1 路得的婆婆拿俄米对她说： "女儿啊， 我不是应当为你找个归宿， 使你得到幸福吗？

2 你常常和他的女佣人在一起的波阿斯不是我们的亲戚吗？他今天晚上要在禾场上簸大麦。

3 你洗个澡， 抹上香膏， 穿上斗篷， 就下到禾场去。不过， 那个人还没有吃喝完毕， 别让他认出你来。

4 等到他躺下来， 你要弄清楚他所躺的地方， 进去掀露他的脚， 然后躺下去。他就会告诉你该作什么。"

5 路得对她说： "你吩咐的， 我就去作。"

6 于是， 她下到禾场去， 照着婆婆吩咐的一切去作。

7 波阿斯吃喝完了， 心里舒畅， 就去躺在麦堆的旁边。路得悄悄地来， 掀露他的脚， 躺卧下去。

8 到了夜半， 波阿斯惊醒过来， 一翻身就看到一个女子躺在他的脚边，

9 就说： "你是谁？"她回答： "我是你的婢女路得， 请用你的衣襟遮盖你的婢女， 因为你是我的有买赎权的近亲。"

10 波阿斯说： "我女儿， 愿你蒙耶和华赐福。你末后表现的爱心比起初更大， 因为年轻人无论贫富， 你都没有跟从。

11 我女儿， 现在你不要怕， 你所说的， 我一定去作。本城的人都知道你是个贤慧的女人。

12 不错， 我是你那有买赎权的近亲， 可惜还有一个有买赎权的近亲比我更亲。

13 今晚你就在这里过夜， 明早如果他肯尽买赎你的本分， 好， 就由他来履行； 假如他不愿意这样作， 我指着永活的耶和华起誓， 我一定尽买赎你的本分。你只管躺到天亮吧。"

14 路得躺在波阿斯脚边直到早晨。因为波阿斯说过不可以让人知道有女人来过禾场， 路得就趁天色未明， 人们彼此无法辨认的时候就起来。

15 他又说： "拿你所披的外衣来， 把它打开。"她打开了， 他就量了六簸箕大麦， 放在她的肩上。路得就进城去。

16 到她婆婆那里， 婆婆就问： "我女儿， 怎样了？"路得就把那人对她所作的一切都告诉了婆婆，

17 又说： "他给我这六簸箕大麦， 对我说： ‘不要空手去见你婆婆。’"

18 拿俄米说： "我女儿， 你尽管安静等候， 直到你知道事情怎样了结， 因为那人今天不把事情办妥， 绝不歇息。"

1 Řekla jí potom Noémi svegruše její: Má dcero, nemám-liž pohledati tobě odpočinutí, aby tobě dobře bylo?

2 Anobrž zdaliž Bóz ten příbuzný náš, s jehož jsi děvečkami byla, nebude víti ječmene na humně noci této?

3 Protož umej se a pomaž, roucho své také oblec, a jdi na humno, však tak, aby nebylo známé muži tomu, prvé než by přestal jísti a píti.

4 A když půjde ležeti, znamenej místo, na kterémž lehne, a přijduc, pozdvihneš pláště u noh jeho, a tu se položíš; on pak oznámí tobě, co bys měla činiti.

5 Jížto Rut řekla: Cokoli mi rozkážeš, učiním.

6 Šla tedy na to humno, a učinila všecko, což jí rozkázala svegruše její.

7 Když pak pojedl Bóz a napil se, a rozveselilo se srdce jeho, šel spáti vedlé stohu; přišla i ona tiše, a pozdvihši pláště u noh jeho, položila se.

8 A když bylo o půl noci, ulekl se muž ten a zchopil se, a aj, žena leží u noh jeho.

9 I řekl: Kdo jsi ty? A ona odpověděla: Já jsem Rut, děvka tvá. Vztáhni křídlo pláště svého na děvku svou, nebo příbuzný jsi.

10 A on řekl: Požehnaná jsi ty od Hospodina, dcero má. Větší jsi nyní pobožnosti dokázala, nežli prvé, že jsi nehledala mládenců bohatých aneb chudých.

11 Protož nyní, dcero má, neboj se; vše, čehož žádáš, učiním tobě, nebo víť všecko město lidu mého, že jsi ty žena šlechetná.

12 A také jest to pravé, že jsem příbuzný tvůj, ale jestiť příbuzný bližší nežli já.

13 Odpočiniž tu přes noc, a když bude ráno, jestližeť on bude chtíti práva příbuznosti k tobě užiti, dobře, nechť užive. Pakliť nebude chtíti práva užiti k tobě, já právem příbuznosti pojmu tebe, živť jest Hospodin. Spiž tu až do jitra.

14 A tak spala u noh jeho až do jitra. Potom vstala prvé, nežli by kdo poznati mohl bližního svého; nebo pečoval Bóz, aby někdo nezvěděl, že přišla žena ta na humno.

15 A řekl: Přines loktušku, kterouž se odíváš, a drž ji. A když ji držela, naměřiv jí šest měr ječmene, vložil na ni. I vešla do města.

16 A přišla k svegruši své. Kteráž řekla: Kdo jsi ty, dcero má? I vypravovala jí všecko, což jí učinil muž ten.

17 A řekla: Šest měr těchto ječmene dal mi, nebo řekl ke mně: Nenavrátíš se prázdná k svegruši své.

18 I řekla jí Noémi: Počekej, dcero má, až porozumíš, jak to padne; neboť neobleví muž ten, až tu věc dnes k místu přivede.