1 "山岩间的野山羊的产期你能晓得吗？母鹿下犊之期你能察出吗？
2 它们怀胎的月数你能计算吗？它们生产的日期你能晓得吗？
3 它们屈身， 把子产下， 就除掉生产的疼痛。
4 幼雏渐渐健壮， 在荒野长大， 它们一离群出去， 就不再返回。
5 谁放野驴自由出去呢？谁解开快驴的绳索呢？
6 我使原野作它的家， 使咸地作它的居所。
7 它嗤笑城里的喧哗， 不听赶野驴的呼喝声；
8 它探索群山作它的草场， 寻觅各样青绿的东西。
9 野牛怎肯作你的仆人， 或在你的槽旁过夜呢？
10 你怎能用套绳把野牛系在犁沟呢？它怎肯跟着你耙山谷之地呢？
11 你怎能因它的力大就倚赖它？怎能把你所作的交给它作呢？
12 怎能信任它能把你的粮食运回来； 又收聚你禾场上的谷粒呢？
13 鸵鸟的翅膀欣然鼓动， 但它的翎毛和羽毛哪有慈爱呢？
14 它把蛋都留在地上， 使它们在土里得温暖，
15 它却忘记了人的脚可以把蛋踩碎， 野地的走兽会把蛋践踏。
16 它苛待幼雏， 看它们好像不是自己生的， 就算它的劳苦白费了， 也漠不关心，
17 因为 神使它忘记了智慧， 也没有把聪明分给它。
18 它挺身鼓翼奔跑的时候， 就讥笑马和骑马的人。
19 马的大力是你所赐的吗？它颈上的鬃毛是你披上的吗？
20 是你使它跳跃像蝗虫吗？它喷气之威使人惊惶。
21 它在谷中扒地， 以己力为乐， 它出去迎战手持武器的人。
22 它讥笑可怕的事， 并不惊慌， 也不在刀剑的面前退缩。
23 箭袋、闪烁的矛与枪， 都在它的身上铮铮有声。
24 它震抖激动， 驰骋大地， 一听见角声， 就不能站定。
25 角声一响， 它就说‘呵哈’， 它从远处闻到战争的气味， 又听见军长的雷声和战争的吶喊。
26 鹰鸟飞翔， 展翅南飞， 是因着你的聪明吗？
27 大鹰上腾， 在高处筑巢， 是听你的吩咐吗？
28 它住在山岩之上， 栖息在岩崖与坚固所在之上，
29 从那里窥看猎物， 它们的眼睛可以从远处观望。
30 它的幼雏也都吮血； 被杀的人在哪里， 鹰也在哪里。"
1 Víš-li, kterého času rodí kamsíkové, a laň ku porodu pracující spatřil-lis?
2 Máš-li v počtu měsíce, kteréž vyplňují? Znáš-li, pravím, čas porodu jejich?
3 Jak se kladou, plod svůj utiskají, a s bolestí ho pozbývají?
4 Jak se zmocňují mladí jejich, i odchovávají picí polní, a vycházejíce, nenavracují se k nim?
5 Kdo propustil zvěř, aby byla svobodná? A řemení divokého osla kdo rozvázal?
6 Jemuž jsem dal pustinu místo domu jeho, a místo příbytku jeho zemi slatinnou.
7 Posmívá se hluku městskému, a na křikání toho, kdož by jej honil, nic nedbá.
8 To, což nachází v horách, jest pastva jeho; nebo toliko zeliny hledá.
9 Svolí-liž jednorožec, aby tobě sloužil, a u jeslí tvých aby nocoval?
10 Připřáhneš-liž provazem jednorožce k orání? Bude-liž vláčeti brázdy za tebou?
11 Zdaž se na něj ubezpečíš, proto že jest veliká síla jeho, a poručíš jemu svou práci?
12 Zdaž se jemu dověříš, že sveze semeno tvé, a na humno tvé shromáždí?
13 Ty-lis dal pávům křídlo pěkné, aneb péro čápu neb pstrosu?
14 A že opouští na zemi vejce svá, ačkoli je v prachu osedí,
15 Nic nemysle, že by je noha potlačiti, aneb zvěř polní pošlapati mohla?
16 Tak se zatvrzuje k mladým svým, jako by jich neměl; jako by neužitečná byla práce jeho, tak jest bez starosti.
17 Nebo nedal jemu Bůh moudrosti, aniž mu udělil rozumnosti.
18 Časem svým zhůru se vznášeje, posmívá se koni i jezdci jeho.
19 Zdaž ty dáti můžeš koni sílu? Ty-li ozdobíš šíji jeho řehtáním?
20 Zdali jej zastrašíš jako kobylku? Anobrž frkání chřípí jeho strašlivé jest.
21 Kopá důl, a pléše v síle své, vycházeje vstříc i zbroji.
22 Směje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem před ostrostí meče,
23 Ač i toul na něm chřestí, a blyští se dřevce a kopí.
24 S hřmotem a s hněvem kopá zemi, aniž pokojně stojí k zvuku trouby.
25 Anobrž k zvuku trouby řehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokřikování.
26 Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne?
27 Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí?
28 Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě,
29 Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje.
30 Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest. [ (Job 39:31) A tak odpovídaje Hospodin Jobovi, řekl: ] [ (Job 39:32) Zdali hádající se s Všemohoucím obviní jej? Kdo chce viniti Boha, nechť odpoví na to. ] [ (Job 39:33) Tehdy odpověděl Job Hospodinu a řekl: ] [ (Job 39:34) Aj, chaternýť jsem, což bych odpovídal tobě? Ruku svou kladu na ústa svá. ] [ (Job 39:35) Jednou jsem mluvil, ale nebudu již odmlouvati, nýbrž i podruhé, ale nebudu více přidávati. ]