1 I stalo se v jeden den, když on učil lid v chrámě a kázal evangelium, že přišli k tomu přední kněží a zákoníci s staršími,2 I řekli jemu: Pověz nám, jakou mocí tyto věci činíš, aneb kdo tobě tuto moc dal?3 I odpověděv, řekl jim: Otížiť se i já vás o jedné věci a odpověztež mi:4 Křest Janův s nebe-li byl, čili z lidí?5 Oni pak uvažovali to mezi sebou, řkouce: Jestliže bychom řekli: S nebe, díť nám: Pročež jste tedy neuvěřili jemu?6 Pakli díme: Z lidí, lid všecken ukamenuje nás; neb oni cele tak drží, že Jan jest prorok.7 I odpověděli: Že nevědí, odkud jest byl.8 I řekl jim Ježíš: Aniž já vám povím, jakou mocí toto činím.9 I počal lidu praviti podobenství toto: Člověk jeden štípil vinici, a pronajal ji vinařům, a sám odšed podál byl tam za mnohé časy.10 A v čas slušný poslal k vinařům služebníka, aby z ovoce vinice dali jemu. Vinaři pak zmrskavše jej, pustili ho prázdného.11 A on poslal druhého služebníka. Oni pak i toho zmrskavše a zohavivše, pustili prázdného.12 I poslal třetího. Ale oni i toho zranivše, vystrčili ven.13 Tedy řekl Pán vinice: Co učiním? Pošli svého milého Syna. Snad když toho uzří, ostýchati se budou.14 Uzřevše pak vinaři, rozmlouvali mezi sebou, řkouce: Tentoť jest dědic; pojďte, zabijme jej, aby naše bylo dědictví.15 A vystrčivše jej ven z vinice, zamordovali ho. Což tedy učiní jim Pán vinice?16 Přijde a vyhladí vinaře ty, a dá vinici jiným. To uslyšavše, řekli: Odstup to.17 A on pohleděv na ně, řekl: Co jest pak to, což napsáno jest: Kámen, kterýmž pohrdli dělníci, ten učiněn jest v hlavu úhelní.18 Každý, kdož padne na ten kámen, rozrazí se; a na kohož by on upadl, potřeť jej.19 I hledali přední kněží a zákoníci, jak by naň vztáhli ruce v tu hodinu, ale báli se lidu. Nebo porozuměli, že by na ně mluvil podobenství to.20 Tedy ukládajíce o něm, poslali špehéře, kteříž by se spravedlivými činili, aby ho polapili v řeči, a potom jej vydali vrchnosti a v moc hejtmanu.21 I otázali se ho oni, řkouce: Mistře víme, že právě mluvíš a učíš, a nepřijímáš osoby, ale v pravdě cestě Boží učíš.22 Sluší-li nám daň dávati císaři, čili nic?23 Ale Ježíš rozuměje chytrosti jejich, dí jim: Co mne pokoušíte?24 Ukažte mi peníz. Čí má obraz a nápis? I odpověděvše, řekli: Císařův.25 On pak řekl jim: Dejtež tedy, co jest císařova, císaři, a což jest Božího, Bohu.26 I nemohli ho za slovo popadnouti před lidem, a divíce se odpovědi jeho, umlkli.27 Přistoupivše pak někteří z saduceů, (kteříž odpírají býti vzkříšení,) otázali se ho,28 Řkouce: Mistře, Mojžíš napsal nám: Kdyby bratr něčí umřel, maje manželku, a umřel by bez dětí, aby ji pojal bratr jeho za manželku, a vzbudil símě bratru svému.29 I bylo sedm bratří, a první pojav ženu, umřel bez dětí.30 I pojal ji druhý, a umřel i ten bez dětí.31 A třetí pojal ji, též i všech těch sedm, a nezůstavivše semene, zemřeli.32 Nejposléze po všech umřela i žena.33 Protož při vzkříšení kterého z nich bude manželka, poněvadž sedm jich mělo ji za manželku?34 A odpovídaje, řekl jim Ježíš: Synové tohoto světa žení se a vdávají.35 Ale ti, kteříž hodni jmíni budou dosáhnouti onoho věku a vzkříšení z mrtvých, ani se ženiti budou ani vdávati.36 Nebo ani umírati více nebudou moci, andělům zajisté rovni budou. A jsou synové Boží, poněvadž jsou synové vzkříšení.37 A že mrtví vstanou z mrtvých, i Mojžíš ukázal při onom kři, když nazývá Pána Bohem Abrahamovým a Bohem Izákovým a Bohem Jákobovým.38 Bůhť pak není mrtvých, ale živých, nebo všickni jsou jemu živi.39 Tedy odpověděvše někteří z zákoníků, řekli: Mistře, dobře jsi pověděl.40 I neodvážili se jeho na nic více tázati.41 On pak řekl jim: Kterak někteří praví Krista býti synem Davidovým?42 A sám David praví v knihách Žalmových: Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé,43 Ažť i položím nepřátely tvé v podnož noh tvých.44 Poněvadž David jej Pánem nazývá, i kterakž syn jeho jest?45 I řekl učedlníkům svým přede vším lidem:46 Varujte se od zákoníků, kteříž rádi chodí v krásném rouše a milují pozdravování na trzích a přední stolice v školách a první místo na večeřích,47 Kteříž zžírají domy vdovské pod zámyslem dlouhé modlitby. Tiť vezmou těžší odsouzení.

1 Num desses dias, quando Jesus ensinava o povo no templo, e anunciava o evangelho, sobrevieram os principais sacerdotes e os escribas, com os anciãos.2 e falaram-lhe deste modo: Dize-nos, com que autoridade fazes tu estas coisas? Ou, quem é o que te deu esta autoridade?3 Respondeu-lhes ele: Eu também vos farei uma pergunta; dizei-me, pois:4 O batismo de João era do céu ou dos homens?5 Ao que eles arrazoavam entre si: Se dissermos: do céu, ele dirá: Por que não crestes?6 Mas, se dissermos: Dos homens, todo o povo nos apedrejará; pois está convencido de que João era profeta.7 Responderam, pois, que não sabiam donde era.8 Replicou-lhes Jesus: Nem eu vos digo com que autoridade faço estas coisas.9 Começou então a dizer ao povo esta parábola: Um homem plantou uma vinha, arrendou-a a uns lavradores, e ausentou-se do país por muito tempo.10 No tempo próprio mandou um servo aos lavradores, para que lhe dessem dos frutos da vinha; mas os lavradores, espancando-o, mandaram-no embora de mãos vazias.11 Tornou a mandar outro servo; mas eles espancaram também a este e, afrontando-o, mandaram-no embora de mãos vazias.12 E mandou ainda um terceiro; mas feriram também a este e lançaram-no fora.13 Disse então o senhor da vinha: Que farei? Mandarei o meu filho amado; a ele talvez respeitarão.14 Mas quando os lavradores o viram, arrazoaram entre si, dizendo: Este é o herdeiro; matemo-lo, para que a herança seja nossa.15 E lançando-o fora da vinha, o mataram. Que lhes fará, pois, o senhor da vinha?16 Virá e destruirá esses lavradores, e dará a vinha a outros. Ouvindo eles isso, disseram: Tal não aconteça!17 Mas Jesus, olhando para eles, disse: Pois, que quer dizer isto que está escrito: A pedra que os edificadores rejeitaram, essa foi posta como pedra angular?18 Todo o que cair sobre esta pedra será despedaçado; mas aquele sobre quem ela cair será reduzido a pó.19 Ainda na mesma hora os escribas e os principais sacerdotes, percebendo que contra eles proferira essa parábola, procuraram deitar-lhe as mãos, mas temeram o povo.20 E, aguardando oportunidade, mandaram espias, os quais se fingiam justos, para o apanharem em alguma palavra, e o entregarem à jurisdição e à autoridade do governador.21 Estes, pois, o interrogaram, dizendo: Mestre, sabemos que falas e ensinas retamente, e que não consideras a aparência da pessoa, mas ensinas segundo a verdade o caminho de Deus;22 é-nos lícito dar tributo a César, ou não?23 Mas Jesus, percebendo a astúcia deles, disse-lhes:24 Mostrai-me um denário. De quem é a imagem e a inscrição que ele tem? Responderam: De César.25 Disse-lhes então: Dai, pois, a César o que é de César, e a Deus o que é de Deus.26 E não puderam apanhá-lo em palavra alguma diante do povo; e admirados da sua resposta, calaram-se.27 Chegaram então alguns dos saduceus, que dizem não haver ressurreição, e perguntaram-lhe:28 Mestre, Moisés nos deixou escrito que se morrer alguém, tendo mulher mas não tendo filhos, o irmão dele case com a viúva, e suscite descendência ao irmão.29 Havia, pois, sete irmãos. O primeiro casou-se e morreu sem filhos;30 então o segundo, e depois o terceiro, casaram com a viúva;31 e assim todos os sete, e morreram, sem deixar filhos.32 Depois morreu também a mulher.33 Portanto, na ressurreição, de qual deles será ela esposa, pois os sete por esposa a tiveram?34 Respondeu-lhes Jesus: Os filhos deste mundo casaram-se e dão-se em casamento;35 mas os que são julgados dignos de alcançar o mundo vindouro, e a ressurreição dentre os mortos, nem se casam nem se dão em casamento;36 porque já não podem mais morrer; pois são iguais aos anjos, e são filhos de Deus, sendo filhos da ressurreição.37 Mas que os mortos hão de ressurgir, o próprio Moisés o mostrou, na passagem a respeito da sarça, quando chama ao Senhor; Deus de Abraão, e Deus de Isaque, e Deus de Jacó.38 Ora, ele não é Deus de mortos, mas de vivos; porque para ele todos vivem.39 Responderam alguns dos escribas: Mestre, disseste bem.40 Não ousavam, pois, perguntar-lhe mais coisa alguma.41 Jesus, porém, lhes perguntou: Como dizem que o Cristo é filho de Davi?42 Pois o próprio Davi diz no livro dos Salmos: Disse o Senhor ao meu Senhor: Assenta-te à minha direita,43 até que eu ponha os teus inimigos por escabelo dos teus pés.44 Logo Davi lhe chama Senhor como, pois, é ele seu filho?45 Enquanto todo o povo o ouvia, disse Jesus aos seus discípulos:46 Guardai-vos dos escribas, que querem andar com vestes compridas, e gostam das saudações nas praças, dos primeiros assentos nas sinagogas, e dos primeiros lugares nos banquetes;47 que devoram as casas das viúvas, fazendo, por pretexto, longas orações; estes hão de receber maior condenação.