1 Ja, darüber erzittert mein Herz und bebt auf von seiner Stelle.

2 Höret, höret das Getöse seiner Stimme und das Gemurmel, das aus seinem Munde hervorgeht!

3 Er sendet es aus unter den ganzen Himmel, und seinen Blitz bis zu den Säumen der Erde.

4 Nach dem Blitze {W. nach ihm} brüllt eine Stimme; er donnert mit seiner erhabenen Stimme, und hält die Blitze {W. sie} nicht zurück, wenn seine Stimme gehört wird.

5 Gott {El} donnert wunderbar mit seiner Stimme; er tut große Dinge, die wir nicht begreifen.

6 Denn zum Schnee spricht er: Falle zur Erde! und zum Regengusse und den Güssen seines gewaltigen Regens.

7 Er lähmt {Eig. versiegelt} die Hand eines jeden Menschen, damit alle Menschen sein Werk kennen lernen.

8 Und das Wild geht in sein Versteck und bleibt in seinen Höhlen.

9 Aus der Kammer des Südens kommt Sturm, und von den Nordwinden Kälte.

10 Durch den Odem Gottes {El} entsteht Eis, und die Breite der Wasser zieht sich zusammen.

11 Auch beladet er mit Wasserfülle das Gewölk, breitet weithin aus seine Blitzwolken.

12 Und unter seiner Leitung wenden sie sich ringsumher zu ihrem Werke, zu allem, was er ihnen gebietet, über die Fläche des Erdkreises hin,

13 sei es, daß er sie zur Geißel, oder für seine Erde, oder zur Erweisung seiner Gnade sich entladen läßt. {Eig. treffen läßt}

14 Nimm dieses zu Ohren, Hiob; stehe und betrachte die Wunder Gottes! {El}

15 Weißt du, wie Gott sie beladet, und leuchten läßt den Blitz seines Gewölks?

16 Verstehst du dich auf das Schweben {Eig. die Schwebungen} der Wolke, auf die Wundertaten des an Wissen Vollkommenen?

17 Du, dessen Kleider heiß werden, wenn das Land schwül wird von Süden her,

18 kannst du, gleich ihm, das Himmelsgewölbe ausbreiten, fest wie ein gegossener Spiegel?

19 Tue uns kund, was wir ihm sagen sollen! Wir können vor Finsternis nichts vorbringen.

20 Soll ihm gemeldet werden, daß ich reden wolle? Wenn jemand zu ihm spricht, er wird gewiß verschlungen werden. {O. Sollte wohl jemand wünschen verschlungen zu werden}

21 Und jetzt sieht man das Licht nicht, welches leuchtet am Himmelsgewölbe; aber ein Wind fährt daher und reinigt dasselbe.

22 Aus dem Norden kommt Gold: - {Die Nordgegend galt bei den Alten als der Hauptsitz des Goldes} um Gott ist furchtbare Pracht;

23 den Allmächtigen, den erreichen wir nicht, den Erhabenen an Kraft; und das Recht und der Gerechtigkeit Fülle beugt er nicht. {And. üb. gegen die Accente: erreichen wir nicht. Groß an Kraft und an Recht und an Fülle der Gerechtigkeit, bedrückt er nicht}

24 Darum fürchten ihn die Menschen; er sieht keine an, die weisen Herzens sind.

1 Poslouchejte pilně hřmotného hlasu jeho, a zvuku z úst jeho pocházejícího.

2 Pode všecka nebesa jej rozprostírá, a světlo své k krajům země.

3 Za nímž zvučí hlukem, a hřímá hlasem důstojnosti své, aniž mešká s jinými věcmi, když se slýchá hlas jeho.

4 Bůh silný hřímá hlasem svým předivně, činí veliké věci, a však nemůžeme rozuměti, jak.

5 Sněhu zajisté říká: Buď na zemi, tolikéž pršce dešťové, ano i přívalu násilnému.

6 Zavírá ruku všelikého člověka, aby žádný z lidí nemohl konati díla svého.

7 Tehdáž i zvěř vchází do skrýše, a v peleších svých obývá.

8 Z skrýše vychází vichřice, a od půlnoční strany zima.

9 Dchnutím Bůh silný dává mráz, až se široké vody zavírají.

10 Také i při svlažování země pohybuje oblakem, a rozhání mračno světlem svým.

11 A tentýž sem i tam obrací se moudrostí jeho, aby činil, což by mu koli přikázal na tváři okršlku zemského.

12 Buď k trestání, neb pro zemi svou, buď k prokazování dobrotivosti, spraví to, že se postaví.

13 Pozorujž toho, Jobe, zastav se a podívej se divům Boha silného.

14 Víš-li, kdy Bůh ukládá co o těch věcech, aneb kdy chce osvěcovati světlem oblaky své?

15 Znáš-li, jak se vznášejí oblakové, a jiné divy dokonalého v uměních?

16 A že tě roucho tvé zahřívati bude, když Bůh zemi pokojnou činí větry poledními?

17 Roztahoval-li jsi s ním nebesa trvánlivá, k zrcadlu slitému podobná?

18 Poukaž nám, co bychom řekli jemu; nebo nemůžeme ani řeči zpořádati pro temnost.

19 Zdaž jemu kdo oznámí, co bych já mluvil? Pakli by kdo za mne mluvil, jistě že by byl sehlcen.

20 Ano nyní nemohou patřiti lidé na světlo, když jest jasné na oblacích, když je vítr prochází a vyčišťuje,

21 Od půlnoční strany s jasnem jako zlato přicházeje, ale v Bohu hroznější jest sláva.

22 Všemohoucí, jehož vystihnouti nemůžeme, ač jest veliký v moci, však soudem a přísnou spravedlností netrápí.

23 Protož bojí se ho lidé; neohlédá se na žádného z těch, kdož jsou moudrého srdce.

24 **