1 "犹大的罪是用铁笔铭记的， 是用金钢钻刻在他们的心版上， 和他们（"他们"有古抄本作"你们"）祭坛的角上。
2 他们的儿女也怀念着那些在各高冈上、在繁茂树旁的祭坛和亚舍拉。
3 我在田野的山哪！ 因你在四境之内所犯的罪， 我必把你的财产、一切宝物和你的邱坛， 给敌人作掠物。（本节或译： "因你在四境之内所犯的罪， 我必把我在田野的山、你的财产、一切宝物和你的邱坛， 给敌人作掠物。"）
4 因你自己的缘故， 我赐给你的产业， 你必失掉； 我必使你在你不认识的地方， 服事你的仇敌； 因为你们惹起我的怒火， 我的怒火必燃烧到永远。"
5 耶和华这样说： "倚靠世人， 恃凭肉体为自己的力量， 心里偏离耶和华的， 这人该受咒诅。
6 他必像沙漠中的灌木， 福乐来到， 他也必看不见， 却要住在旷野干旱之地、无人居住的咸地。
7 但倚靠耶和华， 以耶和华为他所信赖的， 这人是有福的。
8 他必像一棵树， 栽种在水边， 树根伸进河里； 炎热来到， 并不害怕， 树叶仍然繁茂； 在荒旱之年， 它不挂虑， 并且不断结果子。"
9 人心比万物都诡诈， 无法医治； 谁能识透呢？
10 "我耶和华是察透人心， 试验人肺腑的， 要照着各人的行为， 和各人所作的事应得的结果报应各人。"
11 使用不公正的方法发财的， 就像一只鹧鸪孵了不是自己所生的蛋； 到了中年， 那财富必离开他， 最后他必成为一个愚昧人。
12 我们的圣所是荣耀的宝座， 从起初就矗立在高处。
13 耶和华以色列的盼望啊！ 离弃你的， 都必蒙羞； 偏离你（"你"原文作"我"）的， 他们的名字必写在沙土上， 因为他们离弃了耶和华这活水的源头。
14 耶和华啊！ 求你医治我， 我就得医治； 求你拯救我， 我就得拯救； 因为你是我所赞美的。
15 看哪！ 他们常常对我说： "耶和华的话在哪里？使它应验（"应验"原文作"来"）吧！ "
16 至于我， 我没有急忙离弃那跟从你作牧人的职分（"我没有急忙离弃那跟从你作牧人的职分"有古译本作"我没有催逼你降灾祸"）， 也没有想望灾难的日子， 这是你知道的； 我嘴里所出的话都在你面前。
17 求你不要使我因你惊恐， 在灾祸的日子， 你是我的避难所。
18 愿那些迫害我的蒙羞， 却不要叫我蒙羞； 愿他们惊恐， 却不要使我惊恐； 求你使灾祸的日子临到他们， 加倍毁灭他们。
19 耶和华对我这样说： "你去站在犹大列王出入的城门（"城门"原文作"人民城门"）， 又站在耶路撒冷的各城门口，
20 对他们说： ‘耶路撒冷诸王、犹大众民和所有进入这些城门的犹大居民哪！ 你们要听他耶和华的话。
21 耶和华这样说： 为了自己的性命， 你们要谨慎， 不可在安息日挑担子， 不可挑进耶路撒冷的城门。
22 也不可在安息日从你们家里挑担子出来； 什么工都不可作， 却要守安息日为圣日， 正如我吩咐你们列祖的。
23 你们的列祖却没有听从， 毫不在意， 反而硬着颈项不肯听， 不受管教。’"
24 耶和华宣告说： "但如果你们真心听从我， 不在安息日挑担子进入这城的城门， 并且守安息日为圣日， 在那日不作任何工作；
25 这样， 就必有坐大卫王位的列王， 并有众领袖随着， 进入这城的城门； 列王和众领袖乘着车， 骑着马， 跟犹大人和耶路撒冷的居民一同进入这城。这城必永远有人居住。
26 必有人从犹大的各城和耶路撒冷周围的各处， 从便雅悯地、低地、山地和南地而来； 他们带着燔祭、平安祭、素祭、乳香和感恩祭到耶和华的殿里去。
27 但如果你们不听从我， 不守安息日为圣日， 仍在安息日挑担子， 进入耶路撒冷的城门； 这样， 我就必在耶路撒冷的各城门点起火来， 烧毁耶路撒冷的堡垒， 没有人能够扑灭。"
1 Hřích Judův napsán jest pérem železným, rafijí kamene přetvrdého, vyryt jest na tabuli srdce jejich, a na rozích oltářů vašich,
2 Tak když zpomínají synové jejich na oltáře jejich i háje jejich, pod dřívím zeleným, na pahrbcích vysokých.
3 Ó horo, s tím polem jmění tvé i všecky poklady tvé vydám v rozchvátání, pro hřích výsostí tvých, ve všech končinách tvých.
4 A ty musíš lhůtu dáti z strany sebe dědictví svému, kteréž jsem byl dal tobě, a podrobím tě v službu nepřátelům tvým v zemi, o níž nevíš; nebo jste oheň zanítili v prchlivosti mé, kterýž až na věky hořeti bude.
5 Takto praví Hospodin: Zlořečený ten muž, kterýž doufá v člověka, a kterýž klade tělo za rámě své, od Hospodina pak odstupuje srdce jeho.
6 Nebo bude podobný vřesu na pustině, kterýž necítí, když co přichází dobrého, ale bývá na vyprahlých místech na poušti v zemi slatinné, a v níž se nebydlí.
7 Požehnaný ten muž, kterýž doufá v Hospodina, a jehož naděje jest Hospodin.
8 Nebo podobný bude stromu štípenému při vodách, a při potoku pouštějícímu kořeny své, kterýž necítí, když přichází vedro, ale list jeho bývá zelený, a v rok suchý nestará se, aniž přestává nésti ovoce.
9 Nejlstivější jest srdce nade všecko, a nejpřevrácenější. Kdo vyrozumí jemu?
10 Já Hospodin, kterýž zpytuji srdce, a zkušuji ledví, tak abych odplatil jednomu každému podlé cesty jeho, podlé ovoce skutků jeho.
11 Koroptva škřečí, ale nevysedí. Tak kdož dobývá statku však s křivdou, v polovici dnů svých musí opustiti jej, a naposledy bude bláznem.
12 Místo svatyně naší, stolice slavná Nejvyššího, věčně trvá.
13 Ó naděje Izraelova, Hospodine, všickni, kteříž tě opouštějí, nechť jsou zahanbeni. Kárání má v zemi této nechť jsou zapsána; nebo opustili pramen vod živých, Hospodina.
14 Uzdrav mne, Hospodine, a zdráv budu; vysvoboď mne, a vysvobozen budu, ty jsi zajisté chvála má.
15 Aj, oni říkají mi: Kdež jest to, což předpovídal Hospodin? Nechť již přijde.
16 Ješto jsem já se nevetřel, abych pastýřem byl tvým, a dne bolesti nebylť jsem žádostiv, ty víš. Cožkoli vyšlo z rtů mých, před oblíčejem tvým jest.
17 Nebudiž mi k strachu, útočiště mé jsi v čas trápení.
18 Nechť jsou zahanbeni, kteříž mne stihají, já pak ať nejsem zahanben; nechť se oni děsí, já pak ať se neděsím. Uveď na ně den trápení, a dvojím setřením setři je.
19 Takto řekl Hospodin ke mně: Jdi a postav se v bráně lidu tohoto, skrze kterouž chodívají králové Judští, a skrze kterouž vycházívají, anobrž ve všech branách Jeruzalémských,
20 A rci jim: Slyšte slovo Hospodinovo, králové Judští, i všecken Judo, a všickni obyvatelé Jeruzaléma, kteříž chodíváte skrze brány tyto:
21 Takto praví Hospodin: Vystříhejte se s pilností, abyste nenosili břemen v den sobotní, ani vnášeli skrze brány Jeruzalémské.
22 Ani nevynášejte břemen z domů svých v den sobotní, a žádného díla nedělejte, ale svěťte den sobotní, jakž jsem přikázal otcům vašim.
23 (Však neuposlechli, aniž naklonili ucha svého, ale zatvrdili šíji svou, neposlouchajíce a nepřijímajíce naučení.)
24 Stane se zajisté, jestliže s ochotností mne uposlechnete, dí Hospodin, abyste nenosili břemen skrze brány města tohoto v den sobotní, ale světili den sobotní, nedělajíce v něm žádného díla,
25 Že poberou se skrze brány města tohoto králové i knížata sedící na stolici Davidově, jezdíce na vozích i na koních, oni i knížata jejich, muži Judští a obyvatelé Jeruzalémští, a státi bude toto město až na věčnost.
26 I budou přicházeti z měst Judských a z okolí Jeruzaléma, jakož z země Beniaminovy, tak z roviny, i z té hory, i od poledne, nesouce zápal, a obět i dar s kadidlem, také i díků činění nesouce do domu Hospodinova.
27 Jestliže pak neuposlechnete mne, abyste světili den sobotní, a nenosili břemen, chodíce skrze brány Jeruzalémské v den sobotní, tedy zanítím oheň v branách jeho, kterýžto zžíře paláce Jeruzalémské, a neuhasne.