1 耶和华这样说： "你下到犹大王的宫中， 在那里宣讲这些话，
2 说： ‘坐大卫王位的犹大王啊！ 你和你的臣仆， 以及从这些门进来的人民， 都要听耶和华的话。
3 耶和华这样说： 你们要施行公正和公义， 解救被抢夺的脱离欺压者的手， 不可虐待或以强暴对待寄居的、孤儿和寡妇， 也不可在这地方流无辜人的血。
4 如果你们切实地行这些事， 就必有坐大卫王位的列王， 乘着车， 骑着马， 与自己的臣仆和人民进入这王宫的各门。
5 如果你们不听从这些话， 我指着自己起誓， 这宫殿必变为废墟。’"这是耶和华的宣告。
6 因为耶和华论到犹大王的宫殿这样说： "虽然在我看来， 你好像基列， 好像黎巴嫩的山峰； 我却要使你变为旷野， 变为无人居住的城市。
7 我要指派毁灭者， 各有兵器攻击你； 他们必砍下你最好的香柏树， 丢进火里。
8 多国的人必经过这城， 彼此发问： ‘耶和华为什么这样对待这大城呢？’
9 必有人说： ‘是因为他们离弃了耶和华他们 神的约， 并且敬拜事奉别神。’"
10 不要为那已死的人哀哭， 不要为他悲伤； 却要为那远去的人大大哀哭， 因为他不得再回来， 也不能再见自己的国土。
11 因为论到犹大王约西亚的儿子， 就是继承他父亲约西亚作王的沙龙， 耶和华这样说： "他离开了这地方， 必不得再回来；
12 因为他要死在被掳去的地方， 不得再见这地。
13 "用不义的手段建造自己房屋、用不公正的方法建筑自己楼房的， 有祸了！ 他使自己的同胞白白作工， 不把工资付给他们。
14 他说： ‘我要为自己建造宏伟的房屋、宽敞的楼房。’他又为房屋装设宽阔的窗户， 用香柏木作镶板， 并且漆上红色。
15 难道你是用香柏木争胜来表明王的身分吗？你父亲不是也吃也喝， 也施行公正和公义吗？那时他得享福乐。
16 他为困苦和贫穷人伸冤， 那时他得享福乐。这不是认识我的真义吗？"这是耶和华的宣告。
17 "但你的眼你的心什么都不顾， 只顾你的不义之财， 只知流无辜人的血， 施行欺压和迫害的事。"
18 因此， 论到犹大王约西亚的儿子约雅敬， 耶和华这样说： "人必不为他哀伤， 说： ‘哀哉， 我哥哥！ ’‘哀哉， 我姊姊！ ’人必不为他哀伤， 说： ‘哀哉， 主上！ ’‘哀哉， 尊荣的王！ ’
19 他像驴子一样被埋葬， 被拖走， 拋在耶路撒冷城门外。"
20 "耶路撒冷啊， 上黎巴嫩哀叫吧！ 在巴珊扬声吧！ 从亚巴琳哀叫吧！ 因为你的盟友都毁灭了。
21 你安定的时候， 我曾警告过你， 你却说： ‘我不听！ ’从你幼年以来， 你就是这样， 不听从我的话。
22 风要卷走你所有的牧人， 你的盟友要被掳去； 那时， 因你的一切恶行， 你必蒙羞受辱。
23 住在黎巴嫩， 在香柏林中搭窝的啊！ 有痛苦临到你， 像产妇剧痛的时候， 你要怎样呻吟呢？"
24 "我指着我的永生起誓（这是耶和华的宣告）， 犹大王约雅敬的儿子哥尼雅， 虽然你是我右手上的印戒， 我也要把你从手上脱下来，
25 交在那些寻索你性命和你们惧怕的人手中， 就是交在巴比伦王尼布甲尼撒和迦勒底人手中。
26 我要把你和生你的母亲驱赶到异地去， 你们不是生在那里， 却要死在那里。
27 你们（"你们"原文作"他们"）渴望归回本国， 却不得回去。"
28 哥尼雅这个人是被鄙视、被摔碎的瓶子， 是没有人喜悦的器皿吗？他和他的后裔为什么被驱赶， 被拋弃到他们不认识的地去呢？
29 大地啊！ 大地啊！ 大地啊！ 要听耶和华的话。
30 耶和华这样说： "你们要写下， 这人算为无子， 他的一生毫无成就； 因为他的后裔中没有一人可以成功， 能坐在大卫的王位上， 再次统治犹大。"
1 Takto řekl Hospodin: Sejdi do domu krále Judského, a mluv tam slovo toto,
2 A rci: Slyš slovo Hospodinovo, králi Judský, kterýž sedíš na stolici Davidově, ty i služebníci tvoji i lid tvůj, kteříž chodíte skrze brány tyto.
3 Takto praví Hospodin: Konejte soud a spravedlnost, a vychvacujte obloupeného z ruky násilníka; příchozímu tolikéž, sirotku, ani vdově nečiňte křivdy, aniž jich utiskujte, a krve nevinné nevylévejte na místě tomto.
4 Nebo budete-li to pilně vykonávati, jistě že poberou se skrze brány domu tohoto králové, sedící místo Davida na stolici jeho, jezdíce na vozích, neb na koních, král s služebníky svými i s lidem svým.
5 Jestliže pak neuposlechnete slov těchto, skrze sebe přisahám, dí Hospodin, že poušť bude dům tento.
6 Nebo takto praví Hospodin o domu krále Judského: Byl jsi mi jako Galád a vrch Libánský, ale obrátím tě jistotně v poušť jako města, v nichž se bydliti nemůže.
7 A přistrojím na tebe zhoubce, jednoho každého se zbrojí jeho, kteřížto zpodtínají nejvýbornější cedry tvé, a vmecí na oheň.
8 A když půjdou národové mnozí mimo město toto, a řekne jeden druhému: Proč tak učinil Hospodin městu tomuto velikému?
9 Tedy řeknou: Proto že opustili smlouvu Hospodina Boha svého, a klaněli se bohům cizím a sloužili jim.
10 Neplačtež mrtvého, aniž ho litujte, ale ustavičně plačte příčinou toho, kterýž odchází; neboť se nenavrátí více, aby pohleděl na zemi, v níž se narodil.
11 Nebo takto praví Hospodin o Sallumovi synu Joziáše, krále Judského, kterýž kraluje místo Joziáše otce svého: Když vyjde z místa tohoto, nenavrátí se sem více.
12 Ale tam v tom místě, kamž jej zastěhují, umře, a tak země této neuzří více.
13 Běda tomu, kdož staví dům svůj s útiskem, a paláce své s křivdou, kterýž bližního svého v službu podrobuje darmo, mzdy pak jeho nedává jemu;
14 Kterýž říká: Vystavím sobě dům veliký a paláce prostranné, kterýž prolamuje sobě okna, a tafluje cedrovím, a maluje barvou.
15 Zdaliž kralovati budeš, že se pleteš v to cedrové stavení? Otec tvůj zdaliž nejídal a nepíjel? Když konal soud a spravedlnost, tedy dobře bylo jemu.
16 Když soudíval při chudého a nuzného, tedy dobře bylo. Zdaliž mně to není známé? dí Hospodin.
17 Ale oči tvé i srdce tvé nehledí než lakomství tvého, a abys krev nevinnou proléval, a nátisk a křivdu činil.
18 Protož takto praví Hospodin o Joakimovi synu Joziáše, krále Judského: Nebudouť ho kvíliti: Ach, bratře můj, aneb ach, sestro. Nebudou ho kvíliti: Ach, pane, aneb ach, kdež důstojnost jeho?
19 Pohřbem osličím pohřben bude, vyvlečen a vyvržen jsa za brány Jeruzalémské.
20 Vstup na Libán a křič, i na hoře Bázan vydej hlas svůj; křič také přes brody, když potříni budou všickni milovníci tvoji.
21 Mluvíval jsem s tebou v největším štěstí tvém, říkávalas: Nebuduť poslouchati. Tať jest cesta tvá od dětinství tvého; neuposlechlas zajisté hlasu mého.
22 Všecky pastýře tvé zpase vítr, a milovníci tvoji v zajetí půjdou. Tehdáž jistě hanbiti a styděti se budeš za všelikou nešlechetnost svou.
23 Ó ty, kteráž jsi usadila se na Libánu, jenž se hnízdíš na cedroví, jak milostná budeš, když na tě přijdou svírání a bolest jako rodičky!
24 Živť jsem já, dí Hospodin, že byť pak byl Koniáš syn Joakima, krále Judského, prstenem pečetním na mé ruce pravé, však tě i odtud strhnu.
25 A vydám tě v ruku těch, kteříž hledají bezživotí tvého, a v ruku těch, jejichž ty se oblíčeje lekáš, totiž v ruku Nabuchodonozora krále Babylonského, a v ruku Kaldejských.
26 A hodím tebou i matkou tvou, kteráž tě porodila, do země cizí, tam, kdež jste se nezrodili, a tam zemřete.
27 Do země pak, po níž toužiti budete, abyste se navrátili tam, tam se nenavrátíte.
28 Zdaliž modlou ničemnou, kteráž roztřískána bývá, bude muž tento Koniáš? Zdali nádobou, v níž není žádné líbosti? Proč by vyházíni byli on i símě jeho, a uvrženi do země, o níž nevědí?
29 Ó země, země, země, slyš slovo Hospodinovo.
30 Takto praví Hospodin: Zapište to, že muž tento bez dětí bude, a že se jemu nepovede šťastně za dnů jeho. Anobrž nepovede se šťastně i tomu muži, kterýž by z semene jeho seděl na stolici Davidově, a panoval ještě nad Judou.