1 Então vieram as filhas de Zelofeade, filho de Hefer, filho de Gileade, filho de Maquir, filho de Manassés das famílias de Manassés, filho de José; e estes são os nomes de suas filhas: Maalá, Noa, Hogla, Milca e Tirza.
2 Apresentaram-se diante de Moisés, e diante do sacerdote Eleazar, e diante dos príncipes e toda a congregação, à entrada da tenda da revelação, e disseram:
3 Nosso pai morreu no deserto, e não se achou entre a companhia daqueles que se reuniram contra Jeová na companhia de Coré; porém morreu no seu próprio pecado; e não tinha filhos.
4 Por que se tirará o nome de nosso pai dentre a sua família, porquanto não tinha filhos? Dai-nos possessão entre os irmãos de nosso pai.
5 Moisés levou a causa delas perante Jeová.
6 Disse Jeová a Moisés:
7 As filhas de Zelofeade falam o que é justo; certamente lhes darás possessão de herança entre os irmãos de seu pai; e farás passar a elas a herança de seu pai.
8 Dirás aos filhos de Israel: Se morrer um homem, e não tiver filhos, fareis passar a sua herança à sua filha.
9 Se não tiver filha, dareis a sua herança aos seus irmãos.
10 Se não tiver irmãos, dareis a sua herança aos irmãos de seu pai.
11 Se seu pai não tiver irmãos, dareis a sua herança ao seu parente que lhe é mais chegado de sua família, e este a possuirá; isto será para os filhos de Israel uma prescrição de direito, como Jeová ordenou a Moisés.
12 Disse Jeová a Moisés: Sobe a este monte Abarim, e vê a terra que dei aos filhos de Israel.
13 Tendo-a visto, serás também recolhido ao teu povo, assim como o foi teu irmão Arão;
14 porque no deserto de Zim, na contenda da congregação, fostes rebeldes à minha ordem, não me santificando diante dos seus olhos na questão das águas (Estas são as águas de Meribá de Cades, no deserto de Zim).
15 Respondeu Moisés a Jeová:
16 Que Jeová, Deus dos espíritos de toda a carne, ponha um homem sobre a congregação,
17 o qual saia adiante deles, e entre adiante deles, e os faça sair e os faça entrar; para que a congregação de Jeová não seja como ovelhas que não tem pastor.
18 Disse Jeová a Moisés: Toma a Josué, filho de Num, varão no qual reside o espírito, e impõe-lhe a mão;
19 apresenta-o diante do sacerdote Eleazar, e diante de toda a congregação; e diante deles dá-lhe a comissão.
20 Sobre eles porás uma parte da tua majestade, para que lhe obedeça toda a congregação dos filhos de Israel.
21 Apresentar-se-á perante o sarcedote Eleazar, o qual a respeito dele indagará segundo o juízo do Urim diante de Jeová; à ordem de Eleazar sairão, e à ordem de Eleazar entrarão, ele e todos os filhos de Israel, isto é, toda a congregação.
22 Fez Moisés, como Jeová lhe ordenou; e tendo tomado a Josué, apresentou-o diante do sacerdote Eleazar, e diante de toda a congregação;
23 impôs-lhe as mãos e deu-lhe a comissão, como Jeová falou por intermédio de Moisés.
1 Tehdy přistoupily dcery Salfada, syna Heferova, syna Galád, syna Machir, syna Manasse, z pokolení Manasse, syna Jozefova. Tato pak jsou jména dcer jeho: Mahla, Noa, Hegla, Melcha a Tersa.
2 A postavily se před Mojžíšem a před Eleazarem knězem, i před knížaty a vším množstvím, u dveří stánku úmluvy, a řekly:
3 Otec náš umřel na poušti, kterýž však nebyl z spolku těch, kteříž se zrotili proti Hospodinu v rotě Chóre; nebo pro hřích svůj umřel, synů žádných nemaje.
4 Což vyhlazeno býti má jméno otce našeho z čeledi jeho, proto že neměl syna? Dej nám dědictví mezi bratřími otce našeho.
5 I vznesl tu věc Mojžíš na Hospodina.
6 Kterýž odpověděl Mojžíšovi, řka:
7 Dobře mluví dcery Salfad. Dejž jim bez odporu právo dědictví mezi bratřími otce jejich, a přenes dědictví otce jejich na ně.
8 K synům pak Izraelským toto mluviti budeš: Když by kdo umřel, nemaje syna, tedy přenesete dědictví jeho na dceru jeho.
9 Pakli by ani dcery neměl, tedy dáte dědictví jeho bratřím jeho.
10 Pakli by ani bratří neměl, tedy dáte dědictví jeho bratřím otce jeho.
11 Pakli by ani strýců neměl, tedy dáte dědictví jeho příteli jeho, kterýž jest nejbližší jemu v rodu jeho, aby dědičně obdržel je. A bude to synům Izraelským za ustanovení soudné, jakož přikázal Hospodin Mojžíšovi.
12 Řekl také Hospodin Mojžíšovi: Vstup na horu tuto Abarim, a spatř zemi, kterouž jsem dal synům Izraelským.
13 A když spatříš ji, připojen budeš k lidu svému i ty, jako připojen jest Aron bratr tvůj,
14 Poněvadž jste odporovali řeči mé na poušti Tsin, při odporování všeho množství, kdež jste mne měli posvětiti při vodách před očima jejich. To jsou ty vody sváru v Kádes, na poušti Tsin.
15 I řekl Mojžíš Hospodinu, řka:
16 Opatříš Hospodin Bůh duchů, Bůh všelikého těla, shromáždění toto mužem hodným,
17 Kterýž by vycházel před nimi, a kterýž by vcházel před nimi, kterýž by vyvodil a zase uvodil je, aby nebylo shromáždění Hospodinovo jako ovce, kteréž nemají pastýře.
18 I řekl Hospodin Mojžíšovi: Vezmi k sobě Jozue, syna Nun, muže, v kterémž jest duch můj, a vlož ruku svou na něj.
19 A postavě jej před Eleazarem knězem a přede vším shromážděním, dáš jemu naučení před očima jejich,
20 A udělíš jemu slávy své, aby ho poslouchalo všecko množství synů Izraelských.
21 Kterýž před Eleazarem knězem postavě se, ptáti se ho bude na soud urim před Hospodinem. K rozkazu jeho vyjdou, a k rozkazu jeho vejdou, on i všickni synové Izraelští s ním, a všecko shromáždění.
22 I učinil Mojžíš tak, jakž mu byl rozkázal Hospodin, a pojav Jozue, postavil jej před Eleazarem knězem a přede vším shromážděním.
23 A vloživ ruce své na něj, dal jemu naučení, jakž mluvil Hospodin skrze Mojžíše.