1 尼布甲尼撒王向住在全地的各国、各族和说各种语言的人宣告说： "愿你们大享平安！
2 我乐意把至高的 神向我所行的神迹奇事宣扬出来。
3 他的神迹多么伟大， 他的奇事多么有力； 他的国是永远的国， 他的统治直到万代！ （本章第1-3节在《马索拉抄本》为3:31-33）
4 "我尼布甲尼撒安逸地住在家中， 在宫里享受荣华富贵。（本节在《马索拉抄本》为4:1）
5 我作了一个梦， 这梦使我惧怕； 我在床上所见的梦幻和我脑海中出现的异象， 都使我惊惶。
6 我就下令把巴比伦所有的智慧人， 都带到我面前来， 要他们把梦的意思向我说明。
7 于是术士、用法术的、迦勒底人和占星家都进来； 我当面把那梦告诉了他们， 可是他们却不能把梦的意思向我说明。
8 "最后， 那照着我神的名， 称为伯提沙撒的但以理， 来到我面前， 他里面有圣神的灵， 我就把梦告诉他：
9 ‘术士的领袖伯提沙撒啊！ 因为我知道你里面有圣神的灵， 没有什么隐秘的事能难倒你； 因此， 你要把我梦中所见的异象和梦的意思告诉我。
10 我躺在床上时脑海中所见的异象是这样： 我看见大地中间， 有一棵树， 十分高大。
11 那树渐长， 而且坚强， 高达于天， 地极所有的人都看得到。
12 它的叶子美丽， 果实繁多， 所有的生物都从它得到食物； 野地的走兽在它下面歇息， 空中的飞鸟栖宿在它的枝头上； 各种生物都从它得着供养。
13 "‘我躺在床上， 在我脑海出现的异象中， 我看见有一位守望者， 就是圣者， 从天上下来，
14 大声呼叫， 这样说： 你们要砍下这树， 削断枝子， 摇落叶子， 打散果子， 把树下的走兽赶散， 把树枝上的飞鸟赶走。
15 然而， 树根的余干却要留在地上， 用铁和铜的链子围住， 留在野地的青草中， 使他被天露滴湿； 使他像走兽一样在地上的草丛中得他的分。
16 使他的心改变， 不再是人的心， 给他一个兽心， 使他经过七年的时期。
17 这是守望者宣告的裁决， 是圣者颁布的决定， 好使世人都知道： 至高者在世人的国中掌权， 他喜欢把国赐给谁， 就赐给谁， 甚至立最卑微的人执掌国权。
18 "‘这就是我尼布甲尼撒王所作的梦。伯提沙撒啊！ 你要把这梦的意思告诉我， 因为我国中所有的智慧人都不能把梦的意思向我说明； 只有你能， 因为你里面有圣神的灵。’"
19 于是那称为伯提沙撒的但以理惊愕片时， 他想到的事使他惊惶。王对他说： "伯提沙撒啊！ 别让这梦和梦的意思使你惊惶。"伯提沙撒回答说： "我主啊！ 愿这梦归给憎恨你的人， 梦的意思归给你的敌人。
20 你所见的树渐长， 而且坚强， 高达于天， 全地的人都看得到。
21 它的叶子美丽， 果实繁多， 所有的生物都从它得到食物； 野地的走兽住在它下面， 空中的飞鸟栖在它的枝头上。
22 王啊！ 你就是那树， 越来越伟大坚强； 你的威势渐长， 高达于天； 你的权柄直到地极。
23 王既然看见一位守望者， 就是圣者， 从天上下来， 说： ‘你们要砍下毁坏这树， 树根的余干却要留在地上， 用铁和铜的链子围住， 留在野地的青草中， 使他被天露滴湿； 使他的分和野地的走兽一样， 直到他经过那七年的时期。’
24 王啊！ 梦的意思就是这样： 这临到我主我王的事， 是至高者的裁决。
25 你必被赶逐， 离开人群， 和野地的走兽同住； 你必像牛一样吃草， 被天露滴湿， 要经过七年的时期； 等到你承认至高者在世人的国中掌权， 他喜欢把国赐给谁， 就赐给谁。
26 守望者既然吩咐要留下树根的余干， 所以， 等到你承认上天的至高者是掌权的， 你的国就必再归给你。
27 因此， 王啊！ 请你接纳我的劝告， 施行公义， 断绝罪过， 怜悯受欺压者， 断绝罪孽， 你的平安或者可以延长。"
28 这一切事都在尼布甲尼撒王身上实现了。
29 过了十二个月， 王在巴比伦王宫的平顶上散步的时候，
30 他说： "这大巴比伦城不是我用大能大力建造作我的京都， 为显我威严的荣耀吗？"
31 这话在王的口中还没有说完， 就有声音从天上传下来， 说： "尼布甲尼撒王啊！ 你的王权被褫夺了。
32 你必被赶逐， 离开人群， 和野地的走兽同住； 你必像牛一样吃草， 要经过七年的时期； 等到你承认至高者在世人的国中掌权， 他喜欢把国赐给谁， 就赐给谁。"
33 这话立刻就应验在尼布甲尼撒身上； 他被赶逐， 离开人群， 像牛一样吃草， 身体被天露滴湿， 直到他的头发长得像鹰毛， 指甲像鸟爪。
34 "七年的日子满了， 我尼布甲尼撒举目望天， 我的理智恢复过来， 我就称颂至高者， 赞美尊崇活到永远的 神。他的统治永无穷尽， 他的国度直到万代。
35 地上所有的居民， 在他来说都是虚无； 在天上的万军中， 他凭自己的意旨行事； 在地上的居民中， 也是这样； 没有人能拦住他的手， 或问他说： ‘你作什么？’
36 "那时， 我的理智恢复过来后， 为着我国的光荣， 我的威严和光辉也都恢复过来了。我的谋臣和官员仍来求见我， 我的王权重新坚立， 我的权势越发增加。
37 现在我尼布甲尼撒赞美、尊崇、荣耀天上的王， 因为他所作的一切都正确， 他所行的也都公平； 行为骄傲的， 他都能贬低。"
1 Já Nabuchodonozor, užívaje pokoje v domě svém, a kveta na palácu svém,
2 Měl jsem sen, kterýž mne zhrozil, a myšlení na ložci svém, a to, což jsem viděl, znepokojilo mne.
3 A protož vyšla ode mne ta výpověd, aby uvedeni byli přede mne mudrci Babylonští, kteříž by mi výklad toho snu oznámili.
4 Tedy předstoupili mudrci, hvězdáři, Kaldejští a hadači. I pověděl jsem jim sen, a však výkladu jeho nemohli mi oznámiti.
5 Až naposledy předstoupil přede mne Daniel, jehož jméno Baltazar, podlé jména boha mého, a v němž jest duch bohů svatých. Jemuž jsem oznámil sen:
6 Baltazaře, kníže mudrců, já vím, že duch bohů svatých jest v tobě, a nic tajného není tobě nesnadného. Vidění snu mého, kterýž jsem měl, i výklad jeho oznam.
7 U vidění pak, kteréž jsem viděl na ložci svém, viděl jsem, a aj, strom u prostřed země, jehož vysokost byla veliká.
8 Veliký byl strom ten a mocný, a výsost jeho dosahovala až k nebi, a patrný byl až do končin vší země.
9 Lístí jeho bylo pěkné, a ovoce jeho hojné, všechněm za pokrm, pod stínem pak jeho byla zvěř polní, a na ratolestech jeho bydlili ptáci nebeští, a z něho potravu měl všeliký živočich.
10 Viděl jsem také u viděních svých na ložci svém, a aj, hlásný a svatý s nebe sstoupiv,
11 Volal ze vší síly, a tak pravil: Podetněte strom ten, a osekejte ratolesti jeho, a otlucte lístí jeho, a rozmecte ovoce jeho; nechať se vzdálí zvěř od něho, a ptáci z ratolestí jeho.
12 A však kmene kořenů jeho v zemi zanechejte, a v poutech železných a ocelivých na trávě polní, aby rosou nebeskou smáčín byl, a díl jeho s zvěří v bylině zemské.
13 Srdce jeho od lidského ať jest rozdílné, a srdce zvířecí nechť jest dáno jemu, ažby sedm let vyplnilo se při něm.
14 Usouzení hlásných a řeč žádosti svatých stane se, ažby k tomu přišlo, aby poznali lidé, že Nejvyšší panuje nad královstvím lidským, a že komuž chce, dává je, a toho, kterýž jest ponížený mezi lidmi, ustanovuje nad ním.
15 Tento sen viděl jsem já Nabuchodonozor král, ty pak, Baltazaře, oznam výklad jeho. Nebo všickni mudrci v království mém nemohli mi výkladu oznámiti, ale ty můžeš, proto že duch bohů svatých jest v tobě.
16 Tedy Daniel, jemuž jméno Baltazar, předěšený stál za jednu hodinu, a myšlení jeho strašila ho. A odpověděv král, řekl: Baltazaře, sen ani výklad jeho nechť nestraší tebe. Odpověděl Baltazar a řekl: Pane můj, sen tento přiď na ty, kteříž tě v nenávisti mají, a výklad jeho na tvé nepřátely.
17 Strom ten, kterýž jsi viděl, veliký a mocný, jehož výsost dosahovala až k nebi, a kterýž patrný byl po vší zemi.
18 A lístí jeho pěkné, a ovoce jeho hojné, a z něhož všickni pokrm měli, pod nímž byla zvěř polní, a na ratolestech jeho bydlili ptáci nebeští,
19 Ty jsi ten, ó králi, kterýž jsi rozšířil se a zmocnil, a velikost tvá vzrostla a vznesla se až k nebi, a panování tvé až do konce země.
20 Že pak viděl král hlásného a svatého sstupujícího s nebe, kterýž řekl: Podetněte strom ten a zkazte jej, a však kmene kořenů jeho v zemi zanechejte, a v okovách železných a ocelivých ať jest na trávě polní, aby rosou nebeskou smáčín byl, a s zvěří polní díl jeho, ažby sedm let vyplnilo se při něm:
21 Tenť jest výklad, ó králi, a ortel Nejvyššího, kterýž vyšel na pána mého krále.
22 Nebo zaženou tě lidé od sebe, a s zvěří polní bude bydlení tvé, a bylinu jako volům tobě jísti dávati budou, a rosou nebeskou smáčín budeš, až se vyplní sedm let při tobě, dokudž bys nepoznal, že panuje Nejvyšší nad královstvím lidským, a že komuž chce, dává je.
23 Že pak řekli, aby zanechán byl kmen kořenů toho stromu, království tvé tobě zůstane, jakž jen poznáš, že nebesa panují.
24 Protož ó králi, přijmi radu mou, a hříchy své spravedlností přetrhuj, a nepravosti své milostivostí k ssouženým, zdaby prodloužen byl pokoj tvůj.
25 Všecko to přišlo na krále Nabuchodonozora.
26 Nebo po dokonání dvanácti měsíců, procházeje se po palácu královském v Babyloně,
27 Mluvil král a řekl: Zdaliž toto není ten Babylon veliký, kterýž jsem já vystavěl mocí síly své, aby byl stolicí království k ozdobě slávy mé?
28 Ještě ta řeč byla v ústech krále, a aj, hlas s nebe přišel: Toběť se praví, Nabuchodonozoře králi, že království odešlo od tebe,
29 Nýbrž tě lidé i z sebe vyvrhou, a s zvěří polní bydliti budeš. Bylinu jako volům tobě jísti dávati budou, ažby sedm let vyplnilo se při tobě, dokudž bys nepoznal, že panuje Nejvyšší nad královstvím lidským, a že komuž chce, dává je.
30 V touž hodinu řeč ta naplnila se při Nabuchodonozorovi. Nebo z spolku lidí vyvržen byl, a bylinu jako vůl jedl, a rosou nebeskou tělo jeho smáčíno bylo, až na něm vlasy zrostly jako peří orličí, a nehty jeho jako pazoury ptačí.
31 Při skonání pak těch dnů já Nabuchodonozor pozdvihl jsem očí svých k nebi, a rozum můj ke mně se zase navrátil. I dobrořečil jsem Nejvyššímu, a živého na věky chválil jsem a oslavoval; nebo panování jeho jest panování věčné, a království jeho od národu do pronárodu.
32 A všickni obyvatelé země jako za nic počteni jsou, a podlé vůle své činí mezi vojskem nebeským i obyvateli země, aniž jest kdo, ješto by mu přes ruku dáti mohl, a říci jemu: Co to děláš?
33 Téhož času rozum můj navrátil se ke mně, a k slávě království mého ozdoba má, i důstojnost má navrátila se ke mně; nadto i hejtmané moji a knížata má hledali mne, a zmocněn jsem v království svém, a velebnost větší jest mi přidána.
34 Nyní tedy já Nabuchodonozor chválím, vyvyšuji a oslavuji krále nebeského, jehož všickni skutkové jsou pravda, a stezky jeho soud, a kterýž chodící v pýše může snižovati.
35 **
36 **
37 **