1 逾越节前六天， 耶稣到了伯大尼， 就是拉撒路所住的地方； 耶稣曾经使这拉撒路从死人中复活。
2 有人在那里为耶稣预备了筵席。马大在那里侍候， 拉撒路也和一些人与耶稣一同吃饭。
3 马利亚拿了半公斤珍贵纯正的哪哒香膏， 抹耶稣的脚， 又用自己的头发去擦； 屋里就满了香膏的香气。
4 耶稣的一个门徒， 就是那要出卖他的加略人犹大， 说：
5 "为什么不把这香膏卖三百银币， 赒济穷人呢？"
6 他说这话， 并不是因为他关怀穷人， 而是因为他是个贼， 又带着钱囊， 常取其中所存的。
7 耶稣就说： "由她吧， 这香膏是她留下来为我安葬的日子用的。
8 你们常常有穷人跟你们在一起， 却不常有我。"
9 有一大群犹太人知道耶稣在那里， 就都来了， 然而他们不单是为了耶稣的缘故， 也是要看看耶稣使他从死人中复活的拉撒路。
10 于是祭司长想把拉撒路也杀掉，
11 因为有许多犹太人为了拉撒路的缘故， 离开他们， 信了耶稣。
12 第二天， 有一大群上来过节的人， 听见耶稣要来耶路撒冷，
13 就拿着棕树枝出去迎接他， 欢呼说： "和散那， 奉主名来的以色列王， 是应当称颂的！ "
14 耶稣找到一头小驴， 就骑在上面， 正如经上所记的：
15 "锡安的居民哪， 不要惧怕； 看哪， 你的王来了， 他骑着小驴来了。"
16 门徒起初不明白这些事， 可是到耶稣得了荣耀以后， 他们才想起这些话是指着他说的， 并且人们果然向他这样行了。
17 那些和耶稣在一起， 看见他叫拉撒路从坟墓出来， 又使他从死人中复活的群众， 都为这事作见证。
18 群众因为听见他行了这神迹， 就去迎接他。
19 于是法利赛人彼此说： "你们看， 你们都是徒劳无功， 世人都去跟随他了！ "
20 上去过节作礼拜的人中， 有些是希腊人。
21 他们来到加利利的伯赛大人腓力那里， 请求他， 说： "先生， 我们想见耶稣。"
22 腓力去告诉安得烈， 安得烈就和腓力去告诉耶稣。
23 耶稣对他们说： "人子得荣耀的时候到了！
24 我实实在在告诉你们， 一粒麦子若不落在地里死了， 仍旧是一粒； 如果死了， 就结出许多果实来。
25 爱惜自己生命的， 就丧掉生命； 在这世上恨恶自己生命的， 必会保全生命到永远。
26 如果有人服事我， 就应当跟从我； 我在哪里， 服事我的人也会在哪里； 如果有人服事我， 我父必尊重他。
27 "我现在心里烦乱， 我应该说什么呢？说‘父啊， 救我脱离这时刻’吗？然而我正是为了这个缘故来的， 要面对这时刻。
28 父啊， 愿你荣耀你的名！ "当时有声音从天上来， 说： "我已经荣耀了我的名， 还要再荣耀。"
29 站在旁边的群众听见了， 就说： "打雷了。"另外有人说： "有天使对他说话。"
30 耶稣说： "这声音不是为了我， 而是为了你们发出的。
31 现在是这世界受审判的时候了， 现在这世界的王要被赶出去。
32 我若从地上被举起来， 就要吸引万人归向我。"
33 他说这话， 是指着自己将要怎样死说的。
34 于是群众对他说： "我们从律法上知道基督是永远常存的， 你怎么说‘人子必须被举起来’呢？这人子是谁呢？"
35 耶稣说： "光在你们中间的时间不多了。你们应当趁着有光的时候行走， 免得黑暗追上你们。在黑暗中行走的人， 不知道往哪里去。
36 你们应当趁着有光的时候信从这光， 使你们成为光明的儿女。"耶稣说完了这些话， 就离开他们隐藏起来。
37 耶稣在他们面前行了许多神迹， 但是他们仍然不信他。
38 这是要应验以赛亚先知所说的话： "主啊， 我们所传的， 有谁信呢？主的膀臂向谁显露呢？"
39 他们不能相信， 因为以赛亚又说：
40 " 神使他们瞎了眼， 硬了心， 免得他们眼睛看见， 心里明白而回转过来； 我就医好他们。"
41 以赛亚说这些话， 是因为看见了他的荣耀， 就指着他说的。
42 虽然这样， 官长当中也有许多人信了耶稣。但是因为法利赛人的缘故， 他们不敢公开承认， 免得被赶出会堂；
43 因为他们爱人的荣耀， 过于爱 神的荣耀。
44 耶稣大声说： "信我的， 不单是信我， 也是信那差我来的。
45 看见我的， 就是看见那差我来的。
46 我是光， 我到世上来， 叫所有信我的不住在黑暗里。
47 人若听见我的话却不遵守的， 我不审判他， 因为我来不是要审判世人， 而是要拯救世人。
48 弃绝我又不接受我的话的人， 自有审判他的。我所讲的道在末日要定他的罪；
49 因为我没有凭着自己说话， 而是差我来的父给了我命令， 要我说什么， 讲什么。
50 我知道他的命令就是永生。所以， 我所讲的， 正是父吩咐我要我讲的。"
1 Tedy Ježíš šestý den před velikonocí přišel do Betany, kdežto byl Lazar, ten kterýž byl umřel, jehož vzkřísil z mrtvých.
2 I připravili jemu tu večeři, a Marta posluhovala, Lazar pak byl jeden z stolících s nimi.
3 Maria pak vzavši libru masti drahé z nardu výborného, pomazala noh Ježíšových, a vytřela vlasy svými nohy jeho. I naplněn jest dům vůní té masti.
4 Tedy řekl jeden z učedlníků jeho, Jidáš, syn Šimona Iškariotského, kterýž jej měl zraditi:
5 Proč tato mast není prodána za tři sta peněz, a není dáno chudým?
6 To pak řekl, ne že by měl péči o chudé, ale že zloděj byl, a měšec měl, a to, což do něho kladeno bylo, nosil.
7 Tedy řekl Ježíš: Nech jí, ke dni pohřebu mého zachovala to.
8 Chudé zajisté vždycky máte s sebou, ale mne ne vždycky míti budete.
9 Zvěděl pak zástup veliký z Židů o něm, že by tu byl. I přišli tam, ne pro Ježíše toliko, ale také, aby Lazara viděli, kteréhož byl vzkřísil z mrtvých.
10 Radili se pak přední kněží, aby i Lazara zamordovali.
11 Nebo mnozí z Židů odcházeli pro něho, a uvěřili v Ježíše.
12 Potom nazejtří mnohý zástup, kterýž byl přišel k svátku velikonočnímu, když uslyšeli, že Ježíš jde do Jeruzaléma,
13 Nabrali ratolestí palmových, a vyšli proti němu, a volali: Spas nás! Požehnaný, jenž se béře ve jménu Páně, Král Izraelský.
14 I dostav Ježíš oslátka, vsedl na ně, jakož psáno jest:
15 Neboj se, dcero Sionská, aj, Král tvůj béře se, na oslátku sedě.
16 Tomu pak nesrozuměli učedlníci jeho zprvu, ale když oslaven byl Ježíš, tedy se rozpomenuli, že jest to psáno bylo o něm a že jemu to učinili.
17 Vydával pak o něm svědectví zástup, kterýž byl s ním, že Lazara povolal z hrobu a vzkřísil jej z mrtvých.
18 Protož i v cestu vyšel jemu zástup, když slyšeli, že by ten div učinil.
19 Tedy farizeové pravili mezi sebou: Vidíte, že nic neprospíváte? Aj, všecken svět postoupil po něm.
20 Byli pak někteří Řekové z těch, kteříž přicházívali, aby se modlili v svátek.
21 Ti také přistoupili k Filipovi, kterýž byl od Betsaidy Galilejské, a prosili ho, řkouce: Pane, chtěli bychom Ježíše viděti.
22 Přišel Filip a pověděl Ondřejovi, Ondřej pak a Filip pověděli Ježíšovi.
23 A Ježíš odpověděl jim, řka: Přišlať jest hodina, aby oslaven byl Syn člověka.
24 Amen, amen pravím vám: Zrno pšeničné padna v zemi, neumře-li, onoť samo zůstane, a pakliť umře, mnohý užitek přinese.
25 Kdož miluje duši svou, ztratíť ji; a kdož nenávidí duše své na tomto světě, k životu věčnému ostříhá jí.
26 Slouží-li mi kdo, následujž mne; a kdež jsem já, tuť i můj služebník bude. A bude-li mi kdo sloužiti, poctíť ho Otec můj.
27 Nyní duše má zkormoucena jest, a což dím? Otče, vysvoboď mne z této hodiny. Ale proto jsem přišel k hodině této.
28 Otče, oslaviž jméno své. Tedy přišel hlas s nebe řkoucí: I oslavil jsem, i ještě oslavím.
29 Ten pak zástup, kterýž tu stál a to slyšel, pravil: Zahřmělo. Jiní pravili: Anděl k němu mluvil.
30 Odpověděl Ježíš a řekl: Ne pro mneť hlas tento se stal, ale pro vás.
31 Nyníť jest soud světa tohoto, nyní kníže světa tohoto vyvrženo bude ven.
32 A já budu-liť povýšen od země, všecky potáhnu k sobě.
33 (To pak pověděl, znamenaje, kterou by smrtí měl umříti.)
34 Odpověděl jemu zástup: My jsme slyšeli z Zákona, že Kristus zůstává na věky, a kterakž ty pravíš, že musí býti povýšen Syn člověka? Kdo jest to Syn člověka?
35 Tedy řekl jim Ježíš: Ještě na malý čas Světlo s vámi jest. Choďte, dokud Světlo máte, ať vás tma nezachvátí; nebo kdo chodí ve tmách, neví, kam jde.
36 Dokud Světlo máte, věřte v Světlo, abyste synové Světla byli. Toto pověděl Ježíš, a odšed, skryl se před nimi.
37 A ačkoli tak mnohá znamení činil před nimi, však jsou neuvěřili v něho,
38 Aby se naplnila řeč Izaiáše proroka, kterouž pověděl: Pane, kdo uvěřil kázaní našemu a rámě Páně komu jest zjeveno?
39 Ale protoť jsou nemohli věřiti, neb opět Izaiáš řekl:
40 Oslepil oči jejich a zatvrdil srdce jejich, aby očima neviděli a srdcem nerozuměli a neobrátili se, abych jich neuzdravil.
41 To pověděl Izaiáš, když viděl slávu jeho a mluvil o něm.
42 A ačkoli mnozí z knížat uvěřili v něho, však pro farizee nevyznávali ho, aby ze školy nebyli vyobcováni.
43 Nebo milovali slávu lidskou více než slávu Boží.
44 Ježíš pak zvolal a řekl: Kdo věří ve mne, ne ve mneť věří, ale v toho, jenž mne poslal.
45 A kdož vidí mne, vidí toho, kterýž mne poslal.
46 Já Světlo na svět jsem přišel, aby žádný, kdož věří ve mne, ve tmě nezůstal.
47 A slyšel-liť by kdo slova má, a nevěřil by, jáť ho nesoudím; nebo nepřišel jsem, abych soudil svět, ale abych spasen učinil svět.
48 Kdož mnou pohrdá a nepřijímá slov mých, máť, kdo by jej soudil. Slova, kteráž jsem mluvil, tať jej souditi budou v nejposlednější den.
49 Nebo já sám od sebe jsem nemluvil, ale ten, jenž mne poslal, Otec, on mi přikázaní dal, co bych měl praviti a mluviti.
50 A vím, že přikázání jeho jest život věčný. A protož, což já mluvím, jakž mi pověděl Otec, takť mluvím.