1 První pak den po sobotě, velmi ráno vyšedše, přišly k hrobu, nesouce vonné věci, kteréž byly připravily, a některé jiné byly spolu s nimi.2 I nalezly kámen odvalený od hrobu.3 A všedše tam, nenalezly těla Pána Ježíše.4 I stalo se, když ony se toho užasly, aj, muži dva postavili se podle nich, v rouše stkvoucím.5 Když se pak ony bály, a sklonily tváři své k zemi, řekli k nim: Co hledáte živého s mrtvými?6 Neníť ho tuto, ale vstalť jest. Rozpomeňte se, kterak mluvil vám, když ještě v Galilei byl,7 Řka: Že Syn člověka musí vydán býti v ruce hříšných lidí, a ukřižován býti, a třetí den z mrtvých vstáti.8 I rozpomenuly se na slova jeho.9 A navrátivše se od hrobu, zvěstovaly to všecko těm jedenácti učedlníkům i jiným všechněm.10 Byly pak ženy ty: Maria Magdaléna a Johanna a Maria matka Jakubova, a jiné některé s nimi, kteréž vypravovaly to apoštolům.11 Ale oni měli za bláznovství slova jejich, a nevěřili jim.12 Tedy Petr vstav, běžel k hrobu, a pohleděv do něho, uzřel prostěradla, ana sama leží. I odšel, divě se sám v sobě, co se to stalo.13 A aj, dva z nich šli toho dne do městečka, kteréž bylo vzdálí od Jeruzaléma honů šedesáte, jemuž jméno Emaus.14 A rozmlouvali vespolek o těch všech věcech, kteréž se byly staly.15 I stalo se, když rozmlouvali a sebe se otazovali, že i Ježíš, přiblíživ se k nim, šel s nimi.16 Ale oči jejich držány byly, aby ho nepoznali.17 I řekl k nim: Které jsou to věci, o nichž rozjímáte vespolek, jdouce, a proč jste smutní?18 A odpověděv jeden, kterémuž jméno Kleofáš, řekl jemu: Ty sám jeden jsi z příchozích do Jeruzaléma, ještos nezvěděl, co se stalo v něm těchto dnů?19 Kterýmžto on řekl: I co? Oni pak řekli jemu: O Ježíšovi Nazaretském, kterýž byl muž prorok, mocný v slovu i v skutku, před Bohem i přede vším lidem,20 A kterak jej vydali přední kněží a knížata naše na odsouzení k smrti, i ukřižovali jej.21 My pak jsme se nadáli, že by on měl vykoupiti lid Izraelský. Ale nyní tomu všemu třetí den jest dnes, jakž se to stalo.22 Ale i ženy některé z našich zděsily nás, kteréž ráno byly u hrobu,23 A nenalezše těla jeho, přišly, pravíce, že jsou také vidění andělské viděly, kteřížto praví, že by živ byl.24 I chodili někteří z našich k hrobu, a nalezli tak, jakž pravily ženy, ale jeho neviděli.25 Tedy on řekl k nim: Ó blázni a zpozdilí srdcem k věření všemu tomu, což mluvili Proroci.26 Zdaliž nemusil těch věcí trpěti Kristus a tak vjíti v slávu svou?27 A počav od Mojžíše a všech Proroků, vykládal jim všecka ta písma, kteráž o něm byla.28 A vtom přiblížili se k městečku, do kteréhož šli, a on potrh se, jako by chtěl dále jíti.29 Ale oni přinutili ho, řkouce: Zůstaň s námi, nebo se již připozdívá, a den se nachýlil. I všel, aby s nimi zůstal.30 I stalo se, když seděl s nimi za stolem, vzav chléb, dobrořečil, a lámaje, podával jim.31 I otevříny jsou oči jejich, a poznali ho. On pak zmizel od očí jejich.32 I řekli vespolek: Zdaliž srdce naše v nás nehořelo, když mluvil nám na cestě a otvíral nám písma?33 A vstavše v tu hodinu, vrátili se do Jeruzaléma, a nalezli shromážděných jedenácte, a ty, kteříž s nimi byli,34 Ani praví: Že vstal Pán právě, a ukázal se Šimonovi.35 I vypravovali oni také to, co se stalo na cestě, a kterak ho poznali v lámání chleba.36 A když oni o tom rozmlouvali, postavil se Ježíš uprostřed nich, a řekl jim: Pokoj vám.37 Oni pak zhrozivše se a přestrašeni byvše, domnívali se, že by ducha viděli.38 I dí jim: Co se strašíte a myšlení vstupují na srdce vaše?39 Vizte ruce mé i nohy mé, žeť v pravdě já jsem. Dotýkejte se a vizte; neboť duch těla a kostí nemá, jako mne vidíte míti.40 A pověděv to, ukázal jim ruce i nohy.41 Když pak oni ještě nevěřili pro radost, ale divili se, řekl jim: Máte-li tu něco, ješto by se pojedlo?42 A oni podali jemu kusu ryby pečené a plástu strdi.43 A vzav to, pojedl před nimi,44 A řekl jim: Tatoť jsou slova, kteráž jsem mluvil vám, ještě byv s vámi: Že se musí naplniti všecko, což psáno jest v Zákoně Mojžíšově a v Prorocích i v Žalmích o mně.45 Tedy otevřel jim mysl, aby rozuměli Písmům.46 A řekl jim: Že tak psáno jest a tak musil Kristus trpěti, a třetího dne z mrtvých vstáti,47 A aby bylo kázáno ve jménu jeho pokání a odpuštění hříchů mezi všemi národy, počna od Jeruzaléma.48 Vy jste pak svědkové toho.49 A aj, já pošli zaslíbení Otce svého na vás. Vy pak čekejte v městě Jeruzalémě, dokudž nebudete oblečeni mocí s výsosti.50 I vyvedl je ven až do Betany, a pozdvih rukou svých, dal jim požehnání.51 I stalo se, když jim žehnal, bral se od nich, a nesen jest do nebe.52 A oni poklonivše se jemu, navrátili se do Jeruzaléma s radostí velikou.53 A byli vždycky v chrámě, chválíce a dobrořečíce Boha. Amen.

1 Mas já no primeiro dia da semana, bem de madrugada, foram elas ao sepulcro, levando as especiarias que tinham preparado.2 E acharam a pedra revolvida do sepulcro.3 Entrando, porém, não acharam o corpo do Senhor Jesus.4 E, estando elas perplexas a esse respeito, eis que lhes apareceram dois varões em vestes resplandecentes;5 e ficando elas atemorizadas e abaixando o rosto para o chão, eles lhes disseram: Por que buscais entre os mortos aquele que vive?6 Ele não está aqui, mas ressurgiu. Lembrai-vos de como vos falou, estando ainda na Galiléia.7 dizendo: Importa que o Filho do homem seja entregue nas mãos de homens pecadores, e seja crucificado, e ao terceiro dia ressurja.8 Lembraram-se, então, das suas palavras;9 e, voltando do sepulcro, anunciaram todas estas coisas aos onze e a todos os demais.10 E eram Maria Madalena, e Joana, e Maria, mãe de Tiago; também as outras que estavam com elas relataram estas coisas aos apóstolos.11 E pareceram-lhes como um delírio as palavras das mulheres e não lhes deram crédito.12 Mas Pedro, levantando-se, correu ao sepulcro; e, abaixando-se, viu somente os panos de linho; e retirou-se, admirando consigo o que havia acontecido.13 Nesse mesmo dia, iam dois deles para uma aldeia chamada Emaús, que distava de Jerusalém sessenta estádios;14 e iam comentando entre si tudo aquilo que havia sucedido.15 Enquanto assim comentavam e discutiam, o próprio Jesus se aproximou, e ia com eles;16 mas os olhos deles estavam como que fechados, de sorte que não o reconheceram.17 Então ele lhes perguntou: Que palavras são essas que, caminhando, trocais entre vós? Eles então pararam tristes.18 E um deles, chamado Cleopas, respondeu-lhe: És tu o único peregrino em Jerusalém que não soube das coisas que nela têm sucedido nestes dias?19 Ao que ele lhes perguntou: Quais? Disseram-lhe: As que dizem respeito a Jesus, o nazareno, que foi profeta, poderoso em obras e palavras diante de Deus e de todo o povo.20 e como os principais sacerdotes e as nossas autoridades e entregaram para ser condenado à morte, e o crucificaram.21 Ora, nós esperávamos que fosse ele quem havia de remir Israel; e, além de tudo isso, é já hoje o terceiro dia desde que essas coisas aconteceram.22 Verdade é, também, que algumas mulheres do nosso meio nos encheram de espanto; pois foram de madrugada ao sepulcro23 e, não achando o corpo dele voltaram, declarando que tinham tido uma visão de anjos que diziam estar ele vivo.24 Além disso, alguns dos que estavam conosco foram ao sepulcro, e acharam ser assim como as mulheres haviam dito; a ele, porém, não o viram.25 Então ele lhes disse: ó néscios, e tardos de coração para crerdes tudo o que os profetas disseram!26 Porventura não importa que o Cristo padecesse essas coisas e entrasse na sua glória?27 E, começando por Moisés, e por todos os profetas, explicou-lhes o que dele se achava em todas as Escrituras.28 Quando se aproximaram da aldeia para onde iam, ele fez como quem ia para mais longe.29 Eles, porém, o constrangeram, dizendo: Fica conosco; porque é tarde, e já declinou o dia. E entrou para ficar com eles.30 Estando com eles à mesa, tomou o pão e o abençoou; e, partindo-o, lho dava.31 Abriram-se-lhes então os olhos, e o reconheceram; nisto ele desapareceu de diante deles.32 E disseram um para o outro: Porventura não se nos abrasava o coração, quando pelo caminho nos falava, e quando nos abria as Escrituras?33 E na mesma hora levantaram-se e voltaram para Jerusalém, e encontraram reunidos os onze e os que estavam com eles,34 os quais diziam: Realmente o Senhor ressurgiu, e apareceu a Simão.35 Então os dois contaram o que acontecera no caminho, e como se lhes fizera conhecer no partir do pão.36 Enquanto ainda falavam nisso, o próprio Jesus se apresentou no meio deles, e disse-lhes: Paz seja convosco.37 Mas eles, espantados e atemorizados, pensavam que viam algum espírito.38 Ele, porém, lhes disse: Por que estais perturbados? e por que surgem dúvidas em vossos corações?39 Olhai as minhas mãos e os meus pés, que sou eu mesmo; apalpai-me e vede; porque um espírito não tem carne nem ossos, como percebeis que eu tenho.40 E, dizendo isso, mostrou-lhes as mãos e os pés.41 Não acreditando eles ainda por causa da alegria, e estando admirados, perguntou-lhes Jesus: Tendes aqui alguma coisa que comer?42 Então lhe deram um pedaço de peixe assado,43 o qual ele tomou e comeu diante deles.44 Depois lhe disse: São estas as palavras que vos falei, estando ainda convosco, que importava que se cumprisse tudo o que de mim estava escrito na Lei de Moisés, nos Profetas e nos Salmos.45 Então lhes abriu o entendimento para compreenderem as Escrituras;46 e disse-lhes: Assim está escrito que o Cristo padecesse, e ao terceiro dia ressurgisse dentre os mortos;47 e que em seu nome se pregasse o arrependimento para remissão dos pecados, a todas as nações, começando por Jerusalém.48 Vós sois testemunhas destas coisas.49 E eis que sobre vós envio a promessa de meu Pai; ficai porém, na cidade, até que do alto sejais revestidos de poder.50 Então os levou fora, até Betânia; e levantando as mãos, os abençoou.51 E aconteceu que, enquanto os abençoava, apartou-se deles; e foi elevado ao céu.52 E, depois de o adorarem, voltaram com grande júbilo para Jerusalém;53 e estavam continuamente no templo, bendizendo a Deus.