1 "我厌恶我的性命， 我要尽情吐苦水， 倾诉心中的痛苦。
2 我要对 神说： 不要定我有罪， 请告诉我你为什么与我相争。
3 压迫无辜， 又弃绝你手所作的， 却喜悦恶人的计谋， 你都以为美吗？
4 你的眼不是肉眼， 你观看不像人观看，
5 你的日子不如人的日子， 你的年岁不像人的年岁，
6 以致你追究我的罪孽， 细察我的罪过吗？
7 你知道我并没有罪， 但没有人能救我脱离你的手。
8 你的手塑我造我， 但一转过来你就要毁灭我。
9 求你记念你造我如抟泥， 你还要使我归于尘土吗？
10 你不是把我倒出来像倒奶， 又使我凝结像乳酪凝固吗？
11 你以皮肉为衣给我穿上， 以筋骨接络我；
12 你赐我生命， 又向我施慈爱， 你的眷顾保守我的心灵。
13 这些事你都藏在你的心里， 我知道这是你的旨意。
14 我若犯罪， 你就鉴察， 绝不赦免我的罪孽；
15 我若有罪， 就有祸了； 我若有理， 也不敢抬头， 饱尝羞辱， 看看自己的苦难。
16 我若昂首自得， 你就猎我如猎猛狮， 又在我身上彰显你惊人的大能。
17 你重新设立见证攻击我， 对我加增你的忿怒， 派兵轮流攻击我。
18 你为什么使我出母胎呢？我不如死去， 无人得见我，
19 这样， 就像从来没有我一样， 一出母腹就被送入坟墓。
20 我的日子不是很少吗？请住手， 转离我， 使我在往黑暗死荫之地以先，
21 在去而不返之前， 可以喜乐片刻；
22 那地黑暗， 如死荫的幽暗， 毫无秩序， 即使有光也像幽暗。"
1 Stýště se duši mé v životě mém, vypustím nad sebou naříkání své, mluviti budu v hořkosti duše své.
2 Dím Bohu: Neodsuzuj mne, oznam mi, proč se nesnadníš se mnou?
3 Jaký máš na tom užitek, že mne ssužuješ, že pohrdáš dílem rukou svých, a radu bezbožných osvěcuješ?
4 Zdali oči tělesné máš? Zdali tak, jako hledí člověk, ty hledíš?
5 Zdaž jsou jako dnové člověka dnové tvoji, a léta tvá podobná dnům lidským,
6 Že vyhledáváš nepravosti mé, a na hřích můj se vyptáváš?
7 Ty víš, žeť nejsem bezbožný, ačkoli není žádného, kdo by mne vytrhl z ruky tvé.
8 Ruce tvé sformovaly mne, a učinily mne, a teď pojednou všudy vůkol hubíš mne.
9 Pamětliv buď, prosím, že jsi mne jako hlinu učinil, a že v prach zase obrátíš mne.
10 Zdalis mne jako mléka neslil, a jako syření neshustil?
11 Kůží a masem přioděl jsi mne, a kostmi i žilami spojils mne.
12 Života z milosrdenství udělil jsi mi, přesto navštěvování tvé ostříhalo dýchání mého.
13 Ale toto skryl jsi v srdci svém; vím, žeť jest to při tobě.
14 Jakž zhřeším, hned mne šetříš, a od nepravosti mé neočišťuješ mne.
15 Jestliže jsem bezbožný, běda mně; pakliť jsem spravedlivý, ani tak nepozdvihnu hlavy, nasycen jsa hanbou, a vida trápení své,
16 Kteréhož vždy více přibývá. Honíš mne jako lev, a jedno po druhém divně se mnou zacházíš.
17 Obnovuješ svědky své proti mně, a rozmnožuješ rozhněvání své na mne; vojska jedna po druhých jsou proti mně.
18 Proč jsi jen z života vyvedl mne? Ó bych byl zahynul, aby mne bylo ani oko nevidělo,
19 A abych byl, jako by mne nikdy nebylo, z života do hrobu abych byl vnesen.
20 Zdaliž jest mnoho dnů mých? Ponechejž tedy a popusť mne, abych maličko pookřál,
21 Prvé než odejdu tam, odkudž se zase nenavrátím, do krajiny tmavé, anobrž stínu smrti,
22 Do krajiny, pravím, tmavé, kdež jest sama mrákota stínu smrti, a kdež není žádných proměn, ale sama pouhá mrákota.