1 "为什么全能者不保留赏善罚恶的时间？为什么认识他的人不能看见他的日子？
2 恶人挪移地界， 抢夺群畜去牧养。
3 他们赶走孤儿的驴， 强取寡妇的牛作抵押。
4 他们使穷人离开大道， 世上的贫民都一起躲藏起来。
5 这些贫穷人像旷野的野驴， 出外劳碌， 殷勤寻觅食物， 野地为他们和他们的孩子供应食物。
6 他们在田里收割草料， 在恶人的葡萄园中摘取剩余的葡萄。
7 他们赤身露体无衣过夜， 在寒冷中毫无遮盖。
8 他被山上的大雨淋湿， 因为没有躲避之处就紧抱磐石。
9 有人从母亲的怀中抢走孤儿， 又强取穷人的衣物作抵押，
10 因此穷人赤身露体流浪， 他们因饥饿就抬走禾捆；
11 他们在那些人的行列之内榨油， 又踹酒， 自己仍然口渴。
12 有人从城里唉哼， 受伤的人呼求， 神却不理会恶人的愚妄。
13 又有人与光为敌， 不认识光明的道， 不留在光明的路中。
14 杀人的黎明起来， 杀戮困苦人与穷人， 夜间又去作盗贼。
15 奸夫的眼睛等待黄昏， 说： ‘没有眼可以看见我’， 就把自己的脸蒙起来。
16 盗贼黑夜挖穿屋子， 白天却躲藏起来， 他们不想认识光明。
17 他们看晨光如死荫， 因为他们认识死荫的惊骇。
18 这些恶人如水面上飘浮的东西迅速流逝， 他们在世上所得的分被咒诅， 他们不能再走葡萄园的路。
19 干旱与炎热怎样消除雪水， 阴间也这样除去犯罪的人。
20 怀他的母胎忘记他， 虫子要以他为甘甜， 他不再被人记念， 不义的人必如树折断。
21 他恶待不能生育， 没有孩子的妇人， 也不善待寡妇。
22 神却用自己的能力延长强暴的人的性命， 生命难保的仍然兴起。
23 神使他们安稳， 他们就有所倚靠， 他的眼也看顾他们的道路。
24 他们被高举不过片时， 就没有了， 他们降为卑， 如众人一样被收拾起来， 他们又如谷穗枯干。
25 如果不是这样， 谁能证明我是撒谎的， 指出我的言语为空虚的呢？"
1 Proč by od Všemohoucího neměli býti skryti časové, a ti, kteříž jej znají, neměli neviděti dnů jeho?
2 Bezbožníť nyní mezníky přenášejí, a stádo, kteréž mocí zajali, pasou.
3 Osla sirotků zajímají, v zástavě berou vola od vdovy.
4 Strkají nuznými s cesty, musejí se vůbec skrývati chudí na světě.
5 Aj, oni jako divocí oslové na poušti, vycházejí jako ku práci své, ráno přivstávajíce k loupeži; poušť jest chléb jejich i dětí jejich.
6 Na cizím poli žnou, a z vinic bezbožníci sbírají.
7 Nahé přivodí k tomu, aby nocovati musili bez roucha, nemajíce se čím přiodíti na zimě.
8 A přívalem v horách moknouce, nemajíce obydlí, k skále se přivinouti musejí.
9 Loupí sirotky, kteříž jsou při prsích, a od chudého základ berou.
10 Nahého opouštějí , že musí choditi bez oděvu, a ti, kteříž snášejí snopy, v hladu zůstávati.
11 Ti, jenž mezi zdmi jejich olej vytlačují, a presy tlačí, žíznějí.
12 Lidé v městech lkají, a duše zraněných volají, Bůh pak přítrže tomu nečiní.
13 Oniť jsou ti, kteříž odporují světlu, a neznají cest jeho, aniž chodí po stezkách jeho.
14 Na úsvitě povstávaje vražedlník, morduje chudého a nuzného, a v noci jest jako zloděj.
15 Tolikéž oko cizoložníka šetří soumraku, říkaje: Nespatříť mne žádný, a tvář zakrývá.
16 Podkopávají potmě i domy, kteréž sobě ve dne znamenali; nebo nenávidí světla.
17 Ale hned v jitře přichází na ně stín smrti; když jeden druhého poznati může, strachu stínu smrti okoušejí.
18 Lehcí jsou na svrchku vody, zlořečené jest jmění jejich na zemi, aniž odcházejí cestou svobodnou.
19 Jako sucho a horko uchvacuje vody sněžné, tak hrob ty, jenž hřešili.
20 Zapomíná se na něj život matky, sladne červům, nebývá více připomínán, a tak polámána bývá nepravost jako strom.
21 Připojuje mu neplodnou, kteráž nerodí, a vdově dobře nečiní.
22 Zachvacuje silné mocí svou; ostojí-li kdo z nich, bojí se o život svůj.
23 Dává jemu, na čemž by bezpečně spolehnouti mohl, však oči jeho šetří cest jejich.
24 Bývají zvýšeni poněkud, ale hned jich není; tak jako jiní všickni sníženi, vypléněni, a jako vrškové klasů stínáni bývají.
25 Zdaliž není tak? Kdo na mne dokáže klamu, a v nic obrátí řeč mou?