1 我有祸了！ 因为我好像夏天采摘的果子， 又像摘剩的葡萄， 没有一挂可吃的， 也没有我心所想望早熟的无花果。
2 虔敬的人从地上灭绝了， 人间也没有正直的人， 人人都埋伏着要流人的血， 各人都用网罗猎取自己的兄弟。
3 他们双手善于作恶， 官长和审判官都要求报酬； 达官贵人说出心里的欲望； 他们歪曲了一切。
4 他们中最好的， 也不过像荆棘， 最正直的， 也不过是有刺的篱笆。你的守望者所预言的日子， 和你被鉴察的时候， 已经来到； 现在他们必要慌乱不安。
5 不可信靠邻舍， 也不可信任朋友， 要守住你的嘴唇， 不可向躺在你怀中的妻子透露。
6 儿子藐视父亲， 女儿抗拒母亲， 媳妇与婆婆作对； 人的仇敌就是自己的家人。
7 至于我， 我却要仰望耶和华， 我要等候那拯救我的 神； 我的 神必应允我。
8 我的仇敌啊！ 不要因我的遭遇而高兴； 我虽然跌倒了， 却必起来； 我虽然坐在黑暗里， 耶和华却必作我的光。
9 我要担当耶和华的忿怒， 因为我得罪了他， 直到他审断我的案件， 为我主持公道； 他必把我领出来， 到光明中去， 我就得见他的公义。
10 我的仇敌看见了， 就必蒙羞， 就是那曾经对我说： "耶和华你的 神在哪里"的人， 我必亲眼看见他遭报； 那时， 他必被人践踏， 好像街上的泥土。
11 必有一天， 你要重建你的城墙； 到那日， 你的地界必扩展到远方。
12 那日， 必有人来归你， 从亚述到埃及， 从埃及到大河， 从这海到那海， 从这山到那山， 必有人来归你。
13 然而， 大地因其中居民的缘故， 又因他们行为的恶果， 必一片荒凉。
14 求你用你的杖牧放你的子民， 就是你产业的羊群， 他们安然独居在树林里， 在佳美的田园中； 愿他们在巴珊和基列得着牧养， 像古时一样。
15 就像你从埃及地出来的时候一样， 把奇事显给我们看。
16 愿万国看见， 就为自己的一切势力而惭愧； 愿他们用手掩口， 耳朵变聋。
17 愿他们舔土像蛇， 又像在地上腹行的动物。愿他们战战兢兢地从他们的要塞出来， 带着惊慌的心来到耶和华我们的 神那里， 因你的缘故而惧怕。
18 有何神像你， 赦免罪孽， 不追究产业之余民的过犯呢？他不永远怀怒， 因为他喜爱怜悯。
19 他必再怜爱我们， 把我们的罪孽都践踏在脚下， 又把我们的一切罪恶都投在深海里。
20 你必向雅各显诚实， 向亚伯拉罕施慈爱， 就是古时， 你起誓应许我们列祖的。
1 Běda mně, že jsem jako paběrek úrod letních, jako paběrkové po vinobraní. Není žádného hroznu k jídlu, prvotiny z ovoce žádá duše má.
2 Zahynul pobožný z země této, a upřímého mezi lidmi není žádného; všickni napořád o vylití krve úklady činí, jeden každý bratra svého loví sítí.
3 Co zlého oběma rukama páchají, to aby za dobré počteno bylo. Kníže žádá, a soudce z úplatku soudí, a kdož veliký jest, ten mluví převrácenost duše své, a v hromadu ji pletou.
4 Nejlepší z nich jest jako bodlák, nejupřímější převyšuje trní. Přicházíť den strážných tvých, navštívení tvé přichází; jižť nastane zpletení jejich.
5 Nedověřujte se příteli, nedoufejte v vůdce; před tou, jenž leží v lůnu tvém, ostříhej dveří úst svých.
6 Nebo syn v lehkost uvodí otce, dcera povstává proti mateři své, nevěsta proti svegruši své, a nepřátelé jednoho každého jsou vlastní jeho.
7 Protož já na Hospodina vyhlédati budu, očekávati budu na Boha spasení svého, vyslyšíť mne Bůh můj.
8 Neraduj se ze mne, nepřítelkyně má. Upadla-liť jsem, povstanu; sedím-liť v temnostech, svítí mi Hospodin.
9 Zůřivost Hospodinovu ponesu, nebo jsem proti němu zhřešila, až se vždy zasadí o mou při, a mne zastane. Vyvedeť mne na světlo, budu viděti spravedlnost jeho.
10 Uzříť to nepřítelkyně má, a přikryje ji hanba, ješto mi říká: Kdež jest Hospodin Bůh tvůj? Oči mé podívají se na ni; jižť bude rozšlapána jako bláto na ulicích.
11 Toho dne, v němž vystaveny budou hradby tvé, toho dne daleko se rozejde výpověd.
12 Toho dne k tobě přicházeti budou i z Assyrské země až do pevností, a od pevností až k řece, a od moře k moři, a od hory k hoře.
13 A však země tato zpuštěna bude pro obyvatele své, pro ovoce činů jejich.
14 Pasiž lid svůj berlou svou, stádce dědictví svého, kteréž přebývá osamělé v lese u prostřed polí, ať spasou Bázan a Galád jako za dnů starodávních,
15 Jako za dnů v nichž jsi vyšel z země Egyptské. Ukáži jemu divné věci.
16 Což vidouce národové, styděti se budou za všecku sílu svou; vloží ruku na ústa, a uši jejich ohlechnou.
17 Lízati budou prach jako had, a jako hadové zemští s třesením polezou z děr svých; k Hospodinu Bohu našemu, předěšeni jsouce, poběhnou, a báti se tebe budou.
18 Kdo jest Bůh silný podobný tobě, kterýž by snímal nepravost a promíjel přestoupení ostatkům dědictví svého, kterýž by nedržel na věky hněvu svého, proto že líbost má v slitování se?
19 Navrátě se, slituje se nad námi, podmaní nepravosti naše; nýbrž uvržeš do hlubin mořských všecky hříchy naše.
20 Pravdomluvným se ukážeš Jákobovi, milosrdným Abrahamovi, jakož jsi přisáhl otcům našim ode dnů starodávních.