1 又有一天， 神的众子都来侍立在耶和华面前， 撒但也来到他们中间， 侍立在耶和华面前。

2 耶和华问撒但： "你从哪里来？"撒但回答说： "我在地上徘徊， 走来走去。"

3 耶和华问撒但： "你有没有注意到我的仆人约伯？世上再也没有一个人像他那样完全、正直， 敬畏 神， 远离罪恶。虽然你挑拨我与他作对， 无缘无故使他倾家荡产， 他还是坚守自己的纯全。"

4 撒但回答耶和华说： "人以皮换皮， 宁可付出他所有的一切去保命。

5 只要你伸手伤害他的骨和肉， 他一定当面亵渎你。"

6 耶和华对撒但说： "好吧， 他在你手中， 不过， 要留存他的命。"

7 于是撒但从耶和华面前退去， 击打约伯， 使他从脚掌到头顶都生了毒疮。

8 约伯坐在灰烬中， 拿瓦片刮自己。

9 他妻子对他说： "难道你还要坚守自己的纯全吗？你不如放弃 神， 死掉算了。"

10 可是约伯对她说： "你说话像个愚妄的女人。难道我们从 神得福， 也不应当受祸吗？"在这一切事上， 约伯并没有用口犯罪。

11 约伯的三个朋友， 提幔人以利法、书亚人比勒达、拿玛人琐法， 听到这一切降在他身上的灾祸， 就各从自己的地方出发， 相约而来对他表同情， 安慰他。

12 他们从远处举目观望， 竟认不出他来， 就放声大哭， 各自撕裂外袍， 向天扬起尘土， 落在自己头上。

13 他们就七天七夜与他一起坐在地上， 没有人向他说一句话， 因为他们看出他极其痛苦。

1 I stalo se opět jednoho dne, že když přišli synové Boží, aby se postavili před Hospodinem, přišel také i Satan mezi ně, aby se postavil před Hospodinem.

2 Tedy řekl Hospodin Satanovi: Odkud jdeš? I odpověděl Satan Hospodinu, řka: Procházel jsem zemi, a obcházel jsem ji.

3 I řekl Hospodin Satanovi: Spatřil-lis služebníka mého Joba, že není jemu rovného na zemi, že jest muž sprostný a upřímý, bojící se Boha, a varující se zlého, a že po dnes trvá v upřímnosti své, ačkoli jsi ty mne popudil proti němu, abych jej hubil bez příčiny.

4 A odpovídaje Satan Hospodinu, řekl: Kůži za kůži, a všecko, což má člověk, dá za sebe samého.

5 Ale vztáhni nyní ruku svou, a dotkni se kostí jeho, a masa jeho, nebude-liť v oči zlořečiti tobě.

6 Tedy řekl Hospodin Satanovi: Aj, v moci tvé buď, a však zachovej ho při životu.

7 Protož vyšed Satan od tváři Hospodinovy, ranil Joba nežitem nejhorším, od zpodku nohy jeho až do vrchu hlavy jeho,

8 Tak že vzal střepinu, aby se jí drbal, usadiv se v popele.

9 I řekla jemu žena jeho: Ještě vždy trváš v své upřímnosti? Zlořeč Bohu a umři.

10 Jížto řekl: Mluvíš, jako jedna z bláznivých mluvívá. Dobré-liž jen věci bráti budeme od Boha, zlých pak nebudeme přijímati? V tom ve všem nezhřešil Job rty svými.

11 Když pak uslyšeli tři přátelé Jobovi o všem tom zlém, kteréž přišlo na něj, přišli jeden každý z místa svého: Elifaz Temanský, a Bildad Suchský a Zofar Naamatský, na tom zůstavše spolu, aby přijdouce k němu, politovali ho a těšili jej.

12 Kteříž pozdvihše očí svých zdaleka, nepoznali ho. Potom pozdvihše hlasu svého, plakali, a roztrhše jeden každý roucho své, házeli prachem nad hlavy své zhůru.

13 A seděli s ním na zemi sedm dní a sedm nocí, a žádný k němu nepromluvil slova; nebo viděli, že se velmi rozmohla bolest jeho.