1 耶和华的话临到耶利米， 是关于旱灾的事：
2 "犹大悲哀， 她的城镇（"城镇"原文作"城门"）衰落， 人人都坐在地上悲伤痛哭； 耶路撒冷的哀声上达于天。
3 他们的显贵差派童仆去打水； 童仆来到池边， 却找不到水， 就拿着空的器皿回来； 他们失望难过， 蒙着自己的头。
4 土地干裂， 因为地上没有雨水； 农夫失望， 都蒙着自己的头。
5 甚至母鹿在田野生产了小鹿， 也得把它丢弃， 因为没有青草。
6 野驴站在光秃的高冈上， 像野狗喘着气； 它们双目发呆， 因为没有青草。"
7 "耶和华啊！ 即使我们的罪孽指证我们， 还求你因你名的缘故施行拯救。我们实在多次背道， 得罪了你。
8 以色列的盼望啊！ 以色列遭难时的拯救者啊！ 你为什么在本地像一个寄居的人， 又像个只住宿一夜的旅客呢？
9 你为什么像个受惊的人， 又像个不能拯救人的勇士呢？耶和华啊！ 你是在我们中间， 我们是称为你名下的人， 求你不要离弃我们。"
10 耶和华论到这人民这样说： "他们喜爱这样流荡， 不约束自己的脚； 因此耶和华不悦纳他们， 现在就要记念他们的罪孽， 并要惩罚他们的罪恶。"
11 耶和华对我说： "不要为这人民祈求好处；
12 即使他们禁食， 我也不会听他们的呼求； 即使他们献上燔祭和素祭， 我也不会悦纳； 我却要用刀剑、饥荒和瘟疫去灭尽他们。"
13 我就说： "唉， 主耶和华啊！ 你看， 那些先知常对他们说： ‘你们必不会看见刀剑， 也必不会有饥荒； 因为我耶和华要在这地方赐给你们恒久的平安。’"
14 耶和华对我说： "那些先知借我的名说假预言； 我并没有差遣他们， 没有吩咐他们， 也没有向他们说话。他们对你们所预言的， 是虚假的异象、占卜的预兆、虚无的事， 和他们自己心里的诡诈。"
15 因此， 耶和华这样说： "关于那些借我名说预言的先知， 我并没有差遣他们， 他们竟说： ‘这地必不会有刀剑和饥荒。’那些先知必被刀剑和饥荒灭绝。
16 至于那些听他们说预言的人民， 必因刀剑和饥荒被拋弃在耶路撒冷的街上， 没有人埋葬他们， 也没有人埋葬他们的妻子和儿女。我必要把他们作恶应得的报应倒在他们身上。
17 "你要对他们说这话： ‘愿我的眼泪直流， 日夜不停； 因为我的同胞（"同胞"原文作"人民的处女"）遭受极大的毁灭， 受到很严重的打击。
18 如果我出到田间， 就看见那些被刀剑所杀的人； 如果我走进城里， 就看见因饥荒而来的各种疾病。连先知和祭司也流亡到他们素不认识的地方。’"
19 你真的弃绝犹大吗？你真的讨厌锡安吗？你为什么击打我们， 使我们无法医治呢？我们期待平安， 却得不到好处； 期待得医治的时候， 不料， 只有惊慌。
20 耶和华啊！ 我们承认我们的罪恶， 和我们列祖的罪孽； 我们实在得罪了你。
21 求你为你名的缘故， 不要厌弃我们！ 不要叫你荣耀的宝座蒙羞！ 求你记念你和我们所立的约， 不要废除！
22 列国虚无的偶像中， 有可以降雨的吗？天能自降甘霖吗？耶和华我们的 神啊！ 能够这样作的， 不是只有你吗？所以我们仰望你， 因为这一切都是你所作的。
1 Slovo, kteréž se stalo k Jeremiášovi o suchu.
2 Kvíliti bude země Judská, a brány její zemdlejí, smutek ponesou na zemi, a naříkání Jeruzaléma vzejde.
3 Také nejznamenitější z nich rozsílati budou i nejšpatnější své pro vodu. Přijdouce k čisternám, a nenaleznouce vody, navrátí se s nádobami svými prázdnými, hanbíce a stydíce se; protož přikryjí hlavu svou.
4 I oráči stydíce se, přikryjí hlavu svou příčinou země vyprahlé, proto že deště nebude na zemi.
5 Anobrž i laň na poli, což porodí, opustí; nebo mladistvé trávy nebude.
6 A divocí oslové stojíce na vysokých místech, hltati budou vítr jako draci; přehledí se oči jejich, nebo nebude žádné trávy.
7 Ó Hospodine, poněvadž nepravosti naše svědčí proti nám, slituj se pro jméno své. Nebo mnohá jsou odvrácení naše, toběť jsme zhřešili.
8 Ó naděje Izraelova, vysvoboditeli jeho v čas ssoužení, proč býti máš jako příchozí v této zemi, a jako pocestný stavující se na noclehu?
9 Proč se ukazuješ jako muž ustalý, jako silný, kterýž nemůže vysvoboditi? Všaks ty u prostřed nás, Hospodine, a jméno tvé nad námi vzýváno jest; neopouštějž nás.
10 Takto praví Hospodin o lidu tomto: Tak milují toulky, noh svých nezdržují, až Hospodin nemá v nich líbosti, a nyní zpomíná nepravost jejich, a navštěvuje hříchy jejich.
11 Potom řekl ke mně Hospodin: Nemodl se za lid tento k dobrému.
12 Když se postiti budou, já nikoli nevyslyším volání jejich, a když obětovati budou obět zápalnou a suchou, já nikoli neoblíbím sobě těch věcí, ale mečem a hladem a morem já do konce zhubím je.
13 Tedy řekl jsem: Ach, Panovníče Hospodine, aj, tito proroci říkají jim: Neuzříte meče, a hlad nepřijde na vás, ale pokoj pravý dám vám na místě tomto.
14 I řekl Hospodin ke mně: Lež prorokují ti proroci ve jménu mém. Neposlalť jsem jich, aniž jsem přikázal jim, anobrž aniž jsem mluvil k nim. Vidění lživé a hádání, a marné věci i lest srdce svého oni prorokují vám.
15 Protož takto praví Hospodin o prorocích, kteříž prorokují ve jménu mém, ješto jsem já jich neposlal, a kteříž říkají: Meče ani hladu nebude v zemi této: Mečem a hladem i ti sami proroci zhynou.
16 Lid pak ten, jemuž oni prorokují, rozmetán bude po ulicích Jeruzalémských hladem a mečem, aniž bude, kdo by je pochovával, je, manželky jejich, a syny jejich, a dcery jejich. Tak vyleji na ně nešlechetnost jejich.
17 Protož rciž jim slovo toto: Z očí mých tekou slzy dnem i nocí bez přestání; nebo potřína bude velmi velice panna dcera lidu mého ranou náramně bolestnou.
18 Vyjdu-li na pole, aj, tam zbití mečem; pakli vejdu do města, aj, tam nemocní hladem. Nebo jakož prorok tak kněz obcházejíce, kupčí zemí, a lidé toho neznají.
19 Zdaliž do konce zamítáš Judu? Zdali Sion oškliví sobě duše tvá? Proč nás biješ, tak abychom již nebyli uzdraveni? Čekáme-li pokoje, a aj, nic dobrého pakli času uzdravení, a aj, hrůza.
20 Poznávámeť, Hospodine, bezbožnost svou i nepravost otců svých, že jsme hřešili proti tobě.
21 Nezamítejž pro jméno své, nezlehčuj stolice slávy své; rozpomeň se, neruš smlouvy své s námi.
22 Zdaliž jsou mezi marnostmi pohanskými ti, kteříž by déšť dávali? A zdaliž nebesa dávají přívaly? Zdaliž ty nejsi sám, Hospodine, Bůh náš? Protož na tebeť očekáváme, nebo ty působíš všecko to.