1 我自己心里说： "来吧， 我用享乐试试你， 让你看看有什么好处。"想不到， 这也是虚空。
2 对嬉笑， 我说： "那是狂妄"； 对享乐， 我说： "这有什么作用呢？"
3 我心里筹思， 怎样用酒使我的身体畅快， 又保持愚昧， 但我的内心仍由智慧引导； 直到我看明世人， 在诸天之下一生有限的年日中所行的， 对他们有益的是什么。
4 我大事发展： 为自己建造房屋， 栽种葡萄园，
5 修造园囿， 在园中栽种各类果树，
6 挖造水池， 用来浇灌培植树木的林园。
7 我买了仆婢， 也有生在家中的奴仆； 又拥有大群牛羊， 胜过任何比我先在耶路撒冷的人所拥有的。
8 我又为自己积蓄金银， 以及列王和各省的财宝。我又为自己招募男女歌手， 收纳许多妃嫔， 是世人所以为乐的。
9 于是我就日渐昌大， 超过任何比我先在耶路撒冷的人； 我的智慧仍然与我同在。
10 我眼中所求的， 我都不禁止； 我心所喜欢的， 我都没抑制。我的心因我的一切劳碌而快乐， 这就是我从一切劳碌中所得的分。
11 然后， 我省察我手所作的一切， 和我劳碌所成就的， 想不到一切都是虚空， 都是捕风， 在日光之下毫无益处。
12 我转过来观察智慧、狂妄和愚昧。王的继承人还能作什么呢？只不过作先前作过的罢了。
13 于是我看出智慧胜过愚昧， 如同光明胜过黑暗一样。
14 智慧人的眼目明亮， 愚昧人却走在黑暗中。我也知道同一的命运要临到这两种人身上。
15 我自己心里说： "临到愚昧人身上的， 也必临到我身上； 那么， 我为什么要更有智慧呢？"于是我心里说： "这也是虚空。"
16 因为智慧人和愚昧人一样， 没有人永远记念他们， 在未来的日子里， 都会被人遗忘。可叹智慧人跟愚昧人一样， 终必死亡。
17 因此我恨恶生命， 因为在日光之下所发生的事， 都使我厌烦。一切都是虚空， 都是捕风。
18 我恨恶我的一切劳碌， 就是我在日光之下的劳碌， 因为我不得不把劳碌的成果留给后人。
19 那人将来是智是愚， 有谁晓得呢？可是他竟要掌管一切我劳碌得来的， 就是我在日光之下用智慧得来的。这又是虚空。
20 于是我转念， 对日光之下我所劳碌的一切， 心感绝望；
21 因为人用智慧、知识和技能所劳碌得来的， 却必须留给未曾劳碌的人为分。这也是虚空， 是极大的憾事。
22 人的一切劳碌和操心， 就是他在日光之下所劳碌的， 对自己有什么益处呢？
23 其实终其一生， 他的担子既痛苦又烦恼， 在夜间也不能安心。这也是虚空。
24 人最好是吃喝， 在自己的劳碌中自得其乐； 我看这也是出于 神的手。
25 离开了他（"他"按照《马索拉抄本》应作"我"； 现参照《七十士译本》翻译）， 谁能有吃的呢？谁能享乐呢？
26 神把智慧、知识和喜乐赐给他所喜悦的人， 却使罪人作收集和积聚的差事， 把所得的归给 神所喜悦的人。这也是虚空， 也是捕风。
1 Řekl jsem opět srdci svému: Nuže nyní zkusím tě v veselí, užívejž tedy dobrých věcí. A hle, i to marnost.
2 Smíchu jsem řekl: Blázníš, a veselí: Co to děláš?
3 Přemyšloval jsem v srdci svém, abych povoloval u víně tělu svému, srdce však své spravuje moudrostí, a přídržel se bláznovství dotud, až bych zkusil, co by lepšího bylo synům lidským, aby činili pod nebem v počtu dnů života svého.
4 Veliké jsem skutky činil, vystavěl jsem sobě domy, štípil jsem sobě vinice.
5 Vzdělal jsem sobě zahrady a štěpnice, a štípil jsem v nich stromy všelijakého ovoce.
6 Nadělal jsem sobě rybníků, abych svlažoval jimi les plodící dříví.
7 Najednal jsem sobě služebníků a děvek, a měl jsem čeled v domě svém; k tomu i stáda skotů a bravů veliká měl jsem nade všecky, kteříž byli přede mnou v Jeruzalémě.
8 Nahromáždil jsem sobě také stříbra a zlata a klínotů od králů a krajin; způsobil jsem sobě zpěváky a zpěvakyně i jiné rozkoše synů lidských a nástroje muzické rozličné.
9 A tak velikým jsem učiněn, a zrostl jsem nade všecky, kteříž přede mnou byli v Jeruzalémě; nadto moudrost má zůstávala při mně.
10 A čehožkoli žádaly oči mé, nezbránil jsem jim, aniž jsem zbraňoval srdci svému jakého veselí; srdce mé zajisté veselilo se ze vší práce mé, a to byl podíl můj ze vší práce mé.
11 Ale jakž jsem se ohlédl na všecky skutky své, kteréž činily ruce mé, a na práci úsilně vedenou, a aj, všecko marnost a trápení ducha, a že nic není užitečného pod sluncem.
12 Pročež obrátil jsem se, abych spatřoval moudrost a nemoudrost, i bláznovství. (Nebo co by člověk spravil, chtěje následovati krále? To, což již jiní spravili.)
13 I viděl jsem, že jest užitečnější moudrost než bláznovství, tak jako jest užitečnější světlo nežli temnost.
14 Moudrý má oči v hlavě své, blázen pak ve tmách chodí; a však poznal jsem, že jednostejné příhody všechněm se přiházejí.
15 Protož jsem řekl v srdci svém: Máliť mi se tak díti, jako se děje bláznu, pročež jsem tedy moudrostí předčil? A tak řekl jsem v srdci svém: I to jest marnost.
16 Nebo není památka moudrého jako i blázna na věky, proto že to, což nyní jest, ve dnech budoucích všecko v zapomenutí přichází, a že jakož umírá moudrý, tak i blázen.
17 Pročež mrzí mne tento život; nebo semi nelíbí nic, což se děje pod sluncem, poněvadž všecky věci jsou marnost a trápení ducha.
18 Ano mrzí mne i všecka práce má, kterouž jsem vedl pod sluncem proto že jí zanechati musím člověku, kterýž bude po mně.
19 A kdo ví, bude-li moudrý, či blázen? A však panovati bude nade vší prací mou,kterouž jsem vedl, a v níž jsem moudrý byl pod sluncem. A i to marnost.
20 I přišel jsem na to, abych pochybil v srdci svém o vší práci, kterouž jsem konal, a v níž jsem moudrý byl pod sluncem.
21 Mnohý zajisté člověk pracuje moudře, uměle a spravedlivě, a však jinému, kterýž nepracoval o tom, nechává toho za podíl jemu, ješto i to jest marnost a bídná věc.
22 Nebo co má člověk ze vší práce své a z kvaltování srdce svého, kteréž snáší pod sluncem,
23 Poněvadž všickni dnové jeho bolestní, a zaměstknání jeho hněv, tak že ani v noci neodpočívá srdce jeho? A i to marnost.
24 Zdaliž není to chvalitebné při člověku, jísti a píti, a učiniti životu svému pohodlí z práce své? Ač i to také viděl jsem, že z ruky Boží pochází.
25 Nebo kdož by jísti a užívati měl toho nežli já?
26 Člověku zajisté, kterýž se líbí jemu, dává moudrost, umění a veselí; hříšníku pak dává trápení, aby shromažďoval a hrnul, čehož by zanechal tomu, kterýž se líbí Bohu. I to také jest marnost a trápení ducha.