1 Přibližovali se pak k němu všickni publikáni a hříšníci, aby ho slyšeli.2 I reptali farizeové a zákoníci, řkouce: Tento hříšníky přijímá a jí s nimi.3 I pověděl jim podobenství toto, řka:4 Kdyby někdo z vás měl sto ovec, a ztratil by jednu z nich, zdaliž by nenechal devadesáti devíti na poušti, a nešel k té, kteráž zahynula, až by i nalezl ji?5 A nalezna, jistě by ji vložil na ramena svá s radostí.6 A přijda domů, svolal by přátely a sousedy, řka jim: Spolu radujte se se mnou, neb jsem nalezl ovci svou, kteráž byla zahynula.7 Pravímť vám, že tak jest radost v nebi nad jedním hříšníkem pokání činícím větší, nežli nad devadesáti devíti spravedlivými, kteříž nepotřebují pokání.8 Aneb žena některá mající grošů deset, ztratila-li by jeden groš, zdaliž nezažže svíce, a nemete domu, a nehledá pilně, dokudž nenalezne?9 A když nalezne, svolá přítelkyně a sousedy, řkuci: Spolu radujte se se mnou, neb jsem nalezla groš, kterýž jsem byla ztratila.10 Takť pravím vám, že jest radost před anděly Božími nad jedním hříšníkem pokání činícím.11 Řekl také Ježíš: Člověk jeden měl dva syny.12 Z nichž mladší řekl otci: Otče, dej mi díl statku, kterýž mně náleží. I rozdělil jim statek.13 A po nemnohých dnech, shromáždiv sobě všecko mladší syn, odšel do daleké krajiny, a tam rozmrhal statek svůj, živ jsa prostopášně.14 A když všecko utratil, stal se hlad veliký v krajině té, a on počal nouzi trpěti.15 I všed, přídržel se jednoho měštěnína krajiny té; a on jej poslal do vsi své, aby pásl vepře.16 I žádal nasytiti břicho své mlátem, kteréž svině jedly, a žádný nedával jemu.17 On pak přišed sám k sobě, řekl: Aj, jak mnozí čeledínové u otce mého hojnost mají chleba, a já tuto hladem mru!18 Vstana, půjdu k otci svému, a dím jemu: Otče, zhřešil jsem proti nebi a před tebou,19 A již více nejsem hoden slouti syn tvůj. Ale učiň mne jako jednoho z čeledínů svých.20 I vstav, šel k otci svému. A když ještě opodál byl, uzřel jej otec jeho, a milosrdenstvím hnut jsa, přiběh, padl na šíji jeho, a políbil ho.21 I řekl jemu syn: Otče, zhřešil jsem proti nebi a před tebou, a jižť nejsem hoden slouti syn tvůj.22 I řekl otec služebníkům svým: Přineste roucho to první, a oblecte jej, a dejte prsten na ruku jeho a obuv na nohy.23 A přivedouce tele tučné, zabijte, a hodujíce, buďme veseli.24 Nebo tento syn můj byl umřel, a zase ožil; byl zahynul, a nalezen jest. I počali veseli býti.25 Byl pak syn jeho starší na poli. A jda, když se přibližoval k domu, uslyšel zpívání a hluk veselících se.26 I povolav jednoho z služebníků svých, otázal se ho, co by to bylo.27 A on řekl jemu: Bratr tvůj přišel, i zabil otec tvůj tučné tele, že ho zdravého přijal.28 I rozhněval se on, a nechtěl tam vjíti. Otec pak jeho vyšed, prosil ho.29 A on odpověděv, řekl otci: Aj, tolik let sloužím tobě, a nikdy jsem přikázání tvého nepřestoupil, avšak nikdy jsi mi nedal ani kozelce, abych také s přáteli svými vesel pobyl.30 Ale když syn tvůj tento, kterýž prožral statek tvůj s nevěstkami, přišel, zabils jemu tele tučné.31 A on řekl mu: Synu, ty vždycky se mnou jsi, a všecky věci mé jsou tvé.32 Ale hodovati a radovati se náleželo. Nebo bratr tvůj tento byl umřel, a zase ožil; zahynul byl, a nalezen jest.

1 Aproximavam-se de Jesus todos os publicanos e pecadores para o ouvir.2 Os fariseus e os escribas murmuravam: Este recebe pecadores e come com eles.3 Jesus propôs-lhes esta parábola:4 Qual de vós é o homem que, possuindo cem ovelhas e tendo perdido uma delas, não deixa as noventa e nove no deserto, e não vai em busca da que se havia perdido até achá-la?5 Quando a tiver achado, põe-na cheio de júbilo sobre os seus ombros;6 e chegando à casa, reúne os seus amigos e vizinhos e diz-lhes: Regozijai-vos comigo, porque achei a minha ovelha que se havia perdido.7 Digo-vos que assim haverá maior júbilo no céu por um pecador que se arrepende, do que por noventa e nove justos, que não necessitam de arrependimento.8 Ou qual é a mulher que, tenho dez dracmas e perdendo uma, não acende a candeia, não varre a casa e não a procura diligentemente até achá-la?9 Quando a tiver achado, reúne as suas amigas e vizinhas, dizendo: Regozijai-vos comigo, porque achei a dracma que eu tinha perdido.10 Assim, digo-vos, há júbilo na presença dos anjos de Deus por um pecador que se arrepende.11 Continuou: Um homem tinha dois filhos.12 Disse o mais moço a seu pai: Meu pai, dá-me a parte dos bens que me toca. Ele repartiu os seus haveres entre ambos.13 Poucos dias depois o filho mais moço, ajuntando tudo o que era seu, partiu para um país longínquo, e lá dissipou todos os seus bens, vivendo dissolutamente.14 Depois de ter consumido tudo, sobreveio àquele país uma grande fome, e ele começou a passar necessidades.15 Foi encostar-se a um dos cidadãos daquele país, e este o mandou para os seus campos guardar porcos.16 Ali desejava ele fartar-se das alfarrobas que os porcos comiam, mas ninguém lhas dava.17 Caindo, porém, em si, disse: Quantos jornaleiros de meu pai têm pão com fartura, e eu aqui estou morrendo de fome!18 Levantar-me-ei, irei a meu pai e dir-lhe-ei: Pai, pequei contra o céu e diante de ti:19 já não sou digno de ser chamado teu filho; trata-me como um dos teus jornaleiros.20 Levantando-se, foi para seu pai. Estando ele ainda longe, seu pai viu-o e teve compaixão dele e, correndo, o abraçou e beijou.21 Disse-lhe o filho: Pai, pequei contra o céu e diante de ti; já não sou digno de ser chamado teu filho.22 O pai, porém, disse aos seus servos: Trazei-me depressa a melhor roupa e vesti-lha, e ponde-lhe um anel no dedo e sandálias nos pés;23 trazei também o novilho cevado, matai-o, comamos e regozijemo-nos,24 porque este meu filho era morto e reviveu, estava perdido e se achou. E começaram a regozijar-se.25 Seu filho mais velho estava no campo; quando voltou e foi chegando à casa, ouviu a música e a dança:26 e chamando um dos criados, perguntou-lhe que era aquilo.27 Este lhe respondeu: Chegou teu irmão, e teu pai mandou matar o novilho cevado, porque o recuperou com saúde.28 Ele se indignou, e não queria entrar; e saindo seu pai, procurava conciliá-lo.29 Mas ele respondeu a seu pai: Há tantos anos que te sirvo, sem jamais transgredir uma ordem tua, e nunca me deste um cabrito para eu me regozijar com os meus amigos;30 mas quando veio este teu filho, que gastou os teus bens com meretrizes, tu mandaste matar para ele o novilho cevado.31 Replicou-lhe o pai: Filho, tu sempre estás comigo, e tudo o que é meu é teu;32 entretanto cumpria regozijarmo-nos e alegrarmo-nos, porque este teu irmão era morto e reviveu, estava perdido e se achou.