1 "你们去走遍耶路撒冷的街道， 到处观察留意， 又在城的广场上寻觅； 如果能找到一个行正义、求诚实的人， 我就赦免这城。
2 城里的人虽然指着永活的耶和华起誓， 其实， 他们起的誓是假的。"
3 耶和华啊！ 你的眼目不是要看诚实的事吗？你击打他们， 他们却不觉得伤痛； 你摧毁他们， 他们仍不肯接受管教。他们板着脸， 脸皮比磐石还硬， 总不肯回转。
4 我说： "这些人只是贫穷小民， 为人愚昧； 他们不晓得耶和华的道路， 也不明白他们 神的法则。
5 我要亲自去见那些权贵领袖， 跟他们谈谈； 因为他们晓得耶和华的道路， 也明白他们 神的法则。"谁知他们竟一起把轭折断， 挣脱绳索。
6 因此， 狮子必从林中出来袭击他们， 旷野的豺狼要杀害他们， 豹子在他们的城边窥伺， 出城的都必被撕碎； 因为他们的过犯众多， 背道的事也无法数算。
7 "为什么我要赦免你？你的儿女离弃我， 指着那些不是神的起誓。我使他们饱足， 他们却去行淫， 一起挤在妓院里。
8 他们像饱食的马， 情欲奔放， 各向别人的妻子嘶叫。
9 我因这些事怎能不施行惩罚呢？像这样的国家， 我怎能不亲自报复呢？"这是耶和华的宣告。
10 "你们要走进她的葡萄园（"葡萄园"原文作"葡萄树的行列"）里施行毁坏， 但不可毁灭她的枝子， 因为它们不属耶和华。
11 以色列家和犹大家， 待我实在太奸诈了。"这是耶和华的宣告。
12 他们不信耶和华， 说： "他不会作什么， 灾祸必不临到我们， 我们也不会看见刀剑和饥荒。
13 先知不过是一阵风， 主的道也不在他们里面； 他们所说的必临到他们身上。"
14 因此， 耶和华万军之 神这样说： "因他们说了这话， 我必使我的话在你口中成为火， 使这人民成为柴， 火要把他们吞灭。
15 以色列家啊！ 我必使一国从远方来攻击你们。"这是耶和华的宣告。"那国历久不衰， 从古就有； 他们的言语你们不懂得， 他们所说的你们不明白。
16 他们的箭囊像敞开的坟墓， 他们尽都是勇士。
17 他们必吞灭你们的庄稼和粮食， 吞灭你的儿女， 你们的羊群牛群， 以及你们的葡萄和无花果； 他们也必用刀剑毁坏你们所倚仗的坚固城。
18 就是到了那时， 我也不把你们完全毁灭。"这是耶和华的宣告。
19 "将来如果有人问： ‘耶和华我们的 神， 为什么向我们行这一切事呢？’你就要对他们说： ‘你们怎样离弃我， 在你们的土地上事奉外族人的神， 你们也要在不属你们的土地上照样服事外族人。’"
20 你们要在雅各家宣告这事， 在犹大传扬， 说：
21 "愚昧无知的民哪！ 你们有眼不能看， 有耳不能听； 你们应当听这话：
22 ‘你们连我都不惧怕吗？在我面前你们也不战兢吗？’这是耶和华的宣告。’我以沙作海的疆界， 作永远的界限， 海就不能越过； 波浪翻腾， 却不能漫过； 怒涛澎湃， 仍无法逾越。
23 可是这人民， 竟存着顽梗悖逆的心； 背我而去。’
24 他们心里也不想想： ‘我们应当敬畏耶和华我们的 神， 他按时赐雨， 就是秋雨春霖， 又为我们保存定时收割的节令。’
25 你们的罪孽使这些都离开了， 你们的罪恶剥夺了你们的幸福。
26 在我的子民中发现了恶人， 他们好像捕鸟的人蹲伏窥探， 装置网罗捕捉人。
27 笼中怎样满了雀鸟， 他们的屋里也满了诡诈； 他们就因此财雄势大。
28 他们肥胖光润， 作尽各种坏事； 他们不为人辩护， 不替孤儿辨屈， 使他们获益， 也不为穷人伸冤。
29 我因这些事怎能不施行惩罚呢？像这样的国家， 我怎能不亲自报复呢？"这是耶和华的宣告。
30 "恐怖骇人的事在国中发生了。
31 先知说假预言， 祭司凭己意把持权柄。我的子民竟喜爱这样， 到了结局你们怎么办呢？"
1 Zběhejte ulice Jeruzalémské, pohleďte nyní, a zvězte, a hledejte v ulicích jeho, naleznete-li muže, jest-li kdo, ješto by činil soud, a vyhledával toho, což pravého jest, a odpustím jemu.
2 Ale i když říkají: Živť jest Hospodin, takovým způsobem křivě přisahají.
3 Ó Hospodine, zdaliž oči tvé nepatří na pravdu? Biješ je, ale necítí bolesti; hubíš je, ale nechtí přijímati kázně. Tvrdší jsou tváře jejich než skála, nechtí se navrátiti.
4 I řekl jsem já: Snad tito prostí jsou, nerozumně sobě počínají; nebo nejsou povědomi cesty Hospodinovy, soudu Boha svého.
5 Půjdu aspoň k přednějším, a mluviti budu k nim; nebo oni povědomi jsou cesty Hospodinovy, soudu Boha svého. Ale i ti spolu polámali jho, roztrhali svazky.
6 Protož je podáví lev z lesa, vlk večerní pohubí je, pardus číhati bude u měst jejich. Kdožkoli vyjde z nich, roztrhán bude; nebo mnohá jsou přestoupení jejich, rozmohly se převrácenosti jejich.
7 Kdež jest to, pročež bych měl odpustiti tobě? Synové tvoji opouštějí mne, a přisahají skrze ty, kteříž nejsou bohové. Jakž jsem jen nasytil je, hned cizoloží, a do domu nevěstky houfem se valí.
8 Ráno vstávajíce, jsou jako koni vytylí; každý k ženě bližního svého řehce.
9 Zdaliž pro takové věci nemám navštíviti? dí Hospodin. A zdali nad národem takovým nemá mstíti duše má?
10 Vstupte na zdi jeho, a zkazte je, a nepřestávejte; svrzte štítky zdí jeho, nebo nejsou Hospodinovy.
11 Velice zajisté zpronevěřili se mi dům Izraelský a dům Judský, dí Hospodin.
12 Sčítali klam na Hospodina, a říkali: Není tak, nikoli nepřijde na nás zlé, a meče ani hladu nepocítíme.
13 Ti pak proroci pominou s větrem, a žádného slova není v nich. Takť se stane jim.
14 Protož takto praví Hospodin Bůh zástupů: Proto že tak mluvíte, aj, já způsobím, aby slova tvá v ústech tvých byla jako oheň, a lid tento dřívím, kteréž on zžíře.
15 Aj, já přivedu na vás národ zdaleka, ó dome Izraelský, dí Hospodin, národ silný, národ starodávní, národ, jehož jazyka nebudeš uměti, ani rozuměti, co mluví.
16 Jehož toul jako hrob otevřený, všickni jsou silní.
17 A vytráví obilé tvé a chléb tvůj, požerou syny tvé a dcery tvé, pojí bravy tvé i skot tvůj, pojí vinné kmeny tvé i fíkoví tvé, města tvá hrazená, v nichž ty doufáš, znuzí mečem.
18 A však ani těch časů, dí Hospodin, neučiním s vámi konce.
19 Nebo stane se, když řeknete: Proč nám činí Hospodin Bůh náš všecko toto? že řekneš jim: Jakož jste opustili mne, a sloužili bohům cizozemců v zemi své, tak sloužiti budete cizozemcům v zemi ne své.
20 Oznamtež to v domě Jákobově, a rozhlaste v Judstvu, řkouce:
21 Slyštež nyní toto, lide bláznivý a nesmyslný, kteříž oči mají a nevidí, kteříž uši mají a neslyší:
22 Což se mne nebudete báti? dí Hospodin. Což před oblíčejem mým nebudete se třásti? Kterýž jsem položil písek za cíl moři ustanovením věčným, jehož nepřekračuje. Ačkoli zmítají se, však neodolají, ačkoli zvučí vlnobití jeho, však ho nepřecházejí.
23 Ale lid tento má srdce zarputilé a zpurné, odstoupili a odešli.
24 Ani neřekli v srdci svém: Bojme se již Hospodina Boha našeho, kterýž dává déšť jarní i podzimní časem svým, téhodnů nařízených ke žni ostříhá nám.
25 Nepravostiť vaše překážku činí těm věcem, a hříchové vaši připravují vás o to dobré.
26 Nebo nalézají se v lidu mém bezbožníci; střeže jako čižebníci, kteříž lécejí, stavějí osídla, lidi lapají.
27 Jako klece plná ptáků, tak domové jejich plní jsou lsti. Protož zrostli a zbohatli,
28 Vytylí jsou, lsknou se, nadto umějí se vyhýbati bídám. Pře nesoudí, ani pře sirotka, a však šťastně se jim vede, ačkoli k spravedlnosti chudým nedopomáhají.
29 Zdaliž pro takové věci nemám navštíviti jich? dí Hospodin. Zdali nad národem takovým nemá mstíti duše má?
30 Věc užasnutí hodná a hrozná děje se v zemi této.
31 Proroci prorokují lživě, a kněží panují skrze ně, a lid můj miluje to. Čeho byste pak neučinili naposledy?