1 后来， 约伯开口咒诅自己的生日。
2 约伯说：
3 "愿我生的那日泯灭， 人说怀男胎的那夜灭没。
4 愿那日变成黑暗， 愿 神不从上面眷顾， 愿光明不照耀在其上。
5 愿黑暗与死荫索讨那日， 愿密云停留在上面， 愿白天的昏黑惊吓它。
6 愿那夜被幽暗夺去， 不让它连在平日之中， 列入月数之内。
7 愿那夜没有生育， 也没有欢乐的声音。
8 那些咒诅日子、善于惹动海怪的， 愿他们咒诅那夜。
9 愿那夜黎明的星星变成黑暗， 愿那夜等候发光却不亮， 见不到清晨的曙光。
10 因为那夜没有把我母胎的门关闭， 也没有把苦难隐藏， 使我看不见。
11 我为什么不一离母胎就死去？我为什么不一出母腹就断气？
12 为什么有膝承接我？为什么有乳哺养我？
13 不然， 我早已躺下安息，
14 与世上那些为自己建造陵墓的君王和谋士同睡，
15 或与那些拥有黄金， 房屋装满银子的王侯同眠。
16 我为什么不像暗中流产的胎， 未见天日的婴孩， 归于无有呢？
17 在那里， 恶人止息搅扰， 筋疲力尽的得安息；
18 被囚的同享安宁； 听不见督工的声音；
19 老少尊卑都在那里， 奴仆脱离主人的辖制。
20 为什么有光明赐给劳碌的人， 有生命赐给苦命的人呢？
21 他们想死却死不了， 找死胜于找宝藏；
22 他们找到坟墓就高兴， 非常欢喜快乐。
23 为什么有生命赐给前途茫茫， 又被 神四面围困的人呢？
24 我以叹息代替食物， 我唉哼的声音如水涌出。
25 我所惧怕的临到我， 我所惊恐的向我而来。
26 我不得安逸， 不得安静， 也不得安息， 却有搅扰来到。"
1 Potom otevřev Job ústa svá, zlořečil dni svému.
2 Nebo mluvě Job, řekl:
3 Ó by byl zahynul ten den, v němž jsem se naroditi měl, i noc, v níž bylo řečeno: Počat jest pacholík.
4 Ten den ó by byl obrácen v temnost, aby ho byl nevyhledával Bůh shůry, a nebyl osvícen světlem.
5 Ó by jej byly zachvátily tmy a stín smrti, a aby jej byla přikvačila mračna, a předěsila horkost denní.
6 Ó by noc tu mrákota byla opanovala, aby nebyla připojena ke dnům roku, a v počet měsíců nepřišla.
7 Ó by noc ta byla osaměla, a zpěvu aby nebylo v ní.
8 Ó by jí byli zlořečili ti, kteříž proklínají den, hotovi jsouce vzbuditi velryba.
9 Ó by se byly hvězdy zatměly v soumraku jejím, a očekávajíc světla, aby ho nebyla dočekala, ani spatřila záře jitřní.
10 Nebo nezavřela dveří života mého, ani skryla trápení od očí mých.
11 Proč jsem neumřel v matce, aneb vyšed z života, proč jsem nezahynul?
12 Proč jsem vzat byl na klín, a proč jsem prsí požíval?
13 Nebo bych nyní ležel a odpočíval, spal bych a měl bych pokoj,
14 S králi a radami země, kteříž sobě vzdělávali místa pustá,
15 Aneb s knížaty, kteříž měli zlato, a domy své naplňovali stříbrem.
16 Aneb jako nedochůdče nezřetelné proč jsem nebyl, a jako nemluvňátka, kteráž světla neviděla?
17 Tamť bezbožní přestávají bouřiti, a tamť odpočívají ti, jenž v práci ustali.
18 Také i vězňové pokoj mají, a neslyší více hlasu násilníka.
19 Malý i veliký tam jsou rovni sobě, a služebník jest prost pána svého.
20 Proč Bůh dává světlo zbědovanému a život těm, kteříž jsou ducha truchlivého?
21 Kteříž očekávají smrti, a není jí, ačkoli jí hledají pilněji než skrytých pokladů?
22 Kteříž by se veselili s plésáním a radovali, když by nalezli hrob?
23 Člověku, jehož cesta skryta jest, a jehož Bůh přistřel?
24 Nebo před pokrmem mým vzdychání mé přichází, a rozchází se jako voda řvání mé.
25 To zajisté, čehož jsem se lekal, stalo se mi, a čehož jsem se obával, přišlo na mne.
26 Neměl jsem pokoje, aniž jsem se ubezpečil, ani odpočíval, až i přišlo pokušení toto.