1 耶和华啊! 求你记念我们所遭遇的! 垂顾关注我们的耻辱。

2 我们的产业转归外人, 我们的房屋归给异族。

3 我们成为孤儿, 没有父亲, 我们的母亲好像寡妇一样。

4 我们所喝的水要用银子买, 我们的柴也付代价而得。

5 我们被人追赶, 颈项带上重轭; 我们疲乏, 得不着歇息。

6 我们臣服埃及和亚述, 为要得着粮食充饥。

7 我们的先祖犯了罪, 现在他们不在了; 我们却要担负他们的罪孽。

8 奴仆辖制我们; 没有人救我们脱离他们的手。

9 因为旷野有刀剑的威胁, 我们要冒生命的危险才得到粮食。

10 我们因饥饿而发烧, 我们的皮肤好像火炉一般的热。

11 妇女在锡安被污辱, 处女在犹大的城镇被强暴。

12 众领袖被敌人吊起来; 长老也不受人尊敬。

13 青年人推磨吃苦; 孩童因背木柴而跌倒。

14 众长老不再坐在城门口; 青年人不再唱歌作乐。

15 我们心里不再欢乐; 我们的舞蹈变为哀哭。

16 冠冕从我们的头上掉下来。我们有祸了; 因为我们犯了罪。

17 为了这事, 我们心里愁烦; 为了这事, 我们的眼睛昏花;

18 因为锡安山荒凉, 野狗就在山上到处出没。

19 但耶和华啊, 你永远坐着为王; 你的宝座代代长存。

20 你为什么永远忘记我们?为什么长久离弃我们?

21 耶和华啊! 除非你真的弃绝我们, 你向我们所发的怒气难收, 不然, 求你使我们归向你, 好使我们回转过来; 求你更新我们的日子, 像古时一样。

1 Rozpomeň se, Hospodine, co se nám děje; popatř a viz pohanění naše.

2 Dědictví naše obráceno jest k cizím, domové naši k cizozemcům.

3 Sirotci jsme a bez otce, matky naše jsou jako vdovy.

4 Vody své za peníze pijeme, dříví naše za záplatu přichází.

5 Na hrdle svém protivenství snášíme, pracujeme, nedopouští se nám odpočinouti.

6 Egyptským podáváme ruky i Assyrským, abychom nasyceni byli chlebem.

7 Otcové naši hřešili, není jich, my pak trestáni po nich neseme.

8 Služebníci panují nad námi; není žádného, kdo by vytrhl z ruky jejich.

9 S opovážením se života svého hledáme chleba svého, pro strach meče i na poušti.

10 Kůže naše jako pec zčernaly od náramného hladu.

11 Ženám na Sionu i pannám v městech Judských násilé činí.

12 Knížata rukou jejich zvěšena jsou, osoby starých nemají v poctivosti.

13 Mládence k žernovu berou, a pacholata pod dřívím klesají.

14 Starci sedati v branách přestali a mládenci od zpěvů svých.

15 Přestala radost srdce našeho, obrátilo se v kvílení plésání naše.

16 Spadla koruna s hlavy naší; běda nám již, že jsme hřešili.

17 Protoť jest mdlé srdce naše, pro tyť věci zatměly se oči naše,

18 Pro horu Sion, že zpuštěna jest; lišky chodí po ní.

19 Ty Hospodine, na věky zůstáváš, a stolice tvá od národu do pronárodu.

20 Proč se zapomínáš na věky na nás, a opouštíš nás za tak dlouhé časy?

21 Obrať nás, ó Hospodine, k sobě,a obráceni budeme; obnov dny naše, jakž byly za starodávna.

22 Nebo zdali všelijak zavržeš nás, a hněvati se budeš na nás velice?