1 耶和华啊！ 我跟你争辩的时候， 总是你有理； 然而我还要跟你讨论有关公正的问题。恶人的道路为什么亨通？所有行诡诈的为什么都得享安逸？
2 你栽种了他们， 他们也扎了根， 并且长大， 结出果实； 他们的口中有你， 心里却没有你（"他们的口中有你， 心里却没有你"原文作"你与他们的口很接近， 却离他们的心很远"）。
3 但耶和华啊！ 你认识我， 了解我， 你察验了我对你的心意。求你把他们拉出来， 好像将宰的羊一般； 求你把他们分别出来， 留待宰杀的日子。
4 这地悲哀， 田野的青草都枯干， 要等到几时呢？由于这地居民的恶行， 走兽和飞鸟都灭绝了； 因为他们说： " 神看不见我们的作为（"作为"一词按照《马索拉抄本》应作"结局"； 现参照《七十士译本》翻译）。"
5 耶和华说： "如果你与徒步的人同跑， 尚且觉得疲倦， 怎能跟马赛跑呢？你在平安稳妥之地， 尚且跌倒， 在约旦河边的丛林怎么办呢？
6 因为连你的兄弟、你的父家， 都以诡诈待你， 连他们也在你后面高声喊叫。虽然他们对你说好话， 你也不可信他们。"
7 "我撇下了我的家， 丢弃了我的产业； 我把我心爱的交在她仇敌的手中。
8 我的产业对我， 就像树林中的狮子向我咆哮， 因此我恨恶她。
9 我的产业对我， 不就像一只带斑点的鸷鸟， 其他的鸷鸟都四围攻击她？你们去聚集田野各样的走兽， 带它们来吃吧！
10 许多牧人毁坏了我的葡萄园， 践踏了我的田地； 他们使我美好的田地变为荒凉的旷野。
11 他们使地荒凉， 在我面前一片荒凉悲哀； 全地荒凉， 却无人关心。"
12 在旷野一切光秃的高冈上， 行毁灭的已经来到了； 因为耶和华的刀从地这边直到地那边， 要吞灭一切； 人人都没有平安。
13 他们种的是小麦， 收的却是荆棘； 虽然筋疲力竭， 却一无所获。因耶和华的烈怒， 他们必为自己的（"自己的"原文作"你们的"）出产羞愧（本句或译： "你们必为你们的农获羞愧"）。
14 耶和华这样说： "至于所有邪恶的邻国， 他们侵犯我赐给我子民以色列的产业； 看哪！ 我要把他们从本地拔出来， 也要把犹大家从他们中间拔出来。
15 但我把他们拔出来以后， 我必再怜悯他们， 把他们领回来， 各自归回自己的产业， 自己的故乡。
16 如果那些邻近的国家真的学习我子民的道路， 指着我的名起誓， 说： ‘我指着永活的耶和华起誓！ ’正如他们从前教导我的子民指着巴力起誓一样， 他们就必在我的子民中间被建立起来。
17 他们如果有不听从的， 我就把那国拔出来， 把她拔除消灭。"这是耶和华的宣告。
1 Spravedlivý zůstaneš, Hospodine, povedu-li odpor proti tobě, a však o soudech tvých mluviti budu s tebou. Proč se cestě bezbožníků šťastně vede? Mají pokoj všickni, kteříž se pyšně zpronevěřili.
2 Štěpuješ je, ano i vkořeňují se; rostou, ano i ovoce nesou ti, jejichžto úst blízko jsi, ale daleko od ledví jejich.
3 Ale ty, Hospodine, znáš mne, prohlédáš mne, a zkusils srdce mého, že s tebou jest, onyno pak táhneš jako ovce k zabíjení, a připravuješ je ke dni zabití.
4 Dokudž by žalostila země, a bylina všeho pole svadla pro zlost přebývajících v ní, a hynulo každé hovado i ptactvo? Nebo říkají: Nevidíť Bůh skončení našeho.
5 Poněvadž tebe s pěšími běžícího k ustání přivodí, kterakž bys tedy stačil při koních? A poněvadž v zemi pokojné, jíž jsi se dověřil, ustáváš, což pak spravíš při tom zdutém Jordánu?
6 Nebo i bratří tvoji i dům otce tvého zpronevěřili se tobě, a ti také povolávají za tebou plnými ústy. Nevěř jim, byť pak mluvili s tebou přátelsky.
7 Opustil jsem dům svůj, zavrhl jsem dědictví své, dal jsem to, což velice milovala duše má, v ruce nepřátel jeho.
8 Učiněno jest mi dědictví mé podobné lvu v lese, vydává proti mně hlas svůj, pročež ho nenávidím.
9 A což ptákem dravým jest mi dědictví mé? Což ptactvo vůkol bude proti němu? Jdětež nu, shromažďte se všecka zvířata polní, sejděte se k jídlu.
10 Mnozí pastýři zkazí vinici mou, pošlapají podíl můj, podíl mně velmi milý obrátí v poušť nejhroznější,
11 Obrátí jej v pustinu. Kvíliti bude, spustošen jsa ode mne; spustne všecka tato země, nebo není žádného, kdo by to v srdci skládal.
12 Na všecka místa vysoká po poušti potáhnou zhoubcové, meč zajisté Hospodinův zžíře od jednoho kraje země až do druhého, nebude míti pokoje žádné tělo.
13 Nasejí pšenice, ale trní žíti budou; bolestně to ponesou, že užitku nevezmou, a styděti se budou za úrody své pro prchlivost hněvu Hospodinova.
14 Takto praví Hospodin o všech mých sousedech zlých, jenž se dotýkají dědictví, kteréž jsem uvedl v dědictví lidu svému Izraelskému: Aj, já vypléním je z země jejich, když dům Judský vypléním z prostředku jejich.
15 Stane se však, když je vypléním, že se navrátím a smiluji se nad nimi, a přivedu zase jednoho každého z nich k dědictví jeho, a jednoho každého do země jeho.
16 Stane se také, jestliže by se pilně učili cestám lidu mého, a přisahali by ve jménu mém, říkajíce: Živť jest Hospodin, jakž oni učívali lid můj přisahati skrze Bále, že vzděláni budou u prostřed lidu mého.
17 Jestliže by pak neposlouchali, tedy pléniti budu národ ten ustavičně a hubiti, dí Hospodin.