1 这些事以后， 到了犹太人的一个节期， 耶稣就上耶路撒冷去。
2 在耶路撒冷靠近羊门有一个水池， 希伯来话叫作毕士大， 池边有五处走廊。
3 在那里躺着许多病人， 有瞎眼的、瘸腿的和瘫痪的。
4 （有些抄本有以下一段： "他们等候水动， 4因为有主的使者按时下去搅动池水， 水动之后， 谁先下去， 无论什么病， 必得痊愈。"）
5 那里有一个人， 病了三十八年。
6 耶稣看见他躺着， 知道他病了很久， 就问他： "你要痊愈吗？"
7 病人回答： "先生， 水动的时候， 没有人把我放在池里； 自己想去的时候， 总是给别人抢先。"
8 耶稣对他说： "起来， 拿着你的褥子走吧。"
9 那人立刻痊愈， 就拿起褥子走了。那天正是安息日。
10 因此犹太人对那医好了的人说： "今天是安息日， 你拿着褥子是不可以的。"
11 他却回答： "那使我痊愈的对我说： ‘拿起你的褥子走吧’。"
12 他们就问： "那对你说‘拿起来走吧’的是谁？"
13 那医好了的人不知道他是谁， 因为那里人很多， 耶稣已经避开了。
14 后来， 耶稣在殿里遇见那人， 对他说： "你已经痊愈了， 不可再犯罪， 免得招来更大的祸患。"
15 那人就去告诉犹太人， 使他痊愈的就是耶稣。
16 从此犹太人就迫害耶稣， 因为他常常在安息日作这些事。
17 耶稣却对他们说： "我父作工直到现在， 我也作工。"
18 因此犹太人就更想杀耶稣， 因为他不但破坏安息日， 而且称 神为自己的父， 把自己与 神当作平等。
19 耶稣又对他们说： "我实实在在告诉你们， 子靠着自己不能作什么， 只能作他看见父所作的； 因为父所作的事， 子也照样作。
20 父爱子， 把自己所作的一切指示给他看， 还要把比这些更大的事指示给他看， 使你们惊奇。
21 父怎样叫死人复活， 使他们得生命， 子也照样随自己的意思使人得生命。
22 父不审判人， 却已经把审判的权柄完全交给子，
23 使所有的人尊敬子好像尊敬父一样。不尊敬子的， 就是不尊敬那差他来的父。
24 我实实在在告诉你们， 那听见我的话又信那差我来的， 就有永生， 不被定罪， 而是已经出死入生了。
25 我实实在在告诉你们， 时候将到， 现在就是了， 死人要听见 神儿子的声音， 听见的人就要活了。
26 就如父是生命的源头， 照样他也使子成为生命的源头，
27 并且把执行审判的权柄赐给他， 因为他是人子。
28 你们不要把这事看作希奇， 因为时候将到， 那时所有在坟墓里的都要听见他的声音，
29 并且都要出来； 行善的复活得生命， 作恶的复活被定罪。
30 "我靠着自己不能作什么， 我怎样听见， 就怎样审判。我的审判是公义的， 因为我不寻求自己的意思， 只求那差我来者的旨意。
31 我若为自己作证， 我的见证就不真。
32 然而另有一位为我作证的， 我知道他为我作的见证是真的。
33 你们曾经派人到约翰那里， 他为真理作过见证。
34 我不接受从人而来的见证， 但我说这些事， 是要你们得救。
35 约翰是一盏点亮的灯， 你们情愿暂时在他的光中欢乐。
36 但我有比约翰更大的见证， 因为父赐给我要我完成的工作， 就是我所要作的， 证明我是父所差来的。
37 差我来的父亲自为我作了见证。他的声音， 你们从没有听过； 他的容貌， 你们从没有见过；
38 他的道， 你们也不放在心里， 因为你们不信他所差来的那一位。
39 你们研究圣经， 因为你们认为圣经中有永生， 其实为我作证的就是这圣经，
40 然而你们却不肯到我这里来得生命。
41 "我不接受从人而来的称赞；
42 我知道你们心里没有 神的爱。
43 我奉我父的名而来， 你们不接待我； 如果有别人以自己的名义而来， 你们倒接待他。
44 你们彼此接受称赞， 却不寻求从独一的 神而来的称赞， 怎么能信呢？
45 不要以为我要向父控告你们， 有一位控告你们的， 就是你们所仰赖的摩西。
46 你们若信摩西， 也必信我， 因为他所写的书曾论及我。
47 你们若不信他所写的， 怎能信我的话呢？"
1 Potom byl svátek Židovský, i šel Ježíš do Jeruzaléma.
2 Byl pak v Jeruzalémě u brány bravné rybník, kterýž slove Židovsky Bethesda, patero přístřeší maje.
3 Kdežto leželo množství veliké neduživých, slepých, kulhavých, suchých, očekávajících hnutí vody.
4 Nebo anděl Páně jistým časem sstupoval do rybníka, a kormoutil vodu. A kdož tam nejprve sstoupil po tom zkormoucení vody, uzdraven býval, od kterékoli nemoci trápen byl.
5 I byl tu člověk jeden, kterýž osm a třidceti let nemocen byl.
6 Toho uzřev Ježíš ležícího, a poznav, že jest již dávno nemocen, dí jemu: Chceš-li zdráv býti?
7 Odpověděl mu nemocný: Pane, nemám člověka, kterýž by, když se zkormoutí voda, uvrhl mne do rybníka, nebo když já jdu, jiný přede mnou již vstupuje.
8 Dí jemu Ježíš: Vstaň, vezmi lože své a choď.
9 A hned zdráv jest učiněn člověk ten, a vzav lože své, i chodil. A byla sobota v ten den.
10 Tedy řekli Židé tomu uzdravenému: Sobota jest, neslušíť tobě lože nositi.
11 Odpověděl jim: Ten, kterýž mne uzdravil, onť mi řekl: Vezmi lože své a choď.
12 I otázali se ho: Kdo jest ten člověk, kterýž tobě řekl: Vezmi lože své a choď?
13 Ten pak uzdravený nevěděl, kdo by byl. Nebo Ježíš byl poodšel od zástupu shromážděného na tom místě.
14 Potom pak nalezl jej Ježíš v chrámě, a řekl jemu: Aj, zdráv jsi učiněn; nikoli víc nehřeš, ať by se něco horšího nepřihodilo.
15 Odšel ten člověk, a pověděl Židům, že by Ježíš byl ten, kterýž ho zdravého učinil.
16 A protož protivili se Židé Ježíšovi, a hledali ho zabíti, že to učinil v sobotu.
17 Ježíš pak odpověděl jim: Otec můj až dosavad dělá, i jáť dělám.
18 Tedy Židé ještě víc proto hledali ho zamordovati, že by netoliko rušil sobotu, ale že Otce svého pravil býti Boha, rovného se čině Bohu.
19 I odpověděl Ježíš a řekl jim: Amen, amen pravím vám: Nemůžeť Syn sám od sebe nic činiti, jediné což vidí, an Otec činí. Nebo cožkoli on činí, toť i Syn též podobně činí.
20 Otec zajisté miluje Syna, a ukazuje mu všecko, což sám činí; a větší nad to ukáže jemu skutky tak, abyste vy se divili.
21 Nebo jakož Otec křísí mrtvé a obživuje, tak i Syn, kteréž chce, obživuje.
22 Aniž zajisté Otec soudí koho, ale všecken soud dal Synu,
23 Aby všickni ctili Syna, tak jakž Otce ctí. Kdo nectí Syna, nectí ani Otce, kterýž ho poslal.
24 Amen, amen pravím vám: Že kdož slovo mé slyší, a věří tomu, jenž mne poslal, máť život věčný, a na soud nepřijde, ale přešelť jest z smrti do života.
25 Amen, amen pravím vám: Že přijde hodina, a nyníť jest, kdyžto mrtví uslyší hlas Syna Božího, a kteříž uslyší, živi budou.
26 Nebo jakož Otec má život sám v sobě, tak jest dal i Synu, aby měl život v samém sobě.
27 A dal jemu moc i soud činiti, nebo Syn člověka jest.
28 Nedivtež se tomu; neboť přijde hodina, v kteroužto všickni, kteříž v hrobích jsou, uslyší hlas jeho.
29 A půjdou ti, kteříž dobré věci činili, na vzkříšení života, ale ti, kteříž zlé věci činili, na vzkříšení soudu.
30 Nemohuť já sám od sebe nic činiti. Ale jakžť slyším, takť soudím, a soud můj spravedlivý jest. Nebo nehledám vůle své, ale vůle toho, jenž mne poslal, Otcovy.
31 Vydám-liť já svědectví sám o sobě, svědectví mé není pravé.
32 Jinýť jest, kterýž svědectví vydává o mně, a vím, že pravé jest svědectví, kteréž vydává o mně.
33 Vy jste byli poslali k Janovi, a on svědectví vydal pravdě.
34 Ale jáť nepřijímám svědectví od člověka, než totoť pravím, abyste vy spaseni byli.
35 Onť jest byl svíce hořící a svítící, vy pak chtěli jste na čas poradovati se v světle jeho.
36 Ale já mám větší svědectví, nežli Janovo. Nebo skutkové, kteréž mi dal Otec, abych je vykonal, tiť skutkové, kteréž já činím, svědčí o mně, že jest mne Otec poslal.
37 A kterýž mne poslal, Otec, onť jest svědectví vydal o mně, jehož jste vy hlasu nikdy neslyšeli, ani tváři jeho viděli.
38 A slova jeho nemáte v sobě zůstávajícího. Nebo kteréhož jest on poslal, tomu vy nevěříte.
39 Ptejte se na Písma; nebo vy domníváte se v nich věčný život míti, a tať svědectví vydávají o mně.
40 A nechcete přijíti ke mně, abyste život měli.
41 Chvály od lidí jáť nepřijímám.
42 Ale poznal jsem vás, že milování Božího nemáte v sobě.
43 Já jsem přišel ve jménu Otce svého, a nepřijímáte mne. Kdyby jiný přišel ve jménu svém, toho přijmete.
44 Kterak vy můžete věřiti, chvály jedni od druhých hledajíce, poněvadž chvály, kteráž jest od samého Boha, nehledáte?
45 Nedomnívejte se, bychť já na vás žalovati měl před Otcem. Jestiť, kdo by žaloval na vás, Mojžíš, v němž vy naději máte.
46 Nebo kdybyste věřili Mojžíšovi, věřili byste i mně; nebť jest on o mně psal.
47 Ale poněvadž jeho písmům nevěříte, i kterak slovům mým uvěříte?