1 以下是传道者， 就是在耶路撒冷作王、大卫的儿子所说的话。
2 传道者说： 虚空的虚空。虚空的虚空， 一切都是虚空。
3 人的一切劳碌， 就是他在日光之下的劳碌， 对自己有什么益处呢？
4 一代过去， 一代又来， 地却永远存在。
5 太阳升起， 太阳落下， 匆忙回到它上升之处。
6 风向南刮， 又往北转， 循环周行， 旋转不息。
7 江河向海里流， 海却不满溢； 江河之水归回本源， 循环流转。
8 万事都令人厌倦， 人说， 说不尽； 眼看， 看不饱； 耳听， 听不足。
9 已有的事必再有， 作过的事必再作； 日光之下并无新事。
10 有什么事人可以说： "看啊！ 这是新的"？其实， 很久之前已经有了， 在我们之前早就有了。
11 以前的事， 无人记念； 将来的事， 后来的人也不追忆。
12 那时， 我传道者在耶路撒冷作以色列的王。
13 我曾用智慧专心寻求查究天下所发生的一切事； 原来 神给予世人的， 是劳苦的担子， 叫他们为此烦恼。
14 我看过日光之下所发生的一切事， 不料， 一切都是虚空， 都是捕风。
15 弯曲的， 不能弄直； 缺少的， 不能数算。
16 我自己心里说： "我得了极大的智慧， 胜过所有在我以前统治耶路撒冷的人； 我见识了许多智慧与知识。"
17 我又专心究察智慧和知识， 狂妄和愚昧， 才知道这也是捕风。
18 因为多有智慧， 就多有烦恼； 加增知识， 就加增痛苦。
1 Slova kazatele syna Davidova, krále v Jeruzalémě.
2 Marnost nad marnostmi, řekl kazatel, marnost nad marnostmi, a všecko marnost.
3 Jaký užitek má člověk ze všelijaké práce své, kterouž vede pod sluncem?
4 Věk pomíjí, a jiný věk nastává, ačkoli země na věky trvá.
5 Vychází slunce, i zapadá slunce, a k místu svému chvátá, kdež vychází.
6 Jde ku poledni, a obrací se na půlnoci, sem i tam se toče, chodí vítr, a okolky svými navracuje se vítr.
7 Všecky řeky jdou do moře, a však se moře nepřeplňuje; do místa, do něhož tekou řeky, navracují se, aby zase odtud vycházely.
8 Všecky věci jsou plné zaneprázdnění, aniž může člověk vymluviti; nenasytí se oko hleděním, aniž se naplní ucho slyšením.
9 Což bylo, jest to, což býti má; a což se nyní děje, jest to, což se díti bude; aniž jest co nového pod sluncem.
10 Jest-liž jaká věc, o níž by říci mohl: Pohleď, toť jest cosi nového? Ano již to bylo před věky, kteříž byli před námi.
11 Není paměti prvních věcí, aniž také potomních, kteréž budou, památka zůstane u těch, jenž potom nastanou.
12 Já kazatel byl jsem králem nad Izraelem v Jeruzalémě,
13 A přiložil jsem mysl svou k tomu, jak bych vyhledati a vystihnouti mohl rozumností svou všecko to, což se děje pod nebem. (Takové bídné zaměstknání dal Bůh synům lidským, aby se jím bědovali.)
14 Viděl jsem všecky skutky, dějící se pod sluncem, a aj, všecko jest marnost a trápení ducha.
15 Což křivého jest, nemůže se zpřímiti, a nedostatkové nemohou sečteni býti.
16 Protož tak jsem myslil v srdci svém, řka: Aj, já zvelebil jsem a rozšířil moudrost nade všecky, kteříž byli přede mnou v Jeruzalémě, a srdce mé dosáhlo množství moudrosti a umění.
17 I přiložil jsem mysl svou, abych poznal moudrost a umění, nemoudrost i bláznovství, ale shledal jsem, že i to jest trápení ducha.
18 Nebo kde jest mnoho moudrosti, tu mnoho hněvu; a kdož rozmnožuje umění, rozmnožuje bolest.