1 约伯回答说：

2 "你们叫我受苦要到几时呢？用话压碎我要到几时呢？

3 你们已经十次侮辱我， 你们苛刻地对我， 也不觉得羞耻。

4 即使我真的有过错， 由我承担好了。

5 你们若真的妄自尊大攻击我， 用我的羞辱来证明我的不是，

6 那么， 就知道是 神颠倒我的案件， 用他的网圈住我。

7 我呼叫‘强暴！ ’却没有回答； 我呼求， 却得不到公断。

8 神用篱笆拦阻我的道路， 使我不能经过； 他又使黑暗笼罩我的路。

9 他从我身上剥去我的荣耀， 又挪去我头上的冠冕。

10 他四面拆毁我， 我就离世， 他又把我这指望如树枝一样拔出来。

11 他的怒气向我发作， 把我看作他的敌人；

12 他的军队一起上来， 他们攻击我， 在我的帐棚周围安营。

13 他使我的族人远离我， 使我熟悉的人完全与我疏远。

14 我的亲戚离弃我， 我的朋友忘记我；

15 在我家中寄居的和我的婢女， 都把我当作外人， 我在他们的眼中是个外族人。

16 我呼唤仆人， 他不回答， 我得用口哀求他。

17 妻子厌恶我的气息， 同胞兄弟也厌弃我，

18 连小孩子也藐视我， 我一起来， 他们就讥笑我；

19 我所有的密友都憎恶我， 我所爱的人也向我反脸。

20 我的骨头紧贴着皮肉， 我只剩牙皮逃过大难。

21 我的朋友啊！ 求你们怜悯我， 怜悯我吧！ 因为 神的手击打了我。

22 你们为什么有如 神那样逼迫我？还不因吃我的肉感到满足吗？

23 但愿我的话现在都写下， 都刻在书简上，

24 用铁笔又用铅， 永远刻在磐石上。

25 我知道我的救赎主活着， 最后他必在地上兴起。

26 我的皮肉遭受毁坏以后， 这事就要发生， 我必在肉体以外得见 神。

27 我必见他在我身边， 我要亲眼见他， 并非外人， 我的心肠在我里面渴想极了。

28 你们若说： ‘惹事的根既然在他， 我们要怎样逼迫他呢？’

29 你们就当惧怕刀剑， 因为这些罪孽带来刀剑的惩罚， 好使你们知道有审判。"

1 Tedy odpověděv Job, řekl:

2 Dokudž trápiti budete duši mou, a dotírati na mne řečmi svými?

3 Již na desetkrát zhaněli jste mne, aniž se stydíte, že se zatvrzujete proti mně.

4 Ale nechť jest tak, že jsem zbloudil, při mně zůstane blud můj.

5 Jestliže se pak vždy proti mně siliti chcete, a obviňujíc mne, za pomoc sobě bráti proti mně potupu mou:

6 Tedy vězte, že Bůh podvrátil mne, a sítí svou otáhl mne.

7 Nebo aj, volám-li pro nátisk, nemám vyslyšení; křičím-li, není rozsouzení.

8 Cestu mou zapletl tak, abych nikoli projíti nemohl, a stezky mé temnostmi zastřel.

9 Slávu mou se mne strhl, a sňal korunu s hlavy mé.

10 Zpodvracel mne všudy vůkol, abych zahynul, a vyvrátil jako strom naději mou.

11 Nadto zažžel proti mně prchlivost svou, a přičtl mne mezi nepřátely své.

12 Pročež přitáhše houfové jeho, učinili sobě ke mně cestu, a vojensky se položili okolo stanu mého.

13 Bratří mé ode mne vzdálil, a známí moji všelijak se mne cizí.

14 Opustili mne příbuzní moji, a známí moji zapomenuli se na mne.

15 Podruhové domu mého a děvky mé za cizího mne mají, cizozemec jsem před očima jejich.

16 Na služebníka svého volám, ale neozývá se, i když ho ústy svými pěkně prosím.

17 Dýchání mého štítí se manželka má, ačkoli pokorně jí prosím, pro dítky života mého.

18 Nadto i ti nejšpatnější pohrdají mnou; i když povstanu, utrhají mi.

19 V ošklivost mne sobě vzali všickni rádcové moji, a ti, kteréž miluji, obrátili se proti mně.

20 K kůži mé jako k masu mému přilnuly kosti mé, kůže při zubích mých toliko v cele zůstala.

21 Slitujte se nade mnou, slitujte se nade mnou, vy přátelé moji; nebo ruka Boží se mne dotkla.

22 Proč mi se protivíte tak jako Bůh silný, a masem mým nemůžte se nasytiti?

23 Ó kdyby nyní sepsány byly řeči mé, ó kdyby v knihu vepsány byly,

24 Anobrž rafijí železnou a olovem na věčnost na skále aby vyryty byly.

25 Ačkoli já vím, že vykupitel můj živ jest, a že v den nejposlednější nad prachem se postaví.

26 A ač by kůži mou i tělo červi zvrtali, však vždy v těle svém uzřím Boha.

27 Kteréhož já uzřím sobě, a oči mé spatří jej, a ne jiný, jakkoli zhynula ledví má u vnitřnosti mé.

28 Ješto byste říci měli: I pročež ho trápíme? poněvadž základ dobré pře při mně se nalézá.

29 Bojte se meče, nebo pomsta za nepravosti jest meč, a vězte, žeť bude soud.