1 "我与自己的眼睛立了约， 决不注视处女。
2 从至上的 神所得的分， 从至高的全能者所得的业是什么呢？
3 灾难不是临到不义的人吗？灾祸不是临到作孽的人吗？
4 神不是察看我的道路， 数算我的一切脚步吗？
5 我若与虚谎同行， 我的脚若急于追随诡诈，
6 就愿我被公平的天平称度， 使 神可以知道我的完全。
7 我的脚步若偏离正道， 我的心若随从眼目而行， 我的手掌若粘有任何污点，
8 就愿我所种的， 让别人来吃， 愿我田中出产的， 都连根拔起来。
9 我的心若被女人迷惑， 在别人的门口埋伏，
10 就愿我的妻子作别人的奴仆， 也愿别人屈身与她行淫，
11 因为这是大恶， 是该受审判的罪孽；
12 这是焚烧直至毁灭的火， 必把我所有的收获都拔出来。
13 我的仆婢与我争论的时候， 我若轻视他们的案件，
14 神若起来， 我怎么办呢？他若鉴察， 我怎样回答呢？
15 那造我在母腹中的， 不也造他吗？造我们在母胎里的， 不是同一位吗？
16 我若不给穷人所要的， 或使寡妇的眼所期待的落空；
17 我若独吃我的一点食物， 孤儿却没有与我同吃；
18 自我幼年时， 孤儿与我一同长大， 以我为父， 从我出母腹以来， 我就善待寡妇。
19 我若见人因无衣服死亡， 或贫穷人毫无遮盖；
20 他若不因我的羊毛得温暖， 他的心若不向我道谢；
21 我若在城门见有支持我的， 就挥手攻击孤儿，
22 就愿我的肩头从肩胛脱落， 愿我的前臂从上臂折断；
23 因为 神所降的灾难使我恐惧， 因他的崇高我不敢妄为。
24 我若以黄金为我所信靠的， 又对精金说： ‘你是我所靠赖的’；
25 我若因为财物丰裕， 或因为我多获财利而欢喜；
26 我若见太阳照耀， 或明月行在空中，
27 以致心中暗暗地受到迷惑， 用自己的嘴亲手；
28 那么这也就是该受审判的罪孽， 因为我欺哄了高高在上的 神。
29 我若因恨我的人遭灾祸而欢喜， 或因他遇患难而高兴；
30 我并没有容许我的口犯罪， 咒诅他的性命。
31 我家里的人若没有说： ‘谁能找出哪一个没有饱吃他的肉食的呢？’
32 旅客没有在街上过夜， 我的门向过路的人是敞开的。
33 我若像亚当遮掩我的过犯， 把我的罪孽藏在怀中，
34 因为我惧怕群众， 宗族的藐视又使我惊恐， 以致我静默不言， 足不出门。
35 但愿有一位肯听我的， 看哪！ 这是我所划的押， 愿全能者回答我， 愿那与我争讼的写好状词。
36 我定要把它带到我的肩上， 绑在我的头上为冠冕。
37 我要向他述说全部的行为， 又像王子一般进到他面前。
38 我的田地若呼冤控告我， 地的犁沟若都一同哀哭；
39 我若吃地里的出产而不给价银， 或使地主气绝身亡，
40 就愿蒺藜长出来代替小麦， 臭草代替大麦。"约伯的话说完了。
1 Smlouvu jsem učinil s očima svýma, a proč bych hleděl na pannu?
2 Nebo jaký jest díl od Boha s hůry, aneb dědictví od Všemohoucího s výsosti?
3 Zdaliž zahynutí nešlechetnému a pomsta zázračná činitelům nepravosti připravena není?
4 Zdaliž on nevidí cest mých, a všech kroků mých nepočítá?
5 Obíral-li jsem se s neupřímostí, a chvátala-li ke lsti noha má:
6 Nechť mne zváží na váze spravedlnosti, a přezví Bůh upřímost mou.
7 Uchýlil-li se krok můj s cesty, a za očima mýma odešlo-li srdce mé, a rukou mých chytila-li se jaká poškvrna:
8 Tedy co naseji, nechť jiný sní, a výstřelkové moji ať jsou vykořeněni.
9 Jestliže se dalo přivábiti srdce mé k ženě, a u dveří bližního svého činil-li jsem úklady:
10 Nechť mele jinému žena má, a nad ní ať se schylují jiní.
11 Neboť jest to nešlechetnost, a nepravost odsudku hodná.
12 Oheň ten zajisté by až do zahynutí žral, a všecku úrodu mou vykořenil.
13 Nechtěl-li jsem státi k soudu s služebníkem svým aneb děvkou svou v rozepři jejich se mnou?
14 Nebo co bych činil, kdyby povstal Bůh silný? A kdyby vyhledával, co bych odpověděl jemu?
15 Zdali ten, kterýž mne v břiše učinil, neučinil i jeho? A nesformoval nás hned v životě jeden a týž?
16 Odepřel-li jsem žádosti nuzných, a oči vdovy jestliže jsem kormoutil?
17 A jedl-li jsem skyvu svou sám, a nejedl-li i sirotek z ní?
18 Poněvadž od mladosti mé rostl se mnou jako u otce, a od života matky své býval jsem vdově za vůdce.
19 Díval-li jsem se na koho, že by hynul, nemaje šatů, a nuzný že by neměl oděvu?
20 Nedobrořečila-li mi bedra jeho, že rounem beranů mých se zahřel?
21 Opřáhl-li jsem na sirotka rukou svou, když jsem v bráně viděl pomoc svou:
22 Lopatka má od svých plecí nechť odpadne, a ruka má z kloubu svého ať se vylomí.
23 Nebo jsem se bál, aby mne Bůh nesetřel, jehož bych velebnosti nikoli neznikl.
24 Skládal-li jsem v zlatě naději svou, aneb hrudě zlata říkal-li jsem: Doufání mé?
25 Veselil-li jsem se z toho, že bylo rozmnoženo zboží mé, a že ho množství nabyla ruka má?
26 Hleděl-li jsem na světlost slunce svítícího, a na měsíc spanile chodící,
27 Tak že by se tajně dalo svésti srdce mé, a že by líbala ústa má ruku mou?
28 I toť by byla nepravost odsudku hodná; neboť bych tím zapíral Boha silného nejvyššího.
29 Radoval-li jsem se z neštěstí toho, kterýž mne nenáviděl, a plésal-li jsem, když se mu zle vedlo?
30 Nedopustilť jsem zajisté hřešiti ani ústům svým, abych zlořečení žádal duši jeho.
31 Jestliže neříkala čeládka má: Ó by nám dal někdo masa toho; nemůžeme se ani najísti?
32 Nebo vně nenocoval host, dvéře své pocestnému otvíral jsem.
33 Přikrýval-li jsem jako jiní lidé přestoupení svá, skrývaje v skrýši své nepravost svou?
34 A ač bych byl mohl škoditi množství velikému, ale pohanění rodů děsilo mne; protož jsem mlčel, nevycházeje ani ze dveří.
35 Ó bych měl toho, kterýž by mne vyslyšel. Ale aj, totoť jest znamení mé: Všemohoucí sám bude odpovídati za mne, a kniha, kterouž sepsal odpůrce můj.
36 Víť Bůh, nenosil-li bych ji na rameni svém, neotočil-li bych ji sobě místo koruny.
37 Počet kroků svých oznámil bych jemu, jako kníže přiblížil bych se k němu.
38 Jestliže proti mně země má volala, tolikéž i záhonové její plakali,
39 Jídal-li jsem úrody její bez peněz, a duši držitelů jejich přivodil-li jsem k vzdychání:
40 Místo pšenice nechť vzejde trní, a místo ječmene koukol. [ (Job 31:41) Skonávají se slova Jobova. ]