1 Přibližoval se pak svátek přesnic, jenž slove velikanoc.2 I hledali přední kněží a zákoníci, kterak by jej vyhladili; ale obávali se lidu.3 Tedy ďábel vstoupil do Jidáše, kterýž sloul Iškariotský, jednoho z počtu dvanácti.4 A on odšed, mluvil s předními kněžími, a s úředníky nad chrámem, kterak by ho jim zradil.5 I zradovali se, a smluvili s ním, že mu chtí peníze dáti.6 A on také jim přiřekl. I hledal příhodného času, aby ho jim zradil bez zástupu.7 Tedy přišel den přesnic, v kterémžto zabit měl býti beránek.8 I poslal Ježíš Petra a Jana, řka: Jdouce, připravte nám beránka, abychom jedli.9 A oni řekli mu: Kde chceš, ať připravíme?10 On pak řekl k nim: Aj, když vcházeti budete do města, potkáť vás člověk, dčbán vody nesa. Jdětež za ním do domu, do kteréhož vejde.11 A díte hospodáři toho domu: Vzkazuje tobě Mistr: Kde jest síň, kdežto budu jísti beránka s učedlníky svými?12 A onť vám ukáže večeřadlo veliké podlážené. Tam připravte.13 I odšedše, nalezli, jakž jim pověděl, a připravili beránka.14 A když přišel čas večeře, posadil se za stůl, a dvanácte apoštolů s ním.15 I řekl jim: Žádostí žádal jsem tohoto beránka jísti s vámi, prve než bych trpěl.16 Nebo pravímť vám, žeť ho již více nebudu jísti, ažť se naplní v království Božím.17 A vzav kalich, a díky činiv, řekl: Vezměte jej a dělte mezi sebou.18 Neboť pravím vám, žeť nebudu píti z plodu vinného kořene, ažť království Boží přijde.19 A vzav chléb, díky činiv, lámal a dal jim, řka: To jest tělo mé, kteréž se za vás dává. To čiňte na mou památku.20 Takž také dal jim i kalich, když bylo po večeři, řka: Tento kalich jest nová smlouva v mé krvi, kteráž se za vás vylévá.21 Ale aj, ruka zrádce mého se mnou jest za stolem.22 A Syn zajisté člověka jde, tak jakž jest uloženo o něm, ale běda člověku tomu, kterýž ho zrazuje.23 Tedy oni počali vyhledávati mezi sebou, kdo by z nich byl, kterýž by to měl učiniti.24 Stal se pak i svár mezi nimi, kdo by z nich zdál se býti větší.25 On pak řekl jim: Králové národů panují nad nimi, a kteříž moc mají nad nimi, dobrodincové slovou.26 Ale vy ne tak. Nýbrž kdož větší jest mezi vámi, budiž jako nejmenší, a kdož vůdce jest, budiž jako sloužící.27 Nebo kdo větší jest, ten-li, kterýž sedí, čili ten, kterýž slouží? Zdali ne ten, kterýž sedí? Ale já mezi vámi jsem jako ten, kterýž slouží.28 Vy pak jste ti, kteříž jste v mých pokušeních se mnou zůstali.29 A jáť vám způsobuji, jakož mi způsobil Otec můj, království,30 Abyste jedli a pili za stolem mým v království mém, a seděli na stolicích, soudíce dvanáctero pokolení Izraelské.31 I řekl Pán: Šimone, Šimone, aj, satan vyprosil vás, aby vás tříbil jako pšenici.32 Ale jáť jsem prosil za tebe, aby nezhynula víra tvá. A ty někdy obrátě se, potvrzuj bratří svých.33 A on řekl jemu: Pane, s tebou hotov jsem i do žaláře i na smrt jíti.34 On pak dí: Pravím tobě, Petře, nezazpíváť dnes kohout, až prve třikrát zapříš, že neznáš mne.35 I řekl jim: Když jsem vás posílal bez pytlíka, a bez mošny, a bez obuvi, zdali jste v čem nedostatek měli? A oni řekli: V ničemž.36 Tedy dí jim: Ale nyní, kdo má pytlík, vezmi jej, a též i mošnu; a kdož nemá, prodej sukni svou, a kup sobě meč.37 Nebo pravím vám, že se ještě to musí naplniti na mně, což psáno: A s nešlechetnými počten jest. Nebo ty věci, kteréž psány jsou o mně, konec berou.38 Oni pak řekli: Pane, aj, dva meče teď. A on řekl jim: Dostiť jest.39 A vyšed podle obyčeje svého, šel na horu Olivovou, a šli za ním i učedlníci jeho.40 A když přišel na místo, řekl jim: Modlte se, abyste nevešli v pokušení.41 A sám vzdáliv se od nich, jako by mohl kamenem dohoditi, a poklek na kolena, modlil se,42 Řka: Otče, chceš-li, přenes kalich tento ode mne, ale však ne má vůle, ale tvá staň se.43 I ukázal se jemu anděl s nebe, posiluje ho.44 A jsa v boji, horlivěji se modlil. I učiněn jest pot jeho jako krůpě krve tekoucí na zemi.45 A vstav od modlitby, a přišed k učedlníkům, nalezl je, ani spí zámutkem.46 I řekl jim: Co spíte? Vstaňte a modlte se, abyste nevešli v pokušení.47 A když on ještě mluvil, aj, zástup, a ten, kterýž sloul Jidáš, jeden ze dvanácti, šel napřed, a přiblížil se k Ježíšovi, aby jej políbil.48 Ježíš pak řekl jemu: Jidáši, políbením Syna člověka zrazuješ?49 A vidouce ti, kteříž při něm byli, k čemu se chýlí, řekli jemu: Pane, budeme-liž bíti mečem?50 I udeřil jeden z nich služebníka nejvyššího kněze, a uťal ucho jeho pravé.51 A Ježíš odpověděv, řekl: Nechtež až potud. A dotkna se ucha jeho, uzdravil jej.52 I dí Ježíš těm, kteříž přišli k němu, předním kněžím a úředníkům chrámu a starším: Jako na lotra vyšli jste s meči a s kyjmi?53 Ješto na každý den býval jsem s vámi v chrámě, a nevztáhli jste rukou na mne. Ale totoť jest ta vaše hodina a moc temnosti.54 A oni javše jej, vedli ho, a uvedli do domu nejvyššího kněze. Petr pak šel za ním zdaleka.55 A když zanítili oheň uprostřed síně a posadili se vůkol, sedl Petr mezi ně.56 A uzřevši ho jedna děvečka, an sedí u ohně, a pilně naň pohleděvši, řekla: I tento byl s ním.57 A on zapřel ho, řka: Ženo, neznám ho.58 A po malé chvíli jiný, vida jej, řekl: I ty z nich jsi. Petr pak řekl: Ó člověče, nejsem.59 A potom asi po jedné hodině jiný potvrzoval, řka: V pravdě i tento s ním byl, neb i Galilejský jest.60 I řekl Petr: Člověče, nevím, co pravíš. A hned, když on ještě mluvil, kohout zazpíval.61 I obrátiv se Pán, pohleděl na Petra. I rozpomenul se Petr na slovo Páně, kterak jemu byl řekl: Že prve než kohout zazpívá, třikrát mne zapříš.62 I vyšed ven Petr, plakal hořce.63 Muži pak ti, kteříž drželi Ježíše, posmívali se jemu, tepouce ho.64 A zakrývajíce ho, bili jej v tvář, a tázali se ho, řkouce: Prorokuj, kdo jest, kterýž tebe udeřil?65 A jiného mnoho, rouhajíce se, mluvili proti němu.66 A když byl den, sešli se starší lidu a přední kněží a zákoníci, a vedli ho do rady své,67 Řkouce: Jsi-li ty Kristus? Pověz nám! I dí jim: Povím-li vám, nikoli neuvěříte.68 A pakli se vás co otíži, neodpovíte mi, ani propustíte.69 Ale od této chvíle Syn člověka sedne na pravici moci Boží.70 I řekli všickni: Tedy jsi ty Syn Boží? On pak řekl jim: Vy pravíte, že já jsem.71 A oni řekli: Což ještě potřebujeme svědectví? Však jsme sami slyšeli z úst jeho.

1 Estava próxima a festa dos pães asmos, chamada páscoa.2 Os principais sacerdotes e os escribas procuravam algum meio de tirar a vida a Jesus; pois temiam o povo.3 Ora Satanás entrou em Judas chamado Iscariotes, que era um dos doze;4 ele foi entender-se com os principais sacerdotes e os oficiais sobre a maneira de lho entregar.5 Alegraram-se e concordaram em dar-lhe dinheiro.6 Ele anuiu, e procurava ocasião de lho entregar sem a multidão saber.7 Chegou o dia dos pães asmos, em que se devia imolar a páscoa,8 e Jesus enviou a Pedro e a João, dizendo: Ide preparar-nos a páscoa para a comermos.9 Eles lhe perguntaram: Onde queres que a preparemos?10 Respondeu-lhes: Ao entrardes na cidade, encontrareis um homem trazendo um cântaro de água; segui-o até à casa em que ele entrar,11 e dizei ao dono da casa: O Mestre manda perguntar-te: Onde é o aposento em que hei de comer a páscoa com meus discípulos?12 Ele vos mostrará um espaçoso cenáculo mobilado; ali fazei os preparativos.13 Eles foram e acharam como ele lhes dissera, e prepararam a páscoa.14 Chegada a hora, pôs-se Jesus à mesa, e com ele os apóstolos.15 Disse-lhes: Tenho desejado anciosamente comer convosco esta páscoa antes da minha paixão;16 pois vos digo que nunca mais a hei de comer, até que ela se cumpra no reino de Deus.17 Depois de receber o cálice, havendo dado graças, disse: Tomai-o e distribui-o entre vós;18 pois vos digo que desde agora não beberei do fruto da videira, até que venha o reino de Deus.19 Tomando o pão e tendo dado graças, partiu-o e deu aos discípulos, dizendo: Este é o meu corpo que é dado por vós; fazei isto em memória de mim.20 Depois da ceia tomou do mesmo modo o cálice, dizendo: Este cálice é a nova aliança em meu sangue, que é derramado por vós.21 Mas a mão daquele que me trai, está comigo à mesa.22 Pois, na verdade, o Filho do homem vai, conforme foi determinado, mas ai daquele homem por quem é traído!23 Eles começaram a indagar entre si qual deles seria o que ia fazer isso.24 Houve também entre eles uma discussão sobre qual deles era considerado o maior.25 Jesus disse-lhes: Os reis dos gentios dominam sobre eles, e os que exercem sobre eles autoridade, são chamados benfeitores.26 Mas vós não façais assim. Pelo contrário o que entre vós é maior, seja como o menor; e aquele que manda, seja como o que serve.27 Pois qual é maior, quem está à mesa ou quem serve? não é quem está à mesa? mas eu estou no meio de vós como quem serve.28 Vós sois os que tendes permanecido comigo nas minhas tentações;29 eu vos confiro domínio real, assim como meu Pai mo conferiu,30 para que comais e bebais à minha mesa no meu reino; e vos sentareis sobre tronos para julgar as doze tribos de Israel.31 Simão, Simão, eis que Satanás obteve permissão para vos joeirar como trigo.32 Mas eu roguei por ti, para que a tua fé não desfaleça; e tu, uma vez arrependido, fortalece teus irmãos.33 Disse-lhe Pedro: Senhor, estou pronto a ir contigo não só para a prisão, mas também para a morte.34 Disse-lhe Jesus: Declaro-te, Pedro, que hoje antes de cantar o galo, três vezes terás negado que me conheces.35 Perguntou-lhes Jesus: Quando vos mandei sem bolsa, sem alforge e sem sandálias, faltou-vos, porventura, alguma coisa? Responderam eles: Nada.36 Então lhes disse: Agora, porém, o que tem bolsa, tome-a, como também o alforge; e o que não tem dinheiro, venda a sua capa e compre espada.37 Pois vos digo que importa cumprir-se em mim o que está escrito: E ele foi contado com os transgressores; porque o que a mim se refere está sendo cumprido.38 Disseram eles: Senhor, aqui estão duas espadas. Respondeu-lhes Jesus: Basta.39 Segundo o seu costume saiu para o monte das Oliveiras, e os discípulos seguiram-no.40 Chegado àquele lugar, disse-lhes: Orai para que não entreis em tentação.41 E separou-se deles cerca de um tiro de pedra e, ajoelhando-se, orou,42 dizendo: Pai, se é do teu agrado, afasta de mim este cálice; contudo não se faça a minha vontade, mas sim a tua.43 Então lhe apareceu um anjo do céu, que o fortalecia.44 Estando em agonia, orou com mais instância; o seu suor tornou-se em gotas de sangue a cair sobre a terra.45 Depois de levantar-se da oração, foi ter com os discípulos e achou-os dormindo de tristeza,46 e disse-lhes: Por que dormis? levantai-vos e orai, para que não entreis em tentação.47 Falava ele ainda, quando chegou uma multidão; e um dos doze, que se chamava Judas, vindo adiante dela, aproximou-se de Jesus para o beijar.48 Perguntou-lhe Jesus: Judas, com um beijo entregas o Filho do homem?49 Os que estavam ao redor dele, vendo o que ia suceder, perguntaram: Senhor, firamo-los à espada?50 Um deles deu um golpe no servo do sumo sacerdote e decepou-lhe a orelha direita.51 Disse Jesus: Deixai-os, basta; e tendo-lhe tocado a orelha, o sarou.52 Disse Jesus aos principais sacerdotes, oficiais do templo e anciãos, que vieram prendê-lo: Saístes com espadas e varapaus como contra um salteador?53 Todos os dias estando eu convosco no templo, não me tocastes; porém esta é a vossa hora e o poder das trevas.54 Prendendo-o, eles o levaram e introduziram na casa do sumo sacerdote; e Pedro ia seguindo de longe.55 Eles, tendo-se acendido fogo no meio do pátio, sentaram-se, e Pedro sentou-se no meio deles.56 Uma criada, vendo-o sentado ao lume, o encarou e disse: Este também estava com ele.57 Mas Pedro negou, dizendo: Não o conheço, mulher.58 Daí a pouco, vendo-o um outro, disse: Também tu és dos tais. Respondeu Pedro: Homem, não sou.59 Tendo passado cerca de uma hora, afirmou ainda outro: Certamente este andava com ele, porque também é galileu.60 Respondeu Pedro: Homem, não sei o que estás dizendo. Logo, estando ele ainda a falar, cantou o galo.61 Virando-se o Senhor, olhou para Pedro. Pedro lembrou-se da palavra do Senhor, como lhe havia dito: Hoje antes de cantar o galo, três vezes me negarás.62 E saindo para fora, chorou amargamente.63 Os homens que guardavam a Jesus, zombavam dele, davam-lhe pancadas e,64 vendando-lhe os olhos, perguntavam: Adivinha, quem é o que te bateu?65 E blasfemando, dirigiam-lhe muitas afrontas.66 Logo que amanheceu, reuniu-se a assembléia dos anciãos do povo, tanto os principais sacerdotes como os escribas, e o conduziram ao sinédrio e disseram:67 Se tu és o Cristo, dize-nos. Respondeu-lhes: Se eu vo-lo disser, não o crereis;68 e se eu vos interrogar, não me respondereis.69 Desde agora estará sentado o Filho do homem à mão direita do poder de Deus.70 Perguntaram todos: És tu, logo, o Filho de Deus? Respondeu-lhes ele: Vós mesmos dizeis que eu sou.71 Então disseram: Que necessidade ainda temos de testemunho? porque nós mesmos o ouvimos da sua própria boca.