1 Nechlub se dnem zítřejším, nebo nevíš, coť ten den přinese.2 Nechať tě chválí jiní, a ne ústa tvá, cizí, a ne rtové tvoji.3 Tíž má kamen, a váhu písek, ale hněv blázna těžší jest nad to obé.4 Ukrutnátě věc hněv a prudká prchlivost, ale kdo ostojí před závistí?5 Lepší jest domlouvání zjevné, než milování tajné.6 Bezpečnější rány od přítele, než lahodná líbání nenávidícího.7 Duše sytá pohrdá i medem, ale duši lačné každá hořkost sladká.8 Jako pták zaletuje od hnízda svého, tak muž odchází od místa svého.9 Mast a kadění obveseluje srdce; tak sladkost přítele víc než rada vlastní.10 Přítele svého a přítele otce svého neopouštěj, a do domu bratra svého nechoď v čas bídy své; lepšíť jest soused blízký, než bratr daleký.11 Buď moudrý, synu můj, a obvesel srdce mé, ať mám co odpovědíti tomu, kdož mi utrhá.12 Opatrný vida zlé, vyhne se, ale hloupí předce jdouce, těžkosti docházejí.13 Vezmi roucho toho, kterýž slíbil za cizího, a od toho, kdo za cizozemku slíbil, základ jeho.14 Tomu, kdož dobrořečí příteli svému hlasem velikým, ráno vstávaje, za zlořečení počteno bude.15 Kapání ustavičné v čas přívalu, a žena svárlivá rovní jsou sobě;16 Kdož ji schovává, schovává vítr, a jako mast v pravici voněti bude.17 Železo železem se ostří; tak muž zostřuje tvář přítele svého.18 Kdo ostříhá fíku, jídá ovoce jeho; tak kdo ostříhá pána svého, poctěn bude.19 Jakož u vodě tvář proti tváři se ukazuje, tak srdce člověka člověku.20 Propast a zahynutí nebývají nasyceni, tak oči člověka nasytiti se nemohou.21 Teglík stříbra a pec zlata zkušuje, tak člověka pověst chvály jeho.22 Bys blázna i v stupě mezi krupami píchem zopíchal, neodejde od něho bláznovství jeho.23 Pilně přihlídej k dobytku svému, pečuj o stáda svá.24 Nebo ne na věky trvá bohatství, ani koruna do pronárodu.25 Když zroste tráva, a ukazuje se bylina, tehdáž ať se shromažďuje seno s hor.26 Beránkové budou k oděvu tvému, a záplata pole kozelci.27 Nadto dostatek mléka kozího ku pokrmu tvému, ku pokrmu domu tvého, a živnosti děvek tvých.

1 Não presumas do dia de amanhã, porque não sabes o que o dia trará.2 Que um outro te louve, e não a tua própria boca; o estranho, e não os teus lábios.3 A pedra é pesada, e a areia é espessa; porém a ira do insensato é mais pesada que ambas.4 O furor é cruel e a ira impetuosa, mas quem poderá enfrentar a inveja?5 Melhor é a repreensão franca do que o amor encoberto.6 Leais são as feridas feitas pelo amigo, mas os beijos do inimigo são enganosos.7 A alma farta pisa o favo de mel, mas para a alma faminta todo amargo é doce.8 Qual a ave que vagueia longe do seu ninho, tal é o homem que anda vagueando longe da sua morada.9 O óleo e o perfume alegram o coração; assim o faz a doçura do amigo pelo conselho cordial.10 Não deixes o teu amigo, nem o amigo de teu pai; nem entres na casa de teu irmão no dia da tua adversidade; melhor é o vizinho perto do que o irmão longe.11 Sê sábio, filho meu, e alegra o meu coração, para que tenha alguma coisa que responder àquele que me desprezar.12 O avisado vê o mal e esconde-se; mas os simples passam e sofrem a pena.13 Quando alguém fica por fiador do estranho, toma-lhe até a sua roupa, e por penhor àquele que se obriga pela mulher estranha.14 O que, pela manhã de madrugada, abençoa o seu amigo em alta voz, lho será imputado por maldição.15 O gotejar contínuo em dia de grande chuva, e a mulher contenciosa, uma e outra são semelhantes;16 Tentar moderá-la será como deter o vento, ou como conter o óleo dentro da sua mão direita.17 Como o ferro com ferro se aguça, assim o homem afia o rosto do seu amigo.18 O que cuida da figueira comerá do seu fruto; e o que atenta para o seu senhor será honrado.19 Como na água o rosto corresponde ao rosto, assim o coração do homem ao homem.20 Como o inferno e a perdição nunca se fartam, assim os olhos do homem nunca se satisfazem.21 Como o crisol é para a prata, e o forno para o ouro, assim o homem é provado pelos louvores.22 Ainda que repreendas o tolo como quem bate o trigo com a mão de gral entre grãos pilados, não se apartará dele a sua estultícia.23 Procura conhecer o estado das tuas ovelhas; põe o teu coração sobre os teus rebanhos,24 Porque o tesouro não dura para sempre; e durará a coroa de geração em geração?25 Quando brotar a erva, e aparecerem os renovos, e se juntarem as ervas dos montes,26 Então os cordeiros serão para te vestires, e os bodes para o preço do campo;27 E a abastança do leite das cabras para o teu sustento, para sustento da tua casa e para sustento das tuas servas.