1 黄金怎么竟然失去光泽， 纯金怎么竟然变色？圣殿的石头都被拋弃在各街头上。
2 锡安尊贵的众民， 本来和精金一样贵重； 现在怎么竟被看为瓦器， 好像陶匠手中所作的呢？
3 野狗尚且用乳房哺养它们的幼儿； 但我的众民变得多么残忍， 像旷野的鸵鸟一样。
4 婴儿的舌头因干渴而紧贴上膛； 孩童求饼， 却没有人分给他们。
5 那些从前吃美食的， 现今都在街上孤单凄凉； 那些从前在豪奢生活中长大的， 现今却在垃圾堆中打滚。
6 我众民（"我众民"原文作"我子民的女子"）的罪孽比所多玛的罪恶更大； 所多玛在转眼之间倾覆了， 尽管无人攻击它。
7 锡安的贵族素来比雪更明亮， 比奶更洁白； 他们的身体比红宝石更红润， 他们的样貌像蓝宝石一样美丽。
8 现在他们的面貌比煤炭还黑， 在街上再没有人认得他们； 他们皮包骨头， 枯瘦如柴。
9 那些死于刀下的比饿死的还好； 饿死的因缺乏田间的出产， 就日渐消瘦而死亡。
10 慈心的妇人亲手烹煮自己所生的孩子； 在我众民（"我众民"原文作"我子民的女子"）遭毁灭的时候， 孩子竟成了母亲的食物。
11 耶和华大发震怒， 倾倒他的烈怒； 他在锡安放火， 吞灭了锡安的根基。
12 地上的君王， 以及世上所有的居民都不相信， 会有任何敌人攻进耶路撒冷的城门。
13 因为锡安先知的罪恶， 和祭司的罪孽， 就是他们在城中流了义人的血，
14 所以， 他们像瞎子在街上流荡， 他们被血玷污， 没有人可以触摸他们的衣服。
15 有人向他们喊叫： "走开！ 你们不洁的人； 走开！ 走开！ 不要触摸我。"他们到处逃亡飘流的时候， 列国的人就说： "他们再不能在这里寄居。"
16 耶和华亲临分散他们， 不再看顾他们； 人不再尊重祭司， 也不厚待长老。
17 我们徒然等待帮助， 等到双目失去视力； 我们在瞭望台上期望一个不能拯救我们的国家来临。
18 敌人追踪我们， 使我们不敢在自己的街道上行走。我们的结局近了， 我们的日子满了； 我们的结局已经到了。
19 追赶我们的比空中的鹰还快； 他们在山上追赶我们， 在旷野埋伏攻击我们。
20 耶和华所膏立的， 我们鼻孔的气息， 在他们的陷坑中被捉住； 我们论到他曾说： "我们要在他的荫庇之下， 在列国中存活。"
21 以东人哪， 乌斯地的居民哪， 欢喜快乐吧！ 这杯也要传到你那里， 你必喝醉以致赤身露体。
22 锡安的居民（"居民"原文作"女子"）哪！ 你的刑罚已经受够了， 耶和华必不再使你流亡； 以东的居民哪！ 他必惩罚你的罪孽， 揭露你的罪恶。
1 Jak tě zašlo zlato, změnilo se ryzí zlato nejvýbornější, rozmetáno jest kamení svaté sem i tam po všech ulicích.
2 Synové Sionští nejdražší, kteříž ceněni býti měli za zlato nejčištší, jakť jsou počteni za nádoby hliněné, dílo rukou hrnčíře!
3 An draci vynímajíce prsy, krmí mladé své, dcera pak lidu mého příčinou ukrutníka podobná jest sovám na poušti.
4 Jazyk prsí požívajícího přilnul žízní k dásním jeho; děti prosí za chléb, ale není žádného, kdo by lámal jim.
5 Ti, kteříž jídali rozkošné krmě, hynou na ulicích; kteříž chováni byli v šarlatě, octli se v hnoji.
6 Větší jest trestání dcery lidu mého, než pomsta Sodomy, kteráž podvrácena jest jako v okamžení, aniž trvaly při ní rány.
7 Čistší byli Nazareové její než sníh, bělejší než mléko, rděla se těla jejich více než drahé kamení, jako by z zafiru vytesáni byli.
8 Ale již vzezření jejich temnější jest než černost, nemohou poznáni býti na ulicích; přischla kůže jejich k kostem jejich, prahne, jest jako dřevo.
9 Lépe se stalo těm, jenž zbiti jsou mečem, nežli kteříž mrou hladem, (oni zajisté zhynuli, probodeni byvše), pro nedostatek úrod polních.
10 Ruce žen lítostivých vařily syny své, aby jim byli za pokrm v potření dcery lidu mého.
11 Všelijak vypustil Hospodin prchlivost svou, vylévá zůřivost hněvu svého, a zapálil oheň na Sionu, kterýž sežral základy jeho.
12 Králové země i všickni obyvatelé okršlku světa nikoli by neuvěřili, by měl byl vjíti protivník a nepřítel do bran Jeruzalémských,
13 Pro hříchy proroků jeho a nepravosti kněží jeho, vylévajících u prostřed něho krev spravedlivých.
14 Toulali se jako slepí po ulicích, kálejíce se ve krvi, kteréž nemohli se než dotýkati oděvy svými.
15 Volali na ně: Ustupujte nečistí, ustupujte, ustupujte, nedotýkejte se. Právěť jsou ustoupili, anobrž sem i tam se rozlezli, až mezi národy říkají: Nebudouť více míti vlastního bydlení.
16 Tvář hněvivá Hospodinova rozptýlila je, aniž na ně více popatří; nepřátelé kněží nešanují, starcům milosti nečiní.
17 A vždy ještě až do ustání očí svých hledíme o pomoc sobě neprospěšnou, zření majíce k národu, nemohoucímu vysvoboditi.
18 Šlakují kroky naše, tak že ani po ulicích našich choditi nemůžeme; přiblížilo se skončení naše, doplnili se dnové naši, přišlo zajisté skončení naše.
19 Rychlejší jsou ti, kteříž nás stihají, než orlice nebeské; po horách stihají nás, na poušti zálohy nám zdělali.
20 Dýchání chřípí našich, totiž pomazaný Hospodinův, lapen jest v jamách jejich, o němž jsme říkali: V stínu jeho živi budeme mezi národy.
21 Raduj se a vesel se, dcero Idumejská, kteráž jsi se usadila v zemi Uz. Takéť k tobě přijde kalich, opiješ se a obnažíš se.
22 Ó dcero Sionská, když vykonána bude kázeň nepravosti tvé, nenechá tě déle v zajetí tvém. Ale tvou nepravost, ó dcero Idumejská, trestati bude a odkryje hříchy tvé.