1 约伯回答说：

2 "像这样的话， 我听了很多； 你们都是叫人愁烦的安慰者。

3 虚空的言语， 有穷尽吗？或有什么惹你答个不休的呢？

4 你们若处在我的景况， 我也能像你们那样说话， 我也能砌辞攻击你们， 并且能向你们摇头。

5 我能用口鼓励你们， 我嘴唇的安慰， 能缓和你们的痛苦。

6 我若说话， 痛苦仍不消解， 我若闭口不说， 痛苦也不离开我。

7 现在 神使我困倦， ‘你蹂躏了我的全家，

8 又把我捆绑起来。’这就作为证据； 我身体的枯瘦也当面作证反对我。

9 他的怒气撕裂我， 攻击我； 他向我咬牙切齿， 我的敌人以锐利的眼光看着我。

10 他们向我大大张嘴， 以蔑视的态度打我的脸颊， 联合一起攻击我。

11 神把我交给不义的人， 把我丢在恶人的手中。

12 我本来安逸， 他却把我压碎； 掐着我的颈项， 把我摔碎； 又把我当作他的箭靶。

13 他的弓箭手四面包围我， 他剖开我的腰子， 全不顾惜， 把我的胆倾倒在地上。

14 他把我破伤， 在破口上又加破伤， 如勇士一般向我直冲。

15 我把麻布缝在我的皮肤上， 把我的角插入尘土中。

16 我的脸因哭泣而发红， 在我的眼皮上满是黑影。

17 然而在我的手中没有强暴， 我的祷告也是清洁的。

18 地啊， 不要遮盖我的血； 不要让我的哀求有停留的地方。

19 现今， 在天上有我的见证， 在高天之上， 有我的证人。

20 讥笑我的， 就是我的朋友， 我的眼向 神流泪。

21 但愿人可以为人与 神分辩， 正如世人为朋友辩白一样。

22 因为我的年数将尽， 我快要走上那条一去不返的路。"

1 A odpovídaje Job, řekl:

2 Slyšel jsem již podobných věcí mnoho; všickni vy nepříjemní jste těšitelé.

3 Bude-liž kdy konec slovům povětrným? Aneb co tě popouzí, že tak mluvíš?

4 Zdaliž bych já tak mluviti mohl, jako vy, kdybyste byli na místě mém? Shromažďoval-li bych proti vám slova, aneb potřásal na vás hlavou svou?

5 Nýbrž posiloval bych vás ústy svými, a otvírání rtů mých krotilo by bolest.

6 Buď že mluvím, neumenšuje se bolesti mé, buď že tak nechám, neodchází ode mne.

7 Ale ustavičně zemdlívá mne; nebo jsi mne, ó Bože, zbavil všeho shromáždění mého.

8 A vrásky jsi mi zdělal; což mám za svědka, ano patrná na mně hubenost má na tváři mé to osvědčuje.

9 Prchlivost jeho zachvátila mne, a vzal mne v nenávist, škřipě na mne zuby svými; jako nepřítel můj zaostřil oči své na mne.

10 Rozedřeli na mne ústa svá, potupně mne poličkujíce, proti mně se shromáždivše.

11 Vydal mne Bůh silný nešlechetníku, a v ruce bezbožných uvedl mne.

12 Pokoje jsem užíval, však potřel mne, a uchopiv mne za šíji mou, roztříštil mne, a vystavil mne sobě za cíl.

13 Obklíčili mne střelci jeho, rozťal ledví má beze vší lítosti, a vylil na zem žluč mou.

14 Ranil mne ranou na ránu, outok učinil na mne jako silný.

15 Žíni jsem ušil na zjízvenou kůži svou, a zohavil jsem v prachu sílu svou.

16 Tvář má oduřavěla od pláče, a na víčkách mých stín smrti jest.

17 Ne pro nějaké bezpraví v rukou mých; nebo i modlitba má čistá jest.

18 Ó země, nepřikrývej krve mé, a nechť nemá místa volání mé.

19 Aj, nyní jestiť i v nebesích svědek můj, svědek můj, pravím, jest na výsostech.

20 Ó mudráci moji, přátelé moji, k Bohuť slzí oko mé.

21 Ó by lze bylo muži v hádku s ním se vydati, jako synu člověka s přítelem svým.

22 Nebo léta mně odečtená přicházejí, a cestou, kterouž se zase nenavrátím, již se beru.