1 A palavra de Jeová que veio a Jeremias, o profeta, acerca das nações.

2 A respeito do Egito; acerca do exército de Faraó-Neco, rei do Egito, que estava junto ao rio Eufrates em Carquemis, ao qual Nabucodonozor, rei de Babilônia, derrotou no quarto ano de Jeoaquim, filho de Josias, rei de Judá.

3 Preparai o escudo e o pavês, e chegai-vos para pelejar.

4 Aparelhai os cavalos, montai nos ginetes, e apresentai-vos com elmos; açacalai lanças, vesti-vos de couraças.

5 Por que tenho esta visão? eles se espantam e voltam para trás; os seus valentes são derrotados e fogem precipitados: terror há por todos os lados, diz Jeová.

6 Não fuja o ligeiro, nem escape o valente; à banda do norte junto ao rio Eufrates tropeçaram e caíram.

7 Quem é este que sobe como o Nilo, cujas águas se agitam como os rios?

8 O Egito sobe como o Nilo, e as suas águas agitam-se como os rios; e diz: Subirei, cobrirei a terra; destruirei a cidade e os que nela habitam.

9 Subi, cavalos, estrondeai, carros; e saiam os valentes: Cus e Pute, que manejam o escudo e os ludins que manejam e entesam o arco.

10 Aquele dia, porém, é dia do Senhor, Jeová dos exércitos, dia de vingança em que se vingará dos seus adversários; a espada devorará e se fartará e se embriagará com o sangue deles. Pois o Senhor, Jeová dos exércitos, tem um sacrifício na terra do norte junto ao rio Eufrates.

11 Sobe a Gileade, e toma bálsamo, ó virgem filha do Egito; em vão multiplicas os remédios, não há cura para ti.

12 As nações já ouviram a tua vergonha, e a terra está cheia do teu clamor; porque o valente tropeçou no valente, ambos juntos caíram.

13 A palavra que Jeová falou ao profeta Jeremias sobre o haver de vir Nabucodonozor, rei de Babilônia, e haver de ferir a terra do Egito.

14 Anunciai-o no Egito e fazei ouvir isto em Migdol; fazei também ouvir isto em Mênfis e em Tafnes; dizei: Apresenta-te, e prepara-te; pois a espada já devorou ao redor de ti.

15 Por que está derrubado o teu valente? ele não ficou de pé, porque Jeová o empurrou.

16 Jeová fez que muitos caíssem; eles caíram uns sobre os outros, e disseram: Levanta-te, e voltemos para o nosso povo e para a terra onde nascemos, para fugirmos da espada opressora.

17 Clamaram ali: Estrondo é o nome de Faraó, rei do Egito; deixou passar o tempo apontado.

18 Pela minha vida, diz o Rei, cujo nome é Jeová dos exércitos, certamente assim virá o rei do Egito como o Tabor entre os montes e como o Carmelo junto ao mar.

19 Ó filha que habitas no Egito, prepara-te para ires ao cativeiro; pois Mênfis se tornará em desolação, e ficará deserta e despovoada.

20 O Egito é uma novilha mui formosa; mas do norte é vindo um tavão sobre ela.

21 Também os seus soldados mercenários no meio dela são como bezerros cevados; eles igualmente voltaram para trás, fugiram juntos, não ficaram firmes; pois é vindo sobre eles o dia da sua calamidade, o tempo da sua visitação.

22 O seu ruído é como o da serpente que foge; à frente dum exército marcharão e virão contra ela com machados como os que cortam lenha.

23 O bosque, diz Jeová, que de outro modo ninguém o poderá examinar, eles o cortarão; porquanto são mais numerosos do que os gafanhotos, são inumeráveis.

24 Envergonhada será a filha do Egito, entregue nas mãos do povo do norte.

25 Jeová dos exércitos, Deus de Israel, diz: Eis que castigarei a Amom de Nô e a Faraó e ao Egito, juntamente com os seus deuses e com os seus reis, a saber, a Faraó e aos que nele confiam.

26 Entregá-los-ei nas mãos dos que procuram tirar-lhes a vida, e nas mãos de Nabucodonozor, rei de Babilônia, e nas mãos dos seus servos: e depois será habitada, como nos dias antigos, diz Jeová.

27 Mas tu não tenhas medo, servo meu Jacó, nem te espantes, Israel; porque eu te livrarei de terras remotas e da terra do seu cativeiro a tua linhagem; voltará Jacó, e ficará tranqüilo e sossegado, e ninguém o amedrontará.

28 Tu não tenhas medo, servo meu Jacó; porque eu sou contigo. Pois destruirei totalmente todas as nações para onde te arrojei. A ti, porém, não te destruirei de todo, mas castigar-te-ei com juízo, e de maneira alguma te terei por inocente.

1 Slovo Hospodinovo, kteréž se stalo k Jeremiášovi proroku proti národům těmto:

2 O Egyptských. Proti vojsku Faraona Néchy krále Egyptského, (jenž bylo při řece Eufrates u Charkemis, kteréž zbil Nabuchodonozor král Babylonský), léta čtvrtého Joakima syna Joziášova, krále Judského:

3 Připravtež štít a pavézu, a jděte k boji.

4 Zapřáhejte koně, a vsedejte jezdci, postavte se s lebkami, vytírejte kopí, zobláčejte se v pancíře.

5 Proč vidím tyto zděšené, zpět obrácené, a nejsilnější jejich potřené, anobrž prudce utíkající, tak že se ani neohlédnou? Strach jest vůkol, dí Hospodin,

6 Aby neutekl čerstvý, a neušel silný, aby na půlnoci o břeh řeky Eufrates zavadili a padli.

7 Kdo se to valí jako potok, jako řeky, jejichž vody sebou zmítají?

8 Egypt jako potok se valí a jako řeky, když se vody hýbají, tak pravě: Potáhnu, přikryji zemi, zkazím město i přebývající v něm.

9 Křepčtež, ó koni, a běžte s hřmotem, ó vozové; nechť vytáhnou i silní, Mouřenínové a Putští, kteříž užívají pavézy, i Ludimští, kteříž užívají a natahují lučiště.

10 A však ten den Panovníka Hospodina zástupů bude den pomsty, aby uvedl pomstu na nepřátely své, kteréžto zžíře meč a nasytí se, anobrž opojí se krví jejich; nebo obět Panovníka Hospodina zástupů bude v zemi půlnoční u řeky Eufrates.

11 Vyprav se do Galád, a nabeř masti, panno dcero Egyptská, nadarmo však užíváš mnohého lékařství, nebo ty zhojena býti nemůžeš.

12 Slyšíť národové o zlehčení tvém, a naříkání tvého plná jest země, proto že silný na silném se ustrkuje, tak že spolu zaroveň padají.

13 Slovo, kteréž mluvil Hospodin k Jeremiášovi proroku o přitažení Nabuchodonozora krále Babylonského, aby zkazil zemi Egyptskou.

14 Oznamte v Egyptě, a ohlaste v Magdol, rozhlaste také v Nof, i v Tachpanches rcete: Postůj a připrav se, ale však zžíře meč všecko, což vůkol tebe jest.

15 Proč poražen jest každý z nejsilnějších tvých? Nemůže ostáti, proto že Hospodin pudí jej.

16 Mnohoť bude těch, kteříž klesnou a padnou jeden na druhého, a řeknou: Vstaň, a navraťme se k lidu svému, a do země, v níž jsme se zrodili, před mečem toho zhoubce.

17 Budou křičeti tam: Faraona krále Egyptského není než sám chřest, jižť pominul volný jeho čas.

18 Živť jsem já, (dí král ten, jehož jméno Hospodin zástupů), že jakž jest Tábor mezi horami, a jako Karmel při moři, tak toto přijde.

19 Připraviž sobě to, co bys s sebou vystěhovati měla, ó ty, kteráž jsi usadila se, dcero Egyptská; neboť Nof v poušť obrácen a vypálen bude, tak že nebude tam žádného obyvatele.

20 Velmi pěkná jalovice jest Egypt, ale zabití její od půlnoci jistotně přijde.

21 Ano i nájemníci jeho u prostřed něho jsou jako telata vytylá, ale takéť i ti obrátíce se, utekou. Neostojí, když den bídy jejich přijde na ně, v čas navštívení jejich.

22 Hlas jeho jako hadí siptěti bude, když s vojskem přitáhnou, a s sekerami přijdou na něj jako ti, kteříž sekají dříví.

23 Posekají les jeho, dí Hospodin, ačkoli mu konce není; více jest jich než kobylek, aniž mají počtu.

24 Zahanbenať bude dcera Egyptská, vydána bude v ruku lidu půlnočního.

25 Praví Hospodin zástupů, Bůh Izraelský: Aj, já navštívím lidné město No, též Faraona i Egypt s bohy jeho a králíky jeho, Faraona, pravím, a ty, kteříž v něm doufají.

26 A vydám je v ruku těch, kteříž hledají bezživotí jejich, totiž v ruku Nabuchodonozora krále Babylonského, a v ruku služebníků jeho; potom však bydleno bude v něm, jako za dnů starodávních, dí Hospodin.

27 Ale ty neboj se, služebníče můj Jákobe, aniž se strachuj, ó Izraeli; nebo aj, já vysvobodím tě zdaleka, i símě tvé z země zajetí jejich. I navrátí se Jákob, aby odpočíval a pokoj měl, a aby nebylo žádného, kdo by předěsil.

28 Ty, pravím, neboj se, služebníče můj Jákobe, dí Hospodin; neboť jsem s tebou. Učiním zajisté konec všechněm národům, mezi kteréž tě zaženu, tobě pak neučiním konce, ale budu tě trestati v soudu, ačkoli tě naprosto bez trestání nenechám.