto králové, sedící místo Davida na stolici jeho, jezdíce na vozích, neb na koních, král s služebníky svými i s lidem svým.

5 Jestliže pak neuposlechnete slov těchto, skrze sebe přisahám, dí Hospodin, že poušť bude dům tento.

6 Nebo takto praví Hospodin o domu krále Judského: Byl jsi mi jako Galád a vrch Libánský, ale obrátím tě jistotně v poušť jako města, v nichž se bydliti nemůže.

7 A přistrojím na tebe zhoubce, jednoho každého se zbrojí jeho, kteřížto zpodtínají nejvýbornější cedry tvé, a vmecí na oheň.

8 A když půjdou národové mnozí mimo město toto, a řekne jeden druhému: Proč tak učinil Hospodin městu tomuto velikému?

9 Tedy řeknou: Proto že opustili smlouvu Hospodina Boha svého, a klaněli se bohům cizím a sloužili jim.

10 Neplačtež mrtvého, aniž ho litujte, ale ustavičně plačte příčinou toho, kterýž odchází; neboť se nenavrátí více, aby pohleděl na zemi, v níž se narodil.

11 Nebo takto praví Hospodin o Sallumovi synu Joziáše, krále Judského, kterýž kraluje místo Joziáše otce svého: Když vyjde z místa tohoto, nenavrátí se sem více.

12 Ale tam v tom místě, kamž jej zastěhují, umře, a tak země této neuzří více.

13 Běda tomu, kdož staví dům svůj s útiskem, a paláce své s křivdou, kterýž bližního svého v službu podrobuje darmo, mzdy pak jeho nedává jemu;

14 Kterýž říká: Vystavím sobě dům veliký a paláce prostranné, kterýž prolamuje sobě okna, a tafluje cedrovím, a maluje barvou.

15 Zdaliž kralovati budeš, že se pleteš v to cedrové stavení? Otec tvůj zdaliž nejídal a nepíjel? Když konal soud a spravedlnost, tedy dobře bylo jemu.

16 Když soudíval při chudého a nuzného, tedy dobře bylo. Zdaliž mně to není známé? dí Hospodin.

17 Ale oči tvé i srdce tvé nehledí než lakomství tvého, a abys krev nevinnou proléval, a nátisk a křivdu činil.

18 Protož takto praví Hospodin o Joakimovi synu Joziáše, krále Judského: Nebudouť ho kvíliti: Ach, bratře můj, aneb ach, sestro. Nebudou ho kvíliti: Ach, pane, aneb ach, kdež důstojnost jeho?

19 Pohřbem osličím pohřben bude, vyvlečen a vyvržen jsa za brány Jeruzalémské.

20 Vstup na Libán a křič, i na hoře Bázan vydej hlas svůj; křič také přes brody, když potříni budou všickni milovníci tvoji.

21 Mluvíval jsem s tebou v největším štěstí tvém, říkávalas: Nebuduť poslouchati. Tať jest cesta tvá od dětinství tvého; neuposlechlas zajisté hlasu mého.

22 Všecky pastýře tvé zpase vítr, a milovníci tvoji v zajetí půjdou. Tehdáž jistě hanbiti a styděti se budeš za všelikou nešlechetnost svou.

23 Ó ty, kteráž jsi usadila se na Libánu, jenž se hnízdíš na cedroví, jak milostná budeš, když na tě přijdou svírání a bolest jako rodičky!

24 Živť jsem já, dí Hospodin, že byť pak byl Koniáš syn Joakima, krále Judského, prstenem pečetním na mé ruce pravé, však tě i odtud strhnu.

25 A vydám tě v ruku těch, kteříž hledají bezživotí tvého, a v ruku těch, jejichž ty se oblíčeje lekáš, totiž v ruku Nabuchodonozora krále Babylonského, a v ruku Kaldejských.

26 A hodím tebou i matkou tvou, kteráž tě porodila, do země cizí, tam, kdež jste se nezrodili, a tam zemřete.

27 Do země pak, po níž toužiti budete, abyste se navrátili tam, tam se nenavrátíte.

28 Zdaliž modlou ničemnou, kteráž roztřískána bývá, bude muž tento Koniáš? Zdali nádobou, v níž není žádné líbosti? Proč by vyházíni byli on i símě jeho, a uvrženi do země, o níž nevědí?

29 Ó země, země, země, slyš slovo Hospodinovo.

30 Takto praví Hospodin: Zapište to, že muž tento bez dětí bude, a že se jemu nepovede šťastně za dnů jeho. Anobrž nepovede se šťastně i tomu muži, kterýž by z semene jeho seděl na stolici Davidově, a panoval ještě nad Judou.