1 Přibližoval se pak svátek přesnic, jenž slove velikanoc.2 I hledali přední kněží a zákoníci, kterak by jej vyhladili; ale obávali se lidu.3 Tedy ďábel vstoupil do Jidáše, kterýž sloul Iškariotský, jednoho z počtu dvanácti.4 A on odšed, mluvil s předními kněžími, a s úředníky nad chrámem, kterak by ho jim zradil.5 I zradovali se, a smluvili s ním, že mu chtí peníze dáti.6 A on také jim přiřekl. I hledal příhodného času, aby ho jim zradil bez zástupu.7 Tedy přišel den přesnic, v kterémžto zabit měl býti beránek.8 I poslal Ježíš Petra a Jana, řka: Jdouce, připravte nám beránka, abychom jedli.9 A oni řekli mu: Kde chceš, ať připravíme?10 On pak řekl k nim: Aj, když vcházeti budete do města, potkáť vás člověk, dčbán vody nesa. Jdětež za ním do domu, do kteréhož vejde.11 A díte hospodáři toho domu: Vzkazuje tobě Mistr: Kde jest síň, kdežto budu jísti beránka s učedlníky svými?12 A onť vám ukáže večeřadlo veliké podlážené. Tam připravte.13 I odšedše, nalezli, jakž jim pověděl, a připravili beránka.14 A když přišel čas večeře, posadil se za stůl, a dvanácte apoštolů s ním.15 I řekl jim: Žádostí žádal jsem tohoto beránka jísti s vámi, prve než bych trpěl.16 Nebo pravímť vám, žeť ho již více nebudu jísti, ažť se naplní v království Božím.17 A vzav kalich, a díky činiv, řekl: Vezměte jej a dělte mezi sebou.18 Neboť pravím vám, žeť nebudu píti z plodu vinného kořene, ažť království Boží přijde.19 A vzav chléb, díky činiv, lámal a dal jim, řka: To jest tělo mé, kteréž se za vás dává. To čiňte na mou památku.20 Takž také dal jim i kalich, když bylo po večeři, řka: Tento kalich jest nová smlouva v mé krvi, kteráž se za vás vylévá.21 Ale aj, ruka zrádce mého se mnou jest za stolem.22 A Syn zajisté člověka jde, tak jakž jest uloženo o něm, ale běda člověku tomu, kterýž ho zrazuje.23 Tedy oni počali vyhledávati mezi sebou, kdo by z nich byl, kterýž by to měl učiniti.24 Stal se pak i svár mezi nimi, kdo by z nich zdál se býti větší.25 On pak řekl jim: Králové národů panují nad nimi, a kteříž moc mají nad nimi, dobrodincové slovou.26 Ale vy ne tak. Nýbrž kdož větší jest mezi vámi, budiž jako nejmenší, a kdož vůdce jest, budiž jako sloužící.27 Nebo kdo větší jest, ten-li, kterýž sedí, čili ten, kterýž slouží? Zdali ne ten, kterýž sedí? Ale já mezi vámi jsem jako ten, kterýž slouží.28 Vy pak jste ti, kteříž jste v mých pokušeních se mnou zůstali.29 A jáť vám způsobuji, jakož mi způsobil Otec můj, království,30 Abyste jedli a pili za stolem mým v království mém, a seděli na stolicích, soudíce dvanáctero pokolení Izraelské.31 I řekl Pán: Šimone, Šimone, aj, satan vyprosil vás, aby vás tříbil jako pšenici.32 Ale jáť jsem prosil za tebe, aby nezhynula víra tvá. A ty někdy obrátě se, potvrzuj bratří svých.33 A on řekl jemu: Pane, s tebou hotov jsem i do žaláře i na smrt jíti.34 On pak dí: Pravím tobě, Petře, nezazpíváť dnes kohout, až prve třikrát zapříš, že neznáš mne.35 I řekl jim: Když jsem vás posílal bez pytlíka, a bez mošny, a bez obuvi, zdali jste v čem nedostatek měli? A oni řekli: V ničemž.36 Tedy dí jim: Ale nyní, kdo má pytlík, vezmi jej, a též i mošnu; a kdož nemá, prodej sukni svou, a kup sobě meč.37 Nebo pravím vám, že se ještě to musí naplniti na mně, což psáno: A s nešlechetnými počten jest. Nebo ty věci, kteréž psány jsou o mně, konec berou.38 Oni pak řekli: Pane, aj, dva meče teď. A on řekl jim: Dostiť jest.39 A vyšed podle obyčeje svého, šel na horu Olivovou, a šli za ním i učedlníci jeho.40 A když přišel na místo, řekl jim: Modlte se, abyste nevešli v pokušení.41 A sám vzdáliv se od nich, jako by mohl kamenem dohoditi, a poklek na kolena, modlil se,42 Řka: Otče, chceš-li, přenes kalich tento ode mne, ale však ne má vůle, ale tvá staň se.43 I ukázal se jemu anděl s nebe, posiluje ho.44 A jsa v boji, horlivěji se modlil. I učiněn jest pot jeho jako krůpě krve tekoucí na zemi.45 A vstav od modlitby, a přišed k učedlníkům, nalezl je, ani spí zámutkem.46 I řekl jim: Co spíte? Vstaňte a modlte se, abyste nevešli v pokušení.47 A když on ještě mluvil, aj, zástup, a ten, kterýž sloul Jidáš, jeden ze dvanácti, šel napřed, a přiblížil se k Ježíšovi, aby jej políbil.48 Ježíš pak řekl jemu: Jidáši, políbením Syna člověka zrazuješ?49 A vidouce ti, kteříž při něm byli, k čemu se chýlí, řekli jemu: Pane, budeme-liž bíti mečem?50 I udeřil jeden z nich služebníka nejvyššího kněze, a uťal ucho jeho pravé.51 A Ježíš odpověděv, řekl: Nechtež až potud. A dotkna se ucha jeho, uzdravil jej.52 I dí Ježíš těm, kteříž přišli k němu, předním kněžím a úředníkům chrámu a starším: Jako na lotra vyšli jste s meči a s kyjmi?53 Ješto na každý den býval jsem s vámi v chrámě, a nevztáhli jste rukou na mne. Ale totoť jest ta vaše hodina a moc temnosti.54 A oni javše jej, vedli ho, a uvedli do domu nejvyššího kněze. Petr pak šel za ním zdaleka.55 A když zanítili oheň uprostřed síně a posadili se vůkol, sedl Petr mezi ně.56 A uzřevši ho jedna děvečka, an sedí u ohně, a pilně naň pohleděvši, řekla: I tento byl s ním.57 A on zapřel ho, řka: Ženo, neznám ho.58 A po malé chvíli jiný, vida jej, řekl: I ty z nich jsi. Petr pak řekl: Ó člověče, nejsem.59 A potom asi po jedné hodině jiný potvrzoval, řka: V pravdě i tento s ním byl, neb i Galilejský jest.60 I řekl Petr: Člověče, nevím, co pravíš. A hned, když on ještě mluvil, kohout zazpíval.61 I obrátiv se Pán, pohleděl na Petra. I rozpomenul se Petr na slovo Páně, kterak jemu byl řekl: Že prve než kohout zazpívá, třikrát mne zapříš.62 I vyšed ven Petr, plakal hořce.63 Muži pak ti, kteříž drželi Ježíše, posmívali se jemu, tepouce ho.64 A zakrývajíce ho, bili jej v tvář, a tázali se ho, řkouce: Prorokuj, kdo jest, kterýž tebe udeřil?65 A jiného mnoho, rouhajíce se, mluvili proti němu.66 A když byl den, sešli se starší lidu a přední kněží a zákoníci, a vedli ho do rady své,67 Řkouce: Jsi-li ty Kristus? Pověz nám! I dí jim: Povím-li vám, nikoli neuvěříte.68 A pakli se vás co otíži, neodpovíte mi, ani propustíte.69 Ale od této chvíle Syn člověka sedne na pravici moci Boží.70 I řekli všickni: Tedy jsi ty Syn Boží? On pak řekl jim: Vy pravíte, že já jsem.71 A oni řekli: Což ještě potřebujeme svědectví? Však jsme sami slyšeli z úst jeho.

1 Aproximava-se a festa dos pães ázimos, que se chama a páscoa.2 E os principais sacerdotes e os escribas andavam procurando um modo de o matar; pois temiam o povo.3 Entrou então Satanás em Judas, que tinha por sobrenome Iscariotes, que era um dos doze;4 e foi ele tratar com os principais sacerdotes e com os capitães de como lho entregaria.5 Eles se alegraram com isso, e convieram em lhe dar dinheiro.6 E ele concordou, e buscava ocasião para lho entregar sem alvoroço.7 Ora, chegou o dia dos pães ázimos, em que se devia imolar a páscoa;8 e Jesus enviou a Pedro e a João, dizendo: Ide, preparai-nos a páscoa, para que a comamos.9 Perguntaram-lhe eles: Onde queres que a preparemos?10 Respondeu-lhes: Quando entrardes na cidade, sair-vos-á ao encontro um homem, levando um cântaro de água; segui-o até a casa em que ele entrar.11 E direis ao dono da casa: O Mestre manda perguntar-te: Onde está o aposento em que hei de comer a páscoa com os meus discípulos?12 Então ele vos mostrará um grande cenáculo mobiliado; aí fazei os preparativos.13 Foram, pois, e acharam tudo como lhes dissera e prepararam a páscoa.14 E, chegada a hora, pôs-se Jesus à mesa, e com ele os apóstolos.15 E disse-lhes: Tenho desejado ardentemente comer convosco esta páscoa, antes da minha paixão;16 pois vos digo que não a comerei mais até que ela se cumpra no reino de Deus.17 Então havendo recebido um cálice, e tendo dado graças, disse: Tomai-o, e reparti-o entre vós;18 porque vos digo que desde agora não mais beberei do fruto da videira, até que venha o reino de Deus.19 E tomando pão, e havendo dado graças, partiu-o e deu-lho, dizendo: Isto é o meu corpo, que é dado por vós; fazei isto em memória de mim.20 Semelhantemente, depois da ceia, tomou o cálice, dizendo: Este cálice é o novo pacto em meu sangue, que é derramado por vós.21 Mas eis que a mão do que me trai está comigo à mesa.22 Porque, na verdade, o Filho do homem vai segundo o que está determinado; mas ai daquele homem por quem é traído!23 Então eles começaram a perguntar entre si qual deles o que ia fazer isso.24 Levantou-se também entre eles contenda, sobre qual deles parecia ser o maior.25 Ao que Jesus lhes disse: Os reis dos gentios dominam sobre eles, e os que sobre eles exercem autoridade são chamados benfeitores.26 Mas vós não sereis assim; antes o maior entre vós seja como o mais novo; e quem governa como quem serve.27 Pois qual é maior, quem está à mesa, ou quem serve? porventura não é quem está à mesa? Eu, porém, estou entre vós como quem serve.28 Mas vós sois os que tendes permanecido comigo nas minhas provações;29 e assim como meu Pai me conferiu domínio, eu vo-lo confiro a vós;30 para que comais e bebais à minha mesa no meu reino, e vos senteis sobre tronos, julgando as doze tribos de Israel.31 Simão, Simão, eis que Satanás vos pediu para vos cirandar como trigo;32 mas eu roguei por ti, para que a tua fé não desfaleça; e tu, quando te converteres, fortalece teus irmãos.33 Respondeu-lhe Pedro: Senhor, estou pronto a ir contigo tanto para a prisão como para a morte.34 Tornou-lhe Jesus: Digo-te, Pedro, que não cantará hoje o galo antes que três vezes tenhas negado que me conheces.35 E perguntou-lhes: Quando vos mandei sem bolsa, alforje, ou alparcas, faltou-vos porventura alguma coisa? Eles responderam: Nada.36 Disse-lhes pois: Mas agora, quem tiver bolsa, tome-a, como também o alforje; e quem não tiver espada, venda o seu manto e compre-a.37 Porquanto vos digo que importa que se cumpra em mim isto que está escrito: E com os malfeitores foi contado. Pois o que me diz respeito tem seu cumprimento.38 Disseram eles: Senhor, eis aqui duas espadas. Respondeu-lhes: Basta.39 Então saiu e, segundo o seu costume, foi para o Monte das Oliveiras; e os discípulos o seguiam.40 Quando chegou àquele lugar, disse-lhes: Orai, para que não entreis em tentação.41 E apartou-se deles cerca de um tiro de pedra; e pondo-se de joelhos, orava,42 dizendo: Pai, se queres afasta de mim este cálice; todavia não se faça a minha vontade, mas a tua.43 Então lhe apareceu um anjo do céu, que o confortava.44 E, posto em agonia, orava mais intensamente; e o seu suor tornou-se como grandes gotas de sangue, que caíam sobre o chão.45 Depois, levantando-se da oração, veio para os seus discípulos, e achou-os dormindo de tristeza;46 e disse-lhes: Por que estais dormindo? Lenvantai-vos, e orai, para que não entreis em tentação.47 E estando ele ainda a falar, eis que surgiu uma multidão; e aquele que se chamava Judas, um dos doze, ia adiante dela, e chegou-se a Jesus para o beijar.48 Jesus, porém, lhe disse: Judas, com um beijo trais o Filho do homem?49 Quando os que estavam com ele viram o que ia suceder, disseram: Senhor, feri-los-emos a espada?50 Então um deles feriu o servo do sumo sacerdote, e cortou-lhe a orelha direita.51 Mas Jesus disse: Deixei-os; basta. E tocando-lhe a orelha, o curou.52 Então disse Jesus aos principais sacerdotes, oficiais do templo e anciãos, que tinham ido contra ele: Saístes, como a um salteador, com espadas e varapaus?53 Todos os dias estava eu convosco no templo, e não estendestes as mãos contra mim; mas esta é a vossa hora e o poder das trevas.54 Então, prendendo-o, o levaram e o introduziram na casa do sumo sacerdote; e Pedro seguia-o de longe.55 E tendo eles acendido fogo no meio do pátio e havendo-se sentado à roda, sentou-se Pedro entre eles.56 57 Mas Pedro o negou, dizendo: Mulher, não o conheço.58 Daí a pouco, outro o viu, e disse: Tu também és um deles. Mas Pedro disse: Homem, não sou.59 E, tendo passado quase uma hora, outro afirmava, dizendo: Certamente este também estava com ele, pois é galileu.60 Mas Pedro respondeu: Homem, não sei o que dizes. E imediatamente estando ele ainda a falar, cantou o galo.61 Virando-se o Senhor, olhou para Pedro; e Pedro lembrou-se da palavra do Senhor, como lhe havia dito: Hoje, antes que o galo cante, três vezes me negarás.62 E, havendo saído, chorou amargamente.63 Os homens que detinham Jesus zombavam dele, e feriam-no;64 e, vendando-lhe os olhos, perguntavam, dizendo: Profetiza, quem foi que te bateu?65 E, blasfemando, diziam muitas outras coisas contra ele.66 Logo que amanheceu reuniu-se a assembléia dos anciãos do povo, tanto os principais sacerdotes como os escribas, e o conduziam ao sinédrio deles, onde lhe disseram:67 Se tu és o Cristo, dize-no-lo. Replicou-lhes ele: Se eu vo-lo disser, não o crereis;68 e se eu vos interrogar, de modo algum me respondereis.69 Mas desde agora estará assentado o Filho do homem à mão direita do poder de Deus.70 Ao que perguntaram todos: Logo, tu és o Filho de Deus? Respondeu-lhes: Vós dizeis que eu sou.71 Então disseram: Por que ainda temos necessidade de testemunho? pois nós mesmos o ouvimos da sua própria boca.