1 我留心这一切事， 并加以阐明： 就是义人、智慧人和他们所作的， 都在 神手里。临到他们的一切， 无论是爱是恨， 人都不领悟。

2 众人的命运都是一样的： 义人与恶人、好人与坏人、洁净的与不洁净的、献祭的与不献祭的， 所遭遇的都是一样的； 好人怎样， 罪人也怎样； 起誓的怎样， 怕起誓的也怎样。

3 在日光之下所发生的一切事， 有一件令人遗憾的， 就是众人的命运都是一样的， 并且世人的心充满邪恶， 一生心怀狂妄， 后来都归到死人那里去。

4 凡有生命的（"凡有生命的"原文作"凡与所有活人有关联的"）， 就有盼望， 因为活狗比死狮更好。

5 活人还知道自己必死， 死人却一无所知， 而且再得不到酬劳， 他们也被遗忘。

6 他们的爱， 他们的恨， 他们的嫉妒， 都早已消失了， 在日光之下所发生的一切事， 永远也没有他们的分了。

7 你只管快快乐乐地去吃你的饭， 怀着高兴的心去喝你的酒， 因为 神已经悦纳了你所作的。

8 你当经常穿着白色的衣袍， 头上也不要缺少膏油。

9 在你一生虚空的年日中， 就是 神在日光之下赐你虚空的年日中， 你要和你所爱的妻子享受人生， 因为那是你一生在日光之下从劳碌中所得的分。

10 凡是你手可作的， 都当尽力去作； 因为在你所要去的阴间里， 既没有工作， 又没有筹谋； 没有知识， 也没有智慧。

11 我又看见在日光之下， 跑得快的未必得奖， 勇士未必战胜， 智慧的未必得粮食， 精明的未必致富， 博学的未必得人赏识， 因为时机和际遇左右众人。

12 原来人并不知道自己的时机， 正像鱼被恶网圈住， 鸟被网罗捉住， 险恶的时机忽然临到世人身上的时候， 世人也照样陷在其中。

13 在日光之下， 我又看见一样智慧， 觉得很有意义：

14 有一座小城， 人数不多； 有一个大君王来进攻， 把它包围， 建造巨大的高垒攻城。

15 城里有一个贫穷但有智慧的人， 用他的智慧救了那城。然而， 却没有人记念那穷人。

16 于是我说： "智慧胜过武力"， 但是那个穷人的智慧被藐视， 他的话也没有人听从。

17 听智慧人安安静静说出来的话， 胜过听管理愚昧者的人的喊叫。

18 智慧胜于战斗的武器， 但一个罪人能破坏许多好事。

1 Všecko to zajisté rozvažoval jsem v srdci svém, abych vysvětlil všecko to, že spravedliví a moudří, i skutkové jejich jsou v rukou Božích. Jakož milosti, tak ani nenávisti nezná člověk ze všech věcí, kteréž jsou před oblíčejem jeho.

2 Všecko se děje jednostejně při všech; jedna a táž případnost jest spravedlivého jako bezbožného, dobrého a čistého jako nečistého, obětujícího jako toho, kterýž neobětuje, tak dobrého jako hříšníka, přisahajícího jako toho, kterýž se přísahy bojí.

3 A toť jest přebídná věc mezi vším tím, což se děje pod sluncem, že případnost jednostejná jest všechněch, ovšem pak že srdce synů lidských plné jest zlého, a že bláznovství přídrží se srdce jejich, pokudž živi jsou, potom pak umírají,

4 Ačkoli ten, kterýž tovaryší se všechněmi živými, má naději, an psu živému lépe jest nežli lvu mrtvému.

5 Nebo živí vědí, že umříti mají, mrtví pak nevědí nic, aniž více mají odplaty, proto že v zapomenutí přišla památka jejich.

6 Anobrž i milování jejich, i nenávist jejich, i závist jejich zahynula, a již více nemají dílu na věky v žádné věci, kteráž se děje pod sluncem.

7 Nuže tedy jez s radostí chléb svůj, a pí s veselou myslí víno své, nebo již oblibuje Bůh skutky tvé.

8 Každého času ať jest roucho tvé bílé, a oleje na hlavě tvé nechť není nedostatku.

9 Živ buď s manželkou, kterouž jsi zamiloval, po všecky dny života marnosti své, kterýžť dán pod sluncem po všecky dny marnosti tvé; nebo to jest podíl tvůj v životě tomto a při práci tvé, kterouž vedeš pod sluncem.

10 Všecko, což by před se vzala ruka tvá k činění, podlé možnosti své konej; nebo není práce ani důmyslu ani umění ani moudrosti v hrobě, do něhož se béřeš.

11 A obrátiv se, spatřil jsem pod sluncem, že nezáleží běh na rychlých, ani boj na udatných, nýbrž ani živnost na moudrých, ani bohatství na opatrných, ani přízeň na umělých, ale podlé času a příhody přihází se všechněm.

12 Nebo tak nezná člověk času svého jako ryby, kteréž loveny bývají sítí škodlivou, a jako ptáci polapeni bývají osídlem; tak zlapáni bývají synové lidští v čas zlý, když na ně připadá v náhle.

13 Také i tuto moudrost viděl jsem pod sluncem, kteráž za velikou byla u mne:

14 Bylo město malé, a v něm lidí málo, k němuž přitáhl král mocný, a obehnav je, zdělal proti němu náspy veliké.

15 I nalezen jest v něm muž chudý moudrý, kterýž vysvobodil to město moudrostí svou, ačkoli žádný nevzpomenul na muže toho chudého.

16 Protož řekl jsem já: Lepší jest moudrost než síla, ačkoli moudrost chudého toho byla v pohrdání, a slov jeho neposlouchali.

17 Slov moudrých pokojně poslouchati sluší, raději než křiku panujícího mezi blázny.

18 Lepší jest moudrost než nástrojové váleční, ale nemoudrý jeden kazí mnoho dobrého.