Ester 4

1 Mardocheus pak zvěděv všecko to, což se bylo stalo, roztrhl roucho své, a vzal na sebe žíni a popel, a jda po městě, křičel křikem velikým a žalostným. 2 A přišel až před bránu královskou; nebo žádný neměl vcházeti do brány královské v oděvu žíněném. 3 V každé také krajině i místě, kamžkoli slovo královské a výpověd jeho došla, kvílení veliké bylo od Židů, a půst, pláč i úpění, a žíni s popelem podestřeli sobě mnozí. 4 Pročež přišedše děvečky Estery a komorníci její, oznámili jí to. I zarmoutila se královna velmi, a poslala šaty, aby oblékli Mardochea, a aby vzali žíni jeho od něho. Ale on jich nepřijal. 5 Tedy zavolavši Ester Hatacha, jednoho z komorníků královských, kteréhož jí byl dal za služebníka, poručila mu o Mardocheovi, aby přezvěděl, co a proč by to bylo. 6 Takž vyšel Hatach k Mardocheovi na ulici města, kteráž jest před branou královskou. 7 I oznámil jemu Mardocheus všecko, co se mu přihodilo, i o té summě peněz, kterouž připověděl Aman dáti do komory královské proti Židům, k vyhlazení jich. 8 K tomu i přípis psané výpovědi, kteráž vyhlášena byla v Susan, aby zhubeni byli, dal jemu, aby ukázal Ester a oznámil jí, a aby jí rozkázal jíti k králi, a milosti hledati u něho, a prositi před tváří jeho za lid svůj. 9 Tedy přišel Hatach, a oznámil Ester slova Mardocheova. 10 I řekla Ester Hatachovi, a poručila mu oznámiti Mardocheovi: 11 Všickni služebníci královští i lid krajin královských vědí, že kterýž by koli muž neb žena všel před krále do síně vnitřní, nejsa povolán, jedno právo o něm jest, aby hrdlo propadl, kromě toho, k komuž by král vztáhl berlu zlatou, že živ zůstane. Já pak nebyla jsem povolána, abych vešla k králi již třidceti dnů. 12 Ale když oznámili Mardocheovi slova Estery, 13 Řekl Mardocheus, aby zase oznámeno bylo Esteře: Nemysl sobě, abys zachována býti mohla v domě královském ze všech Židů. 14 Nebo jestliže se umlčíš v tento čas, oddechnutí a vysvobození Židům přijde odjinud, ty pak a dům otce tvého zahynete. A kdo ví, ne pro tento-lis čas přišla k tomu království? 15 I řekla Ester, aby zase oznámili Mardocheovi: 16 Jdi a shromažď všecky Židy, což jest jich v Susan, a posťte se za mne, a nejezte ani píte za tři dni, v noci ani ve dne. Já podobně, i panny mé postiti se budou, a teprv vejdu k králi, což však neobyčejné jest, a jestližeť zahynu, nechť zahynu. 17 Tedy šel Mardocheus, a učinil všecko tak, jakž mu poručila Ester.

Ka Whakaae a Ehetere ki te Āwhina i ngā Hūrai

1 Nō te mōhiotanga o Mororekai ki ngā mea katoa i meatia, haehaea ana e Mororekai ōna kākahu, kei te kākahu i te kākahu taratara, kei te mea i te pungarehu ki a ia, haere ana ki waenganui o te pā, he nui, he tīwerawera tāna tangi. 2 Nā, haere ana ia ki mua i te Kūwaha o te Kīngi, e kore hoki e āhei kia haere ki roto i te Kūwaha o te Kīngi ki te mea he taratara te kākahu. 3 Nā, i ngā kāwanatanga katoa, i ngā wāhi i tae atu ai te kupu a te kīngi me tāna ture, nui atu te tangi o ngā Hūrai, te nohopuku, te auē, me te uhunga; ā, he tokomaha he kākahu taratara tō rātou whāriki, he pungarehu.

4 Nā, kua tae ngā kōtiro a Ehetere me āna rangatira rūma, kei te whakaatu ki a ia. Nā, tino mamae rawa te kuīni; hoatu ana e ia he kākahu kia kawea hei kākahu mō Mororekai, kia tangohia hoki ōna kākahu taratara i a ia; otiia kīhai ia i tango atu. 5 Kātahi a Ehetere ka karanga ki a Hataka, ki tētahi o ngā rangatira rūma a te kīngi i whakaritea nei e ia kia tū ki tōna aroaro, ā, ka whakahau i a ia kia haere ki a Mororekai, kia mōhiotia he aha rā tēnei mea, ā, nā te aha hoki.

6 Heoi, haere ana a Hataka ki a Mororekai, ki te waharoa o te pā, arā ki te aronga o te Kūwaha o te Kīngi. 7 Ā, whakaaturia ana e Mororekai ki a ia ngā mea katoa i pā ki a ia, me te tūturu o te moni i kīia e Hāmana kia pāunatia e ia ki roto ki ngā whare taonga o te kīngi hei mea mō ngā Hūrai kia whakangaromia. 8 I hōmai anō e ia ki a ia ngā kupu o te ture i tuhituhia, i hōmai nei i Huhana, kia whakangaromia rātou, ā, māna e whakakite ki a Ehetere, e whakaatu ki a ia, māna hoki ia e whakahau kia haere ki te kīngi wawao ai; kia rapua hoki i tōna aroaro he mea mō tōna iwi.

9 Nā, haere ana a Hataka, whakaaturia ana e ia ki a Ehetere ngā kupu a Mororekai. 10 Kātahi a Ehetere ka kōrero ki a Hataka, ā, hoatu ana e ia he kupu ki a Mororekai, hei mea, 11 "E mōhio ana ngā tāngata katoa a te kīngi, me te iwi o ngā kāwanatanga a te kīngi, ko ngā tāngata katoa, ahakoa tāne, ahakoa wahine, e haere ana ki tō roto marae, ki te kīngi, i te mea kīhai i karangatia, kotahi tonu tāna ture kia whakamatea, ki te kāhore ia e torona atu e te kīngi te hēpeta kōura ki a ia kia ora ai. Engari ko ahau, ka toru tekau ēnei rā ōku kīhai i karangatia kia haere ki te kīngi."

12 Nā, kōrerotia ana e rātou ki a Mororekai ngā kupu a Ehetere, 13 kātahi a Mororekai ka kī atu kia whakahokia tēnei kupu ki a Ehetere, "Kei mahara koe nā ka ora koe i te whare o te kīngi, i ngā Hūrai katoa. 14 Ki te wahangū rawa hoki koe i tēnei wā, tērā e puta ake he tānga manawa, he whakaoranga mō ngā Hūrai i tētahi atu wāhi. Nā, ko koe, ko te whare hoki o tōu pāpā, ka ngaro; ko wai hoki ka mōhio mō te wā pēnei pea i tae mai ai koe ki te kīngitanga?"

15 Kātahi ka kī a Ehetere kia whakahokia tēnei kupu ki a Mororekai: 16 "Tīkina, huihuia ngā Hūrai katoa e kitea ki Huhana, ka nohopuku ai koutou, hei mea mōku; kaua hoki e kai, kaua e inu, kia toru ngā rā, pō, ao, ko ahau hoki, ko mātou ko āku kōtiro ka nohopuku anō; ko reira ahau haere ai ki te kīngi; he mea kāhore nei e rite ki te ture. Ā, ki te mea ka huna ahau, ka huna ahau."

17 Heoi, haere ana a Mororekai, meatia ana e ia ngā mea katoa i whakahaua ki a ia e Ehetere.