1 No quarto ano do rei Dario veio a palavra de Jeová a Zacarias no quarto dia do nono mês, que é quisleu.

2 Ora os de Betel tinham enviado Sarezer e Régem-Meleque, e seus homens, a suplicar o favor de Jeová,

3 e a fazer aos sacerdotes da casa de Jeová dos exércitos, e aos profetas esta pergunta: Hei de eu chorar com jejum no quinto mês, como o tenho feito por tantos anos?

4 Então veio a mim a palavra de Jeová dos exércitos, dizendo:

5 Fala a todo o povo da terra, e aos sacerdotes: Quando jejuastes e pranteastes no quinto e no sétimo mês, durante estes setenta anos, acaso foi para mim, realmente para mim que jejuastes?

6 Quando comeis, e quando bebeis, não sois vós os que comeis, e os que bebeis?

7 Acaso não deveis ouvir as palavras que Jeová tem proferido por meio dos profetas anteriores, quando Jerusalém estava habitada e próspera, e as suas cidades circunvizinhas e o Neguebe e a Sefela estavam habitados?

8 A palavra de Jeová veio a Zacarias, dizendo:

9 Assim falou Jeová dos exércitos: Julgai juízo verdadeiro, e mostrai misericórdia e compaixão, cada um para com o seu irmão;

10 não oprimais a viúva e o órfão, nem o estrangeiro e o pobre; nenhum de vós intente no seu coração o mal contra o seu irmão.

11 Mas recusaram atender, e rebeldes voltaram a mim as costas, e fecharam os seus ouvidos para não ouvirem.

12 Fizeram duros como diamante os seus corações, para não ouvirem a lei, nem as palavras que Jeová dos exércitos tinha enviado pelo seu espírito por intervenção dos profetas anteriores; portanto da parte de Jeová dos exércitos se acendeu grande ira.

13 Como ele clamou, e eles não quiseram ouvir; assim eles clamarão, e eu não ouvirei, diz Jeová dos exércitos;

14 mas os espalharei com um turbilhão por entre todas as nações que eles não têm conhecido. Assim a terra foi desolada atrás deles, de sorte que ninguém passava por ela, nem voltava, pois da terra apetecível fizeram uma desolação.

1 Potom stalo se léta čtvrtého Daria krále, stalo se slovo Hospodinovo k Zachariášovi, čtvrtého dne měsíce devátého, kterýž jest Kislef,

2 Když poslal do domu Božího Sarezer a Regemmelech, i muži jeho, aby se kořili tváři Hospodinově,

3 A aby mluvili k kněžím, kteříž byli v domě Hospodina zástupů, i k prorokům, řkouce: Budeme-li plakati měsíce pátého, oddělujíce se, jako jsme činili již po mnoho let?

4 I stalo se slovo Hospodina zástupů ke mně, řkoucí:

5 Rci všemu lidu této země i kněžím takto: Když jste se postívali a kvílili, pátého a sedmého měsíce, a to po sedmdesáte let, zdaliž jste se opravdu mně, mně, pravím, postili?

6 A když jíte aneb pijete, zdaliž ne pro sebe jíte a ne pro sebe pijete?

7 Zdaliž tato nejsou slova, kteráž prohlásil Hospodin skrze proroky předešlé, když ještě Jeruzalém seděl bezpečně a užíval pokoje, i města jeho vůkol něho, a lid v straně polední i na rovinách bydlil?

8 I stalo se slovo Hospodinovo k Zachariášovi, řkoucí:

9 Takto mluvíval Hospodin zástupů, řka: Soud pravý vynášejte, a milosrdenství a lítosti dokazujte jeden každý k bližnímu svému.

10 A vdovy ani sirotka, příchozího ani chudého neutiskejte, a zlého žádný bližnímu svému neobmýšlejte v srdci svém.

11 Ale nechtěli pozorovati, a nastavili ramene urputného, a uši své obtížili, aby neslyšeli.

12 A srdce své učinili kámen přetvrdý, aby neslyšeli zákona toho a slov těch, kteráž posílal Hospodin zástupů Duchem svým skrze proroky předešlé. Pročež přišel hněv veliký od Hospodina zástupů.

13 Nebo stalo se, že jakož volajícího neslyšeli, tak když volali, neslyšel jsem, praví Hospodin zástupů.

14 A vichřicí rozptýlil jsem je mezi všecky ty národy, kterýchž neznali, a země tato spustla po nich, tak že nebylo žádného, kdo by tudy chodil, a tak přivedli zemi žádoucí na spuštění.