1 约伯继续他的讲论， 说：
2 "永活的 神夺去我的公理， 全能者使我心中痛苦。
3 只要我的生命还在我里面， 神赐我的气息还在我鼻孔里，
4 我的嘴唇决不说不义之言， 我的舌头也不讲诡诈之语。
5 我绝对不以你们为是， 我到死也不放弃我的纯全；
6 我坚守我的义决不放松， 我一生的日子我的心必不责备我。
7 愿我的敌人如恶人一般， 愿那起来攻击我的像不义的人一样。
8 不敬虔的人被剪除， 神夺去他性命的时候还有什么指望呢？
9 患难临到他身上的时候， 神会垂听他的哀求吗？
10 他以全能者为乐， 时时求告 神吗？
11 我借 神的能力教导你们， 我不向你们隐瞒全能者的事。
12 你们都亲自见过， 你们为什么成了这么虚妄呢？
13 这是恶人从 神所得的分， 强暴的人从全能者所得的业。
14 即使他的儿女增多， 还是被刀剑所杀， 他的子孙也必永不得饱食；
15 他的遗族在死人中埋葬， 他的寡妇也都不哀哭。
16 他虽然堆积银子如尘沙， 预备衣服如泥土，
17 他尽管预备， 义人却要穿上； 他的银子， 无辜的人也要瓜分。
18 他建造房屋如蜘蛛结网， 又如守望者所搭的棚。
19 他虽然躺下的时候富有， 却不再这样； 他一张开双眼， 财富就不在了。
20 惊恐必如众水追上他， 暴风在夜间把他刮去。
21 东风把他吹起， 他就消逝； 又把他卷起， 离开原来的地方。
22 神射击他， 毫不留情， 他甚愿快快逃脱 神的手。
23 有人向他拍掌， 发嘶声赶他离开原来的地方。"
1 Potom dále Job vedl řeč svou a řekl:
2 Živť jest Bůh silný, kterýž zavrhl při mou, a Všemohoucí, kterýž hořkostí naplnil duši mou,
3 Že nikoli, dokudž duše má ve mně bude a duch Boží v chřípích mých,
4 Nebudou mluviti rtové moji nepravosti, a jazyk můj vynášeti lsti.
5 Odstup ode mne, abych vás za spravedlivé vysvědčil; dokudž dýchati budu, neodložím upřímosti své od sebe.
6 Spravedlnosti své držím se, aniž se jí pustím; nezahanbíť mne srdce mé nikdy.
7 Bude jako bezbožník nepřítel můj, a povstávající proti mně jako nešlechetník.
8 Nebo jaká jest naděje pokrytce, by pak lakoměl, když Bůh vytrhne duši jeho?
9 Zdaliž volání jeho vyslyší Bůh silný, když na něj přijde ssoužení?
10 Zdaliž v Všemohoucím kochati se bude? Bude-liž vzývati Boha každého času?
11 Ale já učím vás, v kázni Boha silného jsa, a jak se mám k Všemohoucímu, netajím.
12 Aj, vy všickni to vidíte, pročež vždy tedy takovou marnost vynášíte?
13 Ten má podíl člověk bezbožný u Boha silného, a to dědictví ukrutníci od Všemohoucího přijímají:
14 Rozmnoží-li se synové jeho, rozmnoží se pod meč, a rodina jeho nenasytí se chlebem.
15 Pozůstalí po něm v smrti pohřbeni budou, a vdovy jeho nebudou ho plakati.
16 Nashromáždí-li jako prachu stříbra, a jako bláta najedná-li šatů:
17 Co najedná, to spravedlivý obleče, a stříbro nevinný rozdělí.
18 Vystaví-li jako Arktura dům svůj, bude však jako bouda, kterouž udělal strážný.
19 Bohatý když umře, nebude pochován; pohledí někdo, anť ho není.
20 Postihnou jej hrůzy jako vody, v noci kradmo zachvátí ho vicher.
21 Pochytí jej východní vítr, a odejde, nebo vichřicí uchvátí jej z místa jeho.
22 Takové věci na něj dopustí Bůh bez lítosti, ačkoli před rukou jeho prudce utíkati bude.
23 Tleskne nad ním každý rukama svýma, a ckáti bude z místa svého.