1 约伯继续他的讲论， 说：

2 "但愿我的景况像以前的岁月， 像 神保守我的日子。

3 那时他的灯照在我的头上， 我靠着他的光行过黑暗。

4 但愿我仍然活在年轻力壮的日子， 那时 神在我的帐棚里与我亲密。

5 全能者仍然与我同在， 我的孩子都环绕我。

6 我用油洗脚， 磐石为我出油成河。

7 我出到城门那里去， 在广场上预备我的座位。

8 年轻人看见我， 就回避， 年老的也起身站立。

9 王子都停止说话， 并且用手掩口。

10 众领袖都不敢作声， 他们的舌头紧贴上颚。

11 耳朵听见我的， 就称我有福。眼睛看见我的， 就作证称赞我。

12 因为我救了呼救的穷人， 和无人帮助的孤儿。

13 将要灭亡的， 为我祝福； 我使寡妇的心欢呼。

14 我以公义作衣服穿上； 我的公平好像外袍和冠冕。

15 我作了瞎子的眼， 瘸子的腿。

16 我作过贫穷人的父亲， 我查究过我素来不认识的人的案件。

17 我打碎了不义的人的牙齿， 使捕食的掉下来。

18 那时我心里想： ‘我必在家中安然去世， 我必增添我的日子像沙尘那么多。

19 我的根蔓延到水边， 露水整夜沾在我的枝上。

20 我的荣耀在身上常新， 我的弓在我手上重新得力。

21 大家都聆听我， 等候我； 静默无声地领受我的指导。

22 我说了话以后， 他们就不再说， 我的言语像雨露一般滴在他们身上。

23 他们等候我像等候雨水， 又大大张嘴如切慕春雨。

24 我向他们微笑， 他们也不敢相信； 他们珍惜我脸上的光。

25 我为他们选择道路， 又坐首位； 我像君王住在军队中， 又像个安慰悲伤的人。’"

1 Ještě dále Job vedl řeč svou, a řekl:

2 Ó bych byl jako za časů předešlých, za dnů, v nichž mne Bůh zachovával,

3 Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou, při jehož světle chodíval jsem v temnostech,

4 Tak jako jsem byl za dnů mladosti své, dokudž přívětivost Boží byla v stanu mém,

5 Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou, a všudy vůkol mne dítky mé,

6 Když šlepěje mé máslem oplývaly, a skála vylévala mi prameny oleje,

7 Když jsem vycházel k bráně skrze město, a na ulici strojíval sobě stolici svou.

8 Jakž mne spatřovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli.

9 Knížata choulili se v řečech, anobrž ruku kladli na ústa svá.

10 Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich.

11 Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvědčovalo mi,

12 Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka.

13 Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval.

14 V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj.

15 Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému.

16 Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se.

17 A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka, a z zubů jeho vyrážel jsem loupež.

18 A protož jsem říkal: V hnízdě svém umru, a jako písek rozmnožím dny.

19 Kořen můj rozloží se při vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých.

20 Sláva má mladnouti bude při mně, a lučiště mé v ruce mé obnovovati se.

21 Poslouchajíce, čekali na mne, a přestávali na radě mé.

22 Po slovu mém nic neměnili, tak na ně dštila řeč má.

23 Nebo očekávali mne jako deště, a ústa svá otvírali jako k přívalu žádostivému.

24 Žertoval-li jsem s nimi, nevěřili; pročež u vážnosti mne míti neoblevovali.

25 Přišel-li jsem kdy k nim, sedal jsem na předním místě, a tak bydlil jsem jako král v vojště, když smutných potěšuje.