1 Spravedlivý hyne, a žádný nepřipouští toho k srdci, a muži pobožní odcházejí, a žádný nerozvažuje toho, že před příchodem zlého vychvácen bývá spravedlivý,

2 Že dochází pokoje, a odpočívá na ložci svém, kdožkoli chodí v upřímosti své.

3 Ale vy přistupte sem, synové kouzedlnice, símě cizoložníka a smilnice.

4 Komu se to s takovou chutí posmíváte? Proti komu rozdíráte ústa, vyplazujete jazyk? Zdaliž nejste synové neřádní, símě postranní?

5 Kteříž smilníte v hájích pod každým dřevem zeleným, zabíjejíce syny své při potocích, pod vysokými skalami.

6 Mezi hladkými kameny potočními jest díl tvůj. Tiť jsou, ti los tvůj, na něž také vyléváš mokrou obět, obětuješ suchou obět. V těch-liž bych věcech se kochal?

7 Na hoře vysoké a vyvýšené stavíš lože své, a tam vstupuješ k obětování oběti.

8 Pamětné pak znamení své za dvéře a za veřeje stavíš, když ode mne, odkryvši se, vstupuješ, a rozšiřuješ lože své, činíc je prostrannější víc než pohané; miluješ lože jejich, kdež místo oblíbíš.

9 Chodíš i k králi s olejem, a s mnohými vonnými mastmi svými; posíláš zajisté posly své daleko, a ponižuješ se až do hrobu.

10 Pro množství cest svých ustáváš, aniž říkáš: Daremnéť jest to. Nalezla jsi sobě zběř ku pomoci, protož neželíš práce.

11 A kohož jsi se děsila a bála, že jsi klamala, a na mne se nerozpomínala, ani připustila k srdci svému? Zdali proto, že jsem já mlčel, a to zdávna, nebojíš se mne?

12 Já tvou spravedlnost oznámím, a skutky tvé, kteřížť nic neprospějí.

13 Když křičeti budeš, nechať tě vysvobodí zběř tvá. Ano pak všecky je zanese vítr, a zachvátí marnost, ale kdož doufá ve mne, vládnouti bude zemí, a dědičně obdrží horu svatou mou.

14 Nebo řečeno bude: Vyrovnejte, vyrovnejte, spravte cestu, odkliďte překážky z cesty lidu mého.

15 Nebo takto dí ten důstojný a vyvýšený, kterýž u věčnosti přebývá, jehož jméno jest Svatý: Na výsosti a v místě svatém bydlím, ano i s tím, kterýž jest skroušeného a poníženého ducha přebývám, obživuje ducha ponížených, obživuje také srdce skroušených.

16 Nebuduť se zajisté na věky nesnadniti, aniž se budu věčně hněvati, neboť by duch před oblíčejem mým zmizel, i dchnutí, kteréž jsem já učinil.

17 Pro nepravost lakomství jeho rozhněval jsem se, a ubil jsem jej; skryl jsem se a rozhněval proto, že odvrátiv se, odšel cestou srdce svého.

18 Vidím cesty jeho, a však uzdravím jej; zprovodím jej, a jemu potěšení navrátím, i těm, kteříž kvílí s ním.

19 Stvořím ovoce rtů, hojný pokoj, dalekému jako blízkému, praví Hospodin, a tak uzdravím jej.

20 Bezbožní pak budou jako moře zbouřené, když se spokojiti nemůže, a jehož vody vymítají nečistotu a bláto.

21 Nemajíť žádného pokoje, praví Bůh můj, bezbožní.

1 义 人 死 亡 , 无 人 放 在 心 上 ; 虔 诚 人 被 收 去 , 无 人 思 念 。 这 义 人 被 收 去 是 免 了 将 来 的 祸 患 ;

2 他 们 得 享 ( 原 文 是 进 入 ) 平 安 。 素 行 正 直 的 , 各 人 在 坟 里 ( 原 文 是 床 上 ) 安 歇 。

3 你 们 这 些 巫 婆 的 儿 子 , 姦 夫 和 妓 女 的 种 子 , 都 要 前 来 !

4 你 们 向 谁 戏 笑 ? 向 谁 张 口 吐 舌 呢 ? 你 们 岂 不 是 悖 逆 的 儿 女 , 虚 谎 的 种 类 呢 ?

5 你 们 在 橡 树 中 间 , 在 各 青 翠 树 下 慾 火 攻 心 ; 在 山 谷 间 , 在 石 穴 下 杀 了 儿 女 ;

6 在 谷 中 光 滑 石 头 里 冇 你 的 分 。 这 些 就 是 你 所 得 的 分 ; 你 也 向 他 浇 了 奠 祭 , 献 了 供 物 , 因 这 事 我 岂 能 容 忍 么 ?

7 你 在 高 而 又 高 的 山 上 安 设 床 榻 , 也 上 那 里 去 献 祭 。

8 你 在 门 后 , 在 门 框 后 , 立 起 你 的 纪 念 ; 向 外 人 赤 露 , 又 上 去 扩 张 床 榻 , 与 他 们 立 约 ; 你 在 那 里 看 见 他 们 的 床 就 甚 喜 爱 。

9 你 把 油 带 到 王 那 里 , 又 多 加 香 料 , 打 发 使 者 往 远 方 去 , 自 卑 自 贱 直 到 阴 间 ,

10 你 因 路 远 疲 倦 , 却 不 说 这 是 枉 然 ; 你 以 为 冇 复 兴 之 力 , 所 以 不 觉 疲 惫 。

11 你 怕 谁 ? 因 谁 恐 惧 ? 竟 说 谎 , 不 纪 念 我 , 又 不 将 这 事 放 在 心 上 。 我 不 是 许 久 闭 口 不 言 , 你 仍 不 怕 我 么 ?

12 我 要 指 明 你 的 公 义 ; 至 于 你 所 行 的 都 必 与 你 无 益 。

13 你 哀 求 的 时 候 , 让 你 所 聚 集 的 拯 救 你 罢 ! 风 要 把 他 们 颳 散 , 一 口 气 要 把 他 们 都 吹 去 。 但 那 投 靠 我 的 必 得 地 土 , 必 承 受 我 的 圣 山 为 业 。

14 耶 和 华 要 说 : 你 们 修 筑 修 筑 , 预 备 道 路 , 将 绊 脚 石 从 我 百 姓 的 路 中 除 掉 。

15 因 为 那 至 高 至 上 、 永 远 长 存 ( 原 文 是 住 在 永 远 ) 、 名 为 圣 者 的 如 此 说 : 我 住 在 至 高 至 圣 的 所 在 , 也 与 心 灵 痛 悔 谦 卑 的 人 同 居 ; 要 使 谦 卑 人 的 灵 甦 醒 , 也 使 痛 悔 人 的 心 甦 醒 。

16 我 必 不 永 远 相 争 , 也 不 长 久 发 怒 , 恐 怕 我 所 造 的 人 与 灵 性 都 必 发 昏 。

17 因 他 贪 婪 的 罪 孽 , 我 就 发 怒 击 打 他 ; 我 向 他 掩 面 发 怒 , 他 却 仍 然 随 心 背 道 。

18 我 看 见 他 所 行 的 道 , 也 要 医 治 他 ; 又 要 引 导 他 , 使 他 和 那 一 同 伤 心 的 人 再 得 安 慰 。

19 我 造 就 嘴 唇 的 果 子 ; 愿 平 安 康 泰 归 与 远 处 的 人 , 也 归 与 近 处 的 人 ; 并 且 我 要 医 治 他 。 这 是 耶 和 华 说 的 。

20 惟 独 恶 人 , 好 象 翻 腾 的 海 , 不 得 平 静 ; 其 中 的 水 常 涌 出 污 秽 和 淤 泥 来 。

21 我 的   神 说 : 恶 人 必 不 得 平 安 !