1 První pak den po sobotě, velmi ráno vyšedše, přišly k hrobu, nesouce vonné věci, kteréž byly připravily, a některé jiné byly spolu s nimi.2 I nalezly kámen odvalený od hrobu.3 A všedše tam, nenalezly těla Pána Ježíše.4 I stalo se, když ony se toho užasly, aj, muži dva postavili se podle nich, v rouše stkvoucím.5 Když se pak ony bály, a sklonily tváři své k zemi, řekli k nim: Co hledáte živého s mrtvými?6 Neníť ho tuto, ale vstalť jest. Rozpomeňte se, kterak mluvil vám, když ještě v Galilei byl,7 Řka: Že Syn člověka musí vydán býti v ruce hříšných lidí, a ukřižován býti, a třetí den z mrtvých vstáti.8 I rozpomenuly se na slova jeho.9 A navrátivše se od hrobu, zvěstovaly to všecko těm jedenácti učedlníkům i jiným všechněm.10 Byly pak ženy ty: Maria Magdaléna a Johanna a Maria matka Jakubova, a jiné některé s nimi, kteréž vypravovaly to apoštolům.11 Ale oni měli za bláznovství slova jejich, a nevěřili jim.12 Tedy Petr vstav, běžel k hrobu, a pohleděv do něho, uzřel prostěradla, ana sama leží. I odšel, divě se sám v sobě, co se to stalo.13 A aj, dva z nich šli toho dne do městečka, kteréž bylo vzdálí od Jeruzaléma honů šedesáte, jemuž jméno Emaus.14 A rozmlouvali vespolek o těch všech věcech, kteréž se byly staly.15 I stalo se, když rozmlouvali a sebe se otazovali, že i Ježíš, přiblíživ se k nim, šel s nimi.16 Ale oči jejich držány byly, aby ho nepoznali.17 I řekl k nim: Které jsou to věci, o nichž rozjímáte vespolek, jdouce, a proč jste smutní?18 A odpověděv jeden, kterémuž jméno Kleofáš, řekl jemu: Ty sám jeden jsi z příchozích do Jeruzaléma, ještos nezvěděl, co se stalo v něm těchto dnů?19 Kterýmžto on řekl: I co? Oni pak řekli jemu: O Ježíšovi Nazaretském, kterýž byl muž prorok, mocný v slovu i v skutku, před Bohem i přede vším lidem,20 A kterak jej vydali přední kněží a knížata naše na odsouzení k smrti, i ukřižovali jej.21 My pak jsme se nadáli, že by on měl vykoupiti lid Izraelský. Ale nyní tomu všemu třetí den jest dnes, jakž se to stalo.22 Ale i ženy některé z našich zděsily nás, kteréž ráno byly u hrobu,23 A nenalezše těla jeho, přišly, pravíce, že jsou také vidění andělské viděly, kteřížto praví, že by živ byl.24 I chodili někteří z našich k hrobu, a nalezli tak, jakž pravily ženy, ale jeho neviděli.25 Tedy on řekl k nim: Ó blázni a zpozdilí srdcem k věření všemu tomu, což mluvili Proroci.26 Zdaliž nemusil těch věcí trpěti Kristus a tak vjíti v slávu svou?27 A počav od Mojžíše a všech Proroků, vykládal jim všecka ta písma, kteráž o něm byla.28 A vtom přiblížili se k městečku, do kteréhož šli, a on potrh se, jako by chtěl dále jíti.29 Ale oni přinutili ho, řkouce: Zůstaň s námi, nebo se již připozdívá, a den se nachýlil. I všel, aby s nimi zůstal.30 I stalo se, když seděl s nimi za stolem, vzav chléb, dobrořečil, a lámaje, podával jim.31 I otevříny jsou oči jejich, a poznali ho. On pak zmizel od očí jejich.32 I řekli vespolek: Zdaliž srdce naše v nás nehořelo, když mluvil nám na cestě a otvíral nám písma?33 A vstavše v tu hodinu, vrátili se do Jeruzaléma, a nalezli shromážděných jedenácte, a ty, kteříž s nimi byli,34 Ani praví: Že vstal Pán právě, a ukázal se Šimonovi.35 I vypravovali oni také to, co se stalo na cestě, a kterak ho poznali v lámání chleba.36 A když oni o tom rozmlouvali, postavil se Ježíš uprostřed nich, a řekl jim: Pokoj vám.37 Oni pak zhrozivše se a přestrašeni byvše, domnívali se, že by ducha viděli.38 I dí jim: Co se strašíte a myšlení vstupují na srdce vaše?39 Vizte ruce mé i nohy mé, žeť v pravdě já jsem. Dotýkejte se a vizte; neboť duch těla a kostí nemá, jako mne vidíte míti.40 A pověděv to, ukázal jim ruce i nohy.41 Když pak oni ještě nevěřili pro radost, ale divili se, řekl jim: Máte-li tu něco, ješto by se pojedlo?42 A oni podali jemu kusu ryby pečené a plástu strdi.43 A vzav to, pojedl před nimi,44 A řekl jim: Tatoť jsou slova, kteráž jsem mluvil vám, ještě byv s vámi: Že se musí naplniti všecko, což psáno jest v Zákoně Mojžíšově a v Prorocích i v Žalmích o mně.45 Tedy otevřel jim mysl, aby rozuměli Písmům.46 A řekl jim: Že tak psáno jest a tak musil Kristus trpěti, a třetího dne z mrtvých vstáti,47 A aby bylo kázáno ve jménu jeho pokání a odpuštění hříchů mezi všemi národy, počna od Jeruzaléma.48 Vy jste pak svědkové toho.49 A aj, já pošli zaslíbení Otce svého na vás. Vy pak čekejte v městě Jeruzalémě, dokudž nebudete oblečeni mocí s výsosti.50 I vyvedl je ven až do Betany, a pozdvih rukou svých, dal jim požehnání.51 I stalo se, když jim žehnal, bral se od nich, a nesen jest do nebe.52 A oni poklonivše se jemu, navrátili se do Jeruzaléma s radostí velikou.53 A byli vždycky v chrámě, chválíce a dobrořečíce Boha. Amen.

1 mas no primeiro dia da semana foram elas muito cedo ao túmulo, levando os aromas que haviam preparado.2 Acharam a pedra removida do túmulo3 e, entrando ali, não acharam o corpo do Senhor Jesus.4 Ficando perplexas por causa disto, eis que apareceram ao lado delas dois varões com vestes resplandecentes;5 como estivessem amedrontadas e olhassem para o chão, eles lhes disseram: Por que buscais entre os mortos ao que vive?6 Ele não está aqui, mas ressuscitou. Lembrai-vos de como ele vos falou, quando estava ainda na Galiléia,7 dizendo: O Filho do homem deve ser entregue às mãos de pecadores, e ser crucificado e ressuscitar ao terceiro dia.8 Então se lembraram das suas palavras9 e, voltando do túmulo, contaram todas estas coisas aos onze e a todos os mais.10 Eram Maria Madalena, Joana, e Maria, mãe de Tiago; também as outras que estavam com elas, relataram estas coisas aos apóstolos.11 Estas palavras pareceram-lhes um como delírio, e não acreditaram nelas.12 Mas Pedro, levantando-se, correu ao túmulo. Abaixando-se, viu somente os panos de linho que ali ficaram; e retirou-se para casa, maravilhado do que havia acontecido.13 No mesmo dia dois deles caminhavam para uma aldeia chamada Emaús, distante de Jerusalém sessenta estádios;14 e iam falando um com o outro de tudo o que se tinha passado.15 Enquanto conversavam e discutiam, o mesmo Jesus aproximou-se deles, e acompanhava-os;16 mas os olhos deles não o puderam reconhecer.17 Então lhes perguntou Jesus: Que falais um com o outro pelo caminho? E pararam tristes.18 Um deles chamado Cléopas, respondeu-lhe: És tu o único que, estando em Jerusalém, não sabes o que ali tem acontecido nestes dias?19 Replicou-lhes: Que? Disseram-lhe: O que aconteceu a Jesus o Nazareno, que foi um profeta poderoso em obras e palavras diante de Deus e de todo o povo,20 e como os principais sacerdotes e as nossas autoridades o entregaram para ser condenado à morte, e o crucificaram.21 Mas nós esperávamos que fosse ele quem havia de resgatar a Israel; além de tudo isto, é já este o terceiro dia depois que estas coisas sucederam.22 Por outro lado certas mulheres, das que conosco estavam, nos encheram de pasmo, tendo ido de madrugada ao túmulo,23 e não havendo achado o seu corpo, voltaram, declarando que tinham visto anjos, os quais diziam estar ele vivo.24 Alguns dos nossos foram ao túmulo e acharam que era assim como as mulheres haviam dito, mas a ele não o viram.25 Disse-lhes Jesus: Ó néscios, e tardos de coração para crerdes tudo o que os profetas disseram!26 Porventura não importava que o Cristo padecesse estas coisas e assim entrasse na sua glória?27 Começando por Moisés e por todos os profetas, explicou-lhes o que dele se achava dito em todas as Escrituras.28 Aproximando-se da aldeia para onde iam, deu ele a entender que ia para mais longe.29 Mas eles o constrangeram, dizendo: Fica em nossa companhia, porque é tarde e o dia já declinou. Ele entrou para ficar com eles.30 Estando com eles à mesa, tomando o pão, deu graças, e, partindo-o, dava-lhes;31 então se lhes abriram os olhos, e o reconheceram; mas ele desapareceu de diante deles.32 Dizia um ao outro: Não se nos abrasava o coração, quando ele nos falava pelo caminho e nos explicava as Escrituras?33 Na mesma hora levantaram-se, voltaram para Jerusalém e acharam reunidos os onze e os que com eles estavam, os quais34 diziam: Realmente o Senhor ressurgiu e apareceu a Simão.35 Os dois contaram o que havia acontecido no caminho, e como fora por eles conhecido no partir do pão.36 Falando eles estas coisas, apresentou-se Jesus no meio deles e disse-lhes: Paz seja convosco.37 Eles, porém, espantados e atemorizados, supunham ver um espírito.38 Mas ele lhes disse: Por que vos turbais? e por que se levantam dúvidas em vossos corações?39 Olhai para as minhas mãos e os meus pés, pois sou eu mesmo; apalpai-me e vede, porque um espírito não tem carne nem ossos, como vedes que eu tenho.40 Dizendo isto, mostrou-lhes as mãos e os pés.41 Não acreditando eles ainda por causa da sua alegria e estando maravilhados, perguntou-lhes Jesus: Tendes aqui alguma coisa que comer?42 Deram-lhe um pedaço de peixe assado;43 e tomando-o, comeu diante deles.44 Depois lhes disse: Estas são as palavras que eu vos disse, quando ainda estava convosco, que importava se cumprisse tudo o que de mim estava escrito na lei de Moisés, nos profetas e nos salmos.45 Então lhes abriu o entendimento para que compreendessem as Escrituras;46 e disse-lhes: Assim está escrito que o Cristo padecesse e ressurgisse dentre os mortos ao terceiro dia,47 e que em seu nome se pregasse arrependimento para remissão de pecados a todas as nações, começando por Jerusalém.48 Vós sois testemunhas destas coisas.49 Eis que eu vou enviar sobre vós a promessa de meu Pai; mas vós permanecei na cidade, até que sejais revestidos de poder lá do alto.50 Ele os levou até Betânia e, levantando as mãos, os abençoou.51 Enquanto os abençoava, apartou-se deles, e foi elevado ao céu.52 Eles, tendo-o adorado, voltaram para Jerusalém com grande gozo;53 e estavam continuamente no templo bendizendo a Deus.