1 Jako sníh v létě, a jako déšť ve žni, tak nepřipadá na blázna čest.2 Jako vrabec přenáší se, a vlaštovice létá, tak zlořečení bez příčiny nedojde.3 Bič na koně, uzda na osla, a kyj na hřbet blázna.4 Neodpovídej bláznu podlé bláznovství jeho, abys i ty jemu nebyl podobný.5 Odpověz bláznu podlé bláznovství jeho, aby sám u sebe nebyl moudrý.6 Jako by nohy osekal, bezpráví se dopouští ten, kdož svěřuje poselství bláznu.7 Jakož nejednostejní jsou hnátové kulhavého, tak řeč v ústech bláznů.8 Jako vložiti kámen do praku, tak jest, když kdo ctí blázna.9 Trn, kterýž se dostává do rukou opilého, jest přísloví v ústech bláznů.10 Veliký pán stvořil všecko, a dává odplatu bláznu, i odměnu přestupníkům.11 Jakož pes navracuje se k vývratku svému, tak blázen opětuje bláznovství své.12 Spatřil-li bys člověka, an jest moudrý sám u sebe, naděje o bláznu lepší jest než o takovém.13 Říká lenoch: Lev lítý jest na cestě, lev jest v ulici.14 Dvéře se obracejí na stežejích svých, a lenoch na lůži svém.15 Schovává lenivý ruku svou za ňadra; těžko mu vztáhnouti ji k ústům svým.16 Moudřejší jest lenivý u sebe sám, nežli sedm odpovídajících s soudem.17 Psa za uši lapá, kdož odcházeje, hněvá se ne v své při.18 Jako nesmyslný vypouští jiskry a šípy smrtelné,19 Tak jest každý, kdož oklamává bližního, a říká: Zdaž jsem nežertoval?20 Když není drev, hasne oheň; tak když nebude klevetníka, utichne svár.21 Uhel mrtvý k roznícení, a drva k ohni, tak člověk svárlivý k roznícení svady.22 Slova utrhače jako ubitých, ale však sstupují do vnitřností života.23 Stříbrná trůska roztažená po střepě jsou rtové protivní a srdce zlé.24 Rty svými za jiného se staví ten, jenž nenávidí, ale u vnitřnosti své skládá lest.25 Když se ochotný ukáže řečí svou, nevěř mu; nebo sedmera ohavnost jest v srdci jeho.26 Přikrývána bývá nenávist chytře, ale zlost její zjevena bývá v shromáždění.27 Kdo jámu kopá, do ní upadá, a kdo valí kámen, na něj se obrací.28 Člověk jazyka ošemetného v nenávisti má ponížené, a ústy úlisnými způsobuje pád.

1 Como a neve no verão, e como a chuva na sega, assim não fica bem para o tolo a honra.2 Como ao pássaro o vaguear, como à andorinha o voar, assim a maldição sem causa não virá.3 O açoite é para o cavalo, o freio é para o jumento, e a vara é para as costas dos tolos.4 Não respondas ao tolo segundo a sua estultícia; para que também não te faças semelhante a ele.5 Responde ao tolo segundo a sua estultícia, para que não seja sábio aos seus próprios olhos.6 Os pés corta, e o dano sorve, aquele que manda mensagem pela mão de um tolo.7 Como as pernas do coxo, que pendem flácidas, assim é o provérbio na boca dos tolos.8 Como o que arma a funda com pedra preciosa, assim é aquele que concede honra ao tolo.9 Como o espinho que entra na mão do bêbado, assim é o provérbio na boca dos tolos.10 O Poderoso, que formou todas as coisas, paga ao tolo, e recompensa ao transgressor.11 Como o cão torna ao seu vômito, assim o tolo repete a sua estultícia.12 Tens visto o homem que é sábio a seus próprios olhos? Pode-se esperar mais do tolo do que dele.13 Diz o preguiçoso: Um leão está no caminho; um leão está nas ruas.14 Como a porta gira nos seus gonzos, assim o preguiçoso na sua cama.15 O preguiçoso esconde a sua mão ao seio; e cansa-se até de torná-la à sua boca.16 Mais sábio é o preguiçoso a seus próprios olhos do que sete homens que respondem bem.17 O que, passando, se põe em questão alheia, é como aquele que pega um cão pelas orelhas.18 Como o louco que solta faíscas, flechas, e mortandades,19 Assim é o homem que engana o seu próximo, e diz: Fiz isso por brincadeira.20 Sem lenha, o fogo se apagará; e não havendo intrigante, cessará a contenda.21 Como o carvão para as brasas, e a lenha para o fogo, assim é o homem contencioso para acender rixas.22 As palavras do intrigante são como feridas; elas descem ao mais íntimo do ventre.23 Como o caco de vaso coberto de escórias de prata, assim são os lábios ardentes com o coração maligno.24 Aquele que odeia dissimula com seus lábios, mas no seu íntimo encobre o engano;25 Quando te suplicar com voz suave não te fies nele, porque abriga sete abominações no seu coração,26 Cujo ódio se encobre com engano, a sua maldade será exposta perante a congregação.27 O que cava uma cova cairá nela; e o que revolve a pedra, esta voltará sobre ele.28 A língua falsa odeia aos que ela fere, e a boca lisonjeira provoca a ruína.