1 Tehdy povstavši všecko to množství jich, vedli jej ku Pilátovi.2 A počali naň žalovati, řkouce: Tohoto jsme nalezli, an převrací lid, a brání daně dávati císaři, pravě se býti Kristem králem.3 Pilát pak otázal se ho, řka: Ty-li jsi král Židovský? A on odpověděv, řekl jemu: Ty pravíš.4 I dí Pilát k předním kněžím a k zástupům: Žádné viny nenalézám na tomto člověku.5 Oni pak více se rozmáhali v křiku, řkouce: Bouříť lid, uče po všem Judstvu, počav od Galilee až sem.6 Tedy Pilát uslyšav o Galilei, otázal se, byl-li by člověk Galilejský.7 A když zvěděl, že by byl z panství Herodesova, poslal jej k Herodesovi, kterýž také v Jeruzalémě byl v ty dni.8 Herodes pak uzřev Ježíše, zradoval se velmi. Nebo dávno žádal viděti jej, protože mnoho o něm slýchal, a nadál se, že nějaký div od něho učiněný uzří.9 I tázal se ho mnohými řečmi, ale on jemu nic neodpovídal.10 Stáli pak tu přední kněží a zákoníci, tuze na něj žalujíce.11 A pohrdna jím Herodes s svým rytířstvem, a naposmívav se jemu, oblékl jej v roucho bílé, i odeslal zase ku Pilátovi.12 I učiněni jsou přátelé Herodes s Pilátem v ten den. Nebo před tím nepřátelé byli vespolek.13 Pilát pak svolav přední kněží a úřadné osoby i lid,14 Řekl k nim: Dali jste mi toho člověka, jako by lid odvracel po sobě, a aj, já před vámi vyptávaje se ho, žádné viny jsem nenalezl na tom člověku ve všem tom, což vy na něj žalujete.15 Ano ani Herodes; nebo odeslal jsem vás k němu, a aj, nic hodného smrti nestalo se jemu.16 Protož potresce ho, propustím jej.17 Musíval pak propouštěti jim v svátek jednoho vězně.18 Protož zkřikli spolu všecko množství, řkouce: Zahlaď tohoto, a propusť nám Barabbáše.19 Kterýž byl pro svádu nějakou v městě učiněnou a pro vraždu vsazen do žaláře.20 Tedy Pilát opět mluvil k nim, chtěje propustiti Ježíše.21 A oni vždy volali, řkouce: Ukřižuj ho, ukřižuj!22 A on po třetí řekl k nim: Což jest pak zlého učinil tento? Jáť žádné příčiny smrti nenalézám na něm. Protož potresce ho, propustím.23 Oni pak předce dotírali na něj křikem velikým, žádajíce, aby byl ukřižován. A rozmáhali se hlasové jejich a předních kněží.24 Pilát pak přisoudil, aby se naplnila žádost jejich.25 I propustil jim toho, kterýž pro bouřku a vraždu vsazen byl do žaláře, za něhož prosili, ale Ježíše vydal k vůli jejich.26 A když jej vedli, chytivše Šimona nějakého Cyrenenského, jdoucího s pole, vložili na něj kříž, aby jej nesl za Ježíšem.27 I šlo za ním veliké množství lidu i žen, kteréžto plakaly a kvílily ho.28 A obrátiv se k nim Ježíš, dí: Dcery Jeruzalémské, neplačtež nade mnou, ale raději samy nad sebou plačte a nad svými dětmi.29 Nebo aj, přijdou dnové, v nichžto řeknou: Blahoslavené neplodné, a břicha, kteráž nerodila, a prsy, kteréž nekrmily.30 Tehdyť počnou říci k horám: Padněte na nás, a pahrbkům: Přikrejte nás!31 Nebo poněvadž na zeleném dřevě toto se děje, i co pak bude na suchém?32 Vedeni pak byli s ním i jiní dva zločinci, aby spolu s ním byli ukřižováni.33 A když přišli na místo, kteréž slove popravištné, tu jej ukřižovali, i ty zločince, jednoho na pravici, druhého pak na levici.34 Tedy Ježíš řekl: Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí. A rozdělivše roucho jeho, metali o ně los.35 I stál lid, dívaje se. A posmívali se jemu knížata s nimi, řkouce: Jinýmť jest spomáhal, nechať nyní pomůže sám sobě, jestliže on jest Kristus, ten Boží zvolený.36 Posmívali se také jemu žoldnéři, přistupujíce a octa podávajíce jemu,37 A řkouce: Jsi-li ty ten král Židovský, spomoziž sám sobě.38 A byl také i nápis napsaný nad ním, literami Řeckými a Latinskými a Židovskými: Tento jest král Židovský.39 Jeden pak z těch zločinců, kteříž s ním viseli, rouhal se jemu, řka: Jsi-li ty Kristus, spomoziž sobě i nám.40 A odpověděv druhý, trestal ho, řka: Ty se ani Boha nebojíš, ješto jsi v témž odsouzení?41 Myť zajisté spravedlivě trpíme, nebo hodnou pomstu za skutky naše béřeme, ale tento nic zlého neučinil.42 I dí Ježíšovi: Pane, rozpomeň se na mne, když přijdeš do království svého.43 I řekl mu Ježíš: Amen pravím tobě, dnes budeš se mnou v ráji.44 A bylo okolo hodiny šesté. I stala se tma po vší zemi až do hodiny deváté.45 I zatmělo se slunce, a opona chrámová roztrhla se na poly.46 A zvolav Ježíš hlasem velikým, řekl: Otče, v ruce tvé poroučím ducha svého. A to pověděv, umřel.47 A vida centurio, co se stalo, velebil Boha, řka: Jistě člověk tento spravedlivý byl.48 A všickni zástupové, přítomní tomu divadlu, hledíce na to, co se dálo, tepouce prsy své, navracovali se.49 Stáli pak všickni známí jeho zdaleka, i ženy, kteréž byly přišly za ním od Galilee, hledíce na to.50 A aj, muž jménem Jozef, jeden z úřadu, muž dobrý a spravedlivý,51 Kterýž byl nepovolil radě a skutku jejich, z Arimatie města Judského, kterýžto také očekával království Božího,52 Ten přistoupiv ku Pilátovi, vyprosil tělo Ježíšovo,53 A složiv je s kříže, obvinul v kment a pochoval je v hrobě vytesaném v skále, v kterémž ještě nebyl žádný pochován.54 A byl den připravování, a sobota se začínala.55 Šedše pak také za ním ženy, kteréž byly s Ježíšem přišly od Galilee, pohleděly na hrob, a kterak pochováno bylo tělo jeho.56 Vrátivše se pak, připravily vonné věci a masti, ale v sobotu odpočinuly, podle přikázání.

1 E levantando-se toda a multidão deles, conduziram Jesus a Pilatos.2 E começaram a acusá-lo, dizendo: Achamos este homem pervertendo a nossa nação, proibindo dar o tributo a César, e dizendo ser ele mesmo Cristo, rei.3 Pilatos, pois, perguntou-lhe: És tu o rei dos judeus? Respondeu-lhe Jesus: É como dizes.4 Então disse Pilatos aos principais sacerdotes, e às multidões: Não acho culpa alguma neste homem.5 Eles, porém, insistiam ainda mais, dizendo: Alvoroça o povo ensinando por toda a Judéia, começando desde a Galiléia até aqui.6 Então Pilatos, ouvindo isso, perguntou se o homem era galileu;7 e, quando soube que era da jurisdição de Herodes, remeteu-o a Herodes, que também naqueles dias estava em Jerusalém.8 Ora, quando Herodes viu a Jesus, alegrou-se muito; pois de longo tempo desejava vê-lo, por ter ouvido falar a seu respeito; e esperava ver algum sinal feito por ele;9 e fazia-lhe muitas perguntas; mas ele nada lhe respondeu.10 Estavam ali os principais sacerdotes, e os escribas, acusando-o com grande veemência.11 Herodes, porém, com os seus soldados, desprezou-o e, escarnecendo dele, vestiu-o com uma roupa resplandecente e tornou a enviá-lo a Pilatos.12 Nesse mesmo dia Pilatos e Herodes tornaram-se amigos; pois antes andavam em inimizade um com o outro.13 Então Pilatos convocou os principais sacerdotes, as autoridades e o povo,14 e disse-lhes: Apresentastes-me este homem como pervertedor do povo; e eis que, interrogando-o diante de vós, não achei nele nenhuma culpa, das de que o acusais;15 nem tampouco Herodes, pois no-lo tornou a enviar; e eis que não tem feito ele coisa alguma digna de morte.16 Castigá-lo-ei, pois, e o soltarei.17 {E era-lhe necessário soltar-lhes um pela festa.}18 Mas todos clamaram à uma, dizendo: Fora com este, e solta-nos Barrabás!19 Ora, Barrabás fora lançado na prisão por causa de uma sedição feita na cidade, e de um homicídio.20 Mais uma vez, pois, falou-lhes Pilatos, querendo soltar a Jesus.21 Eles, porém, bradavam, dizendo: Crucifica-o! crucifica-o!22 Falou-lhes, então, pela terceira vez: Pois, que mal fez ele? Não achei nele nenhuma culpa digna de morte. Castigá-lo-ei, pois, e o soltarei.23 Mas eles instavam com grandes brados, pedindo que fosse crucificado. E prevaleceram os seus clamores.24 Então Pilatos resolveu atender-lhes o pedido;25 e soltou-lhes o que fora lançado na prisão por causa de sedição e de homicídio, que era o que eles pediam; mas entregou Jesus à vontade deles.26 Quando o levaram dali tomaram um certo Simão, cireneu, que vinha do campo, e puseram-lhe a cruz às costas, para que a levasse após Jesus.27 Seguia-o grande multidão de povo e de mulheres, as quais o pranteavam e lamentavam.28 Jesus, porém, voltando-se para elas, disse: Filhas de Jerusalém, não choreis por mim; chorai antes por vós mesmas, e por vossos filhos.29 Porque dias hão de vir em que se dirá: Bem-aventuradas as estéreis, e os ventres que não geraram, e os peitos que não amamentaram!30 Então começarão a dizer aos montes: Caí sobre nós; e aos outeiros: Cobri-nos.31 Porque, se isto se faz no lenho verde, que se fará no seco?32 E levavam também com ele outros dois, que eram malfeitores, para serem mortos.33 Quando chegaram ao lugar chamado Caveira, ali o crucificaram, a ele e também aos malfeitores, um à direita e outro à esquerda.34 Jesus, porém, dizia: Pai, perdoa-lhes; porque não sabem o que fazem. Então repartiram as vestes dele, deitando sortes sobre elas.35 E o povo estava ali a olhar. E as próprias autoridades zombavam dele, dizendo: Aos outros salvou; salve-se a si mesmo, se é o Cristo, o escolhido de Deus.36 Os soldados também o escarneciam, chegando-se a ele, oferecendo-lhe vinagre,37 e dizendo: Se tu és o rei dos judeus, salva-te a ti mesmo.38 Por cima dele estava esta inscrição {em letras gregas, romanas e hebraicas:} ESTE É O REI DOS JUDEUS.39 Então um dos malfeitores que estavam pendurados, blasfemava dele, dizendo: Não és tu o Cristo? salva-te a ti mesmo e a nós.40 Respondendo, porém, o outro, repreendia-o, dizendo: Nem ao menos temes a Deus, estando na mesma condenação?41 E nós, na verdade, com justiça; porque recebemos o que os nossos feitos merecem; mas este nenhum mal fez.42 Então disse: Jesus, lembra-te de mim, quando entrares no teu reino.43 Respondeu-lhe Jesus: Em verdade te digo que hoje estarás comigo no paraíso.44 Era já quase a hora sexta, e houve trevas em toda a terra até a hora nona, pois o sol se escurecera;45 e rasgou-se ao meio o véu do santuário.46 Jesus, clamando com grande voz, disse: Pai, nas tuas mãos entrego o meu espírito. E, havendo dito isso, expirou.47 Quando o centurião viu o que acontecera, deu glória a Deus, dizendo: Na verdade, este homem era justo.48 E todas as multidões que presenciaram este espetáculo, vendo o que havia acontecido, voltaram batendo no peito.49 Entretanto, todos os conhecidos de Jesus, e as mulheres que o haviam seguido desde a Galiléia, estavam de longe vendo estas coisas.50 Então um homem chamado José, natural de Arimatéia, cidade dos judeus, membro do sinédrio, homem bom e justo,51 o qual não tinha consentido no conselho e nos atos dos outros, e que esperava o reino de Deus,52 chegando a Pilatos, pediu-lhe o corpo de Jesus;53 e tirando-o da cruz, envolveu-o num pano de linho, e pô-lo num sepulcro escavado em rocha, onde ninguém ainda havia sido posto.54 Era o dia da preparação, e ia começar o sábado.55 E as mulheres que tinham vindo com ele da Galiléia, seguindo a José, viram o sepulcro, e como o corpo foi ali depositado.56 Então voltaram e prepararam especiarias e ungüentos. E no sábado repousaram, conforme o mandamento.