Gálatas 2

1 Potom po čtrnácti letech opět vstoupil jsem do Jeruzaléma s Barnabášem, pojav s sebou i Tita. 2 Vstoupil jsem pak podle zjevení, a vypravoval jsem jim evangelium, kteréž káži mezi pohany, a zvláště pak znamenitějším, abych snad nadarmo neběžel nyní i prve. 3 Ale ani Titus, kterýž se mnou byl, pohan byv, nebyl přinucen obřezati se, 4 Totiž pro podešlé falešné bratří, kteříž se byli vloudili k vyšpehování svobody naší, kterouž máme v Kristu Ježíši, aby nás v službu podrobili. 5 Kterýmžto ani na chvilku neustoupili jsme a nepoddali se, aby pravda evangelium zůstala u vás. 6 Od těch pak, kteříž se zdadí něco býti, nic mi není přidáno, ač jací jsou někdy byli, mně potom nic není, Bůhť osoby člověka nepřijímá; ti, pravím, kteříž se něco zdadí býti, nic mi nepřidali. 7 Nýbrž naodpor, když uzřeli, že jest mi svěřeno evangelium, abych je kázal neobřezaným, jako i Petrovi mezi Židy, 8 (Nebo ten, kterýž mocný byl skrze Petra z strany apoštolství mezi Židy, byl mocný i skrze mne mezi pohany,) 9 A poznavše milost mně danou, Jakub a Petr a Jan, kteříž se zdadí sloupové býti, podali svých pravic mně a Barnabášovi na tovaryšství, abychom my mezi pohany a oni mezi Židy kázali. 10 Toliko napomenuli, abychom na chudé pamatovali, což jsem se i činiti snažoval. 11 A když byl přišel Petr do Antiochie, zjevně jsem jemu odepřel; hoden zajisté byl trestání. 12 Nebo prve nežli jsou přišli někteří od Jakuba, jídal s pohany, a když přišli, ucházel a odděloval se od nich, boje se těch, kteříž byli z Židovstva. 13 A spolu s ním v tom pokrytství byli i jiní Židé, takže i Barnabáš uveden byl v jejich pokrytství. 14 Ale já uzřev, že nesprostně chodí v pravdě evangelium, řekl jsem Petrovi přede všemi: Poněvadž ty jsa Žid, pohansky živ jsi, a ne Židovsky, proč pohany k Židovskému způsobu vedeš? 15 My přirození Židé, a ne pohané hříšní, 16 Vědouce, že nebývá člověk ospravedlněn z skutků Zákona, ale skrze víru v Jezukrista, i my v Krista uvěřili jsme, abychom ospravedlněni byli z víry Kristovy, a ne z skutků Zákona, protože nebude ospravedlněn z skutků Zákona žádný člověk. 17 Jestliže pak hledajíce ospravedlněni býti v Kristu, nalézáme se i my hříšníci, tedy jest Kristus služebník hřícha? Nikoli. 18 Nebo budu-li to, což jsem zbořil, opět zase vzdělávati, přestupníkem sebe činím. 19 Já zajisté skrze Zákon Zákonu umřel jsem, abych živ byl Bohu. 20 S Kristem ukřižován jsem. Živť jsem pak již ne já, ale živ jest ve mně Kristus. Že pak nyní živ jsem v těle, u víře Syna Božího živ jsem, kterýžto zamiloval mne a vydal sebe samého za mne. 21 Nepohrdámť tou milostí Boží. Nebo jestližeť jest z Zákona spravedlnost, tedyť jest Kristus nadarmo umřel.

Ko Pāora rātou ko ērā atu Āpōtoro

1 Muri iho, kia pahure ngā tau tekau mā whā, ka haere anō ahau ki Hiruhārama māua ko Pānapa, me te mau anō i a Taituha hei hoa mōku. 2 Nā te whakakitenga mai hoki ahau i haere ai, ā, whakatakotoria ana e ahau ki a rātou te rongopai e kauwhautia nei e ahau ki ngā tauiwi; otiia, i meatia pukutia ki te hunga whai ingoa, kei maumau kau tāku oma onāianei, ō mua rā rānei. 3 Kīhai ia a Taituha tōku hoa, he Kariki nei ia, i meinga kia kotia. 4 Mō ngā tēina teka hoki i whakaurua pukutia mai, i haere puku mai nei ki te tirotiro i tō mātou āhua, he herekore i roto i a Karaiti Īhu, kia whakataurekareka ai rātou i a mātou. 5 Kīhai rawa mātou i whakangāwari iho, i rongo ki a rātou, ahakoa kotahi hāora; he mea kia mau ai te pono o te rongopai ki a koutou.

6 Otirā, ko te hunga whai ingoa – ahakoa he aha rātou, kāhore tahi he tikanga ki ahau: kāhore a te Atua whakapai ki te kanohi tangata – kīhai rātou, te hunga whai ingoa, i whakaatu mea ki ahau. 7 Engari i tō rātou kitenga kua tukua ki ahau te rongopai ki te kotingakore, pērā hoki me tērā ki te kotinga kua tukua rā ki a Pita; 8 ko te kaimahi hoki i roto i a Pita hei āpōtoro ki te kotinga, mahi ana anō ia i roto i ahau ki ngā tauiwi. 9 Nā, nō rātou ka mātau ki te aroha noa kua hōmai ki ahau, ka hōmai e Hēmi, e Kipa, e Hoani, i meinga nei hei pou, ngā ringa matau hei whakahoatanga ki a māua ko Pānapa, mō māua kia haere ki ngā tauiwi, ko rātou ia ki te kotinga. 10 Otiia, me mahara māua ki te hunga rawakore; he mea anō hoki tēnā i hihiko ai ahau.

Ka Whakatūpehupehu a Pāora ki a Pita i Anitioka

11 Nā, i te taenga mai o Kipa ki Anatioka, ka whakatika atu ahau ki a ia he kanohi, he kanohi, nō te mea kua tika kia whakahēngia ia. 12 I mua hoki o te taenga mai o ētahi i a Hēmi, e kai tahi ana ia me ngā tauiwi. Nō tō rātou taenga mai ia, neke atu ana ia, momotu kē ana i a ia; i mataku hoki ki te hunga o te kotinga. 13 I uru anō ērā atu Hūrai ki tōna tinihanga; heoi, riro pū a Pānapa i tō rātou tinihanga.

14 Otirā, i tōku kitenga kīhai rātou i haere tika i runga i te pono o te rongopai, ka mea ahau ki a Kipa i te aroaro o rātou katoa, ki te mea, "Ko koe, he Hūrai, ka whakatauiwi i a koe, ā, kāhore e whakahūrai, me pēhea e taea ai e koe te mea ngā tauiwi kia Hūrai?"

Ka Ora ngā Hūrai, ngā Tauiwi i runga i te Whakapono

15 "Ko tātou, ko ngā Hūrai tupu nei, ehara nei i te hunga hara nō ngā tauiwi, 16 kua mōhio nei ehara ngā mahi a te ture i te mea e tika ai te tangata, engari ko te whakapono ki a Īhu Karaiti; kua whakapono anō tātou ki a Īhu Karaiti, kia meinga ai te whakapono ki a te Karaiti hei tika mō tātou, kāhore ia ngā mahi a te ture; nō te mea kāhore rawa he kikokiko e tika i ngā mahi o te ture.

17 "Nā, i a tātou e whai nei kia whakatikaia i roto i a te Karaiti, ki te kitea tātou nei he hunga hara, he minita rānei a te Karaiti ki te hara? Kāhore rāpea. 18 Ki te mea hoki ka hangā anō e ahau ngā mea i wāhia e ahau, e whakakite ana ahau i ahau anō, he tangata hara. 19 Nā te ture hoki ahau i tūpāpaku ai ki te ture, kia ora ai ahau ki te Atua. 20 Kua rīpekatia tahitia ahau me te Karaiti; ā, e ora nei, ehara i te mea ko ahau, engari ko te Karaiti e ora ana i roto i ahau. E ora nei hoki ahau i roto i te kikokiko, he oranga nā te whakapono ki te Tama a te Atua, i aroha nei ki ahau, i tuku nei i a ia mōku. 21 Kāhore āku whakakāhore i te aroha noa o te Atua; mehemea hoki i nā runga mai te tika i te ture, maumau mate noa a te Karaiti."