1 约伯回答说：
2 "我实在知道是这样， 但是， 人在 神面前怎能算为公义呢？
3 人若愿意与他辩论， 连千分之一也答不出来。
4 他心里有智慧， 而且有极大的能力， 有谁对他刚硬而平安无事呢？
5 他在怒中移山翻冈； 山冈却不知道；
6 他使大地震动离开本处， 大地的柱子就摇撼；
7 他吩咐太阳， 太阳就不上升， 又封闭众星；
8 他独自铺开苍天， 步行在海浪之上；
9 他造北斗与参星， 昴星和南方的星座；
10 他所行的大事无法测度， 所行的奇事不可胜数。
11 他行过我身边， 我却看不见； 他掠过去， 我竟不觉察。
12 他夺取， 谁能拦阻他？谁敢问他： ‘你干什么？’
13 神必不抑制他的怒气， 海怪拉哈伯的助手都俯伏在他以下。
14 何况我呢？我怎敢回答他， 措辞与他辩论呢？
15 即使我有理， 也不敢回答， 只向那审判我的求怜悯；
16 即使我呼求， 他也回答我， 我还是不信他会垂听我的声音。
17 他用暴风伤害我， 无缘无故加添我的创伤。
18 他不让我喘一口气， 却使我饱尝苦楚。
19 若论力量， 他多么强大， 若论诉讼， 他说： ‘谁能把我传来？’
20 即使我有理， 我的口还是定我有罪； 即使我完全， 我的口还是判我乖谬。
21 我虽然完全， 却不顾我自己， 倒厌恶我的生命。
22 所以我说， 善恶都是一样， 完全人和恶人， 他都灭尽。
23 灾祸忽然把人杀害的时候， 他就必嘲笑无辜人的遭遇。
24 全世界交在恶人的手中， 他蒙蔽世上审判官的脸， 如果不是他， 那么是谁呢？
25 我的日子过得比信差还快， 飞快逝去， 不见福乐。
26 我的日子消逝有如快船， 好像俯冲猛扑食物的鹰。
27 我若说： ‘我要忘记我的苦情， 要除去愁容， 面露喜乐。’
28 我就惧怕我的一切痛苦， 因为我知道你必不以我为无辜。
29 我既然被定为有罪， 又何必徒然劳苦呢？
30 我若用雪水洗净我的身， 又用碱水洁净我的手，
31 你还是把我扔入坑中， 连我的衣服也憎恶我。
32 他不像我是个人， 使我可以答他， 让我们一起对簿公堂。
33 我俩之间并没有仲裁者， 能够按手在我们双方身上。
34 愿他使他的刑杖离开我， 愿他可畏的威严不惊吓我，
35 我就说话， 也不怕他， 因为我本身并不是这种人。"
1 Odpověděv pak Job, řekl:
2 I ovšem vím, žeť tak jest; nebo jak by mohl člověk spravedliv býti před Bohem silným?
3 A chtěl-li by se hádati s ním, nemohl by jemu odpovědíti ani na jedno z tisíce slov.
4 Moudrého jest srdce a silný v moci. Kdo zatvrdiv se proti němu, pokoje užil?
5 On přenáší hory, než kdo shlédne, a podvrací je v prchlivosti své.
6 On pohybuje zemí z místa jejího, tak že se třesou sloupové její.
7 On když zapovídá slunci, nevychází, a hvězdy zapečeťuje.
8 On roztahuje nebe sám, a šlapá po vlnách mořských.
9 On učinil Arktura, Oriona, Kuřátka a hvězdy skryté na poledne.
10 On činí věci veliké, a to nevystižitelné a divné, jimž není počtu.
11 Ano jde-li mimo mne, tedy nevidím; ovšem když pomíjí, neznamenám ho.
12 Tolikéž jestliže co uchvátí, kdo mu to rozkáže navrátiti? Kdo dí jemu: Co činíš?
13 Nezdržel-li by Bůh hněvu svého, klesli by před ním spolu spuntovaní, jakkoli mocní.
14 Jakž bych já tedy jemu odpovídati, a jaká slova svá proti němu vyhledati mohl?
15 Kterémuž, bych i spravedliv byl, nebudu odpovídati, ale před soudcím svým pokořiti se budu.
16 Ač bych pak i volal, a on mi se ozval, neuvěřím, aby vyslyšel hlas můj,
17 Poněvadž vichřicí setřel mne, rozmnožil rány mé bez příčiny.
18 Aniž mi dá oddechnouti, ale sytí mne hořkostmi.
19 Obrátil-li bych se k moci, aj, onť jest nejsilnější; pakli k soudu, kdo mi rok složí?
20 Jestliže se za spravedlivého stavěti budu, ústa má potupí mne; pakli za upřímého, převráceného mne býti ukáží.
21 Jsem-li upřímý, nebudu věděti toho; nenáviděti budu života svého.
22 Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje.
23 Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá;
24 Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest?
25 Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí.
26 Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu.
27 Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se:
28 Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš.
29 Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval?
30 Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své,
31 Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé.
32 Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud.
33 Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba.
34 Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil,
35 Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně.