1 Und Bildad, der Schuchiter, antwortete und sprach:

2 Wie lange willst du solches reden, und sollen die Worte deines Mundes ungestümer Wind sein?

3 Wird Gott {El} das Recht beugen, oder wird der Allmächtige beugen die Gerechtigkeit?

4 Wenn deine Kinder gegen ihn gesündigt haben, so gab er sie ihrer Übertretung preis.

5 Wenn du Gott {El} eifrig suchst und zu dem Allmächtigen um Gnade flehst,

6 wenn du lauter und rechtschaffen bist, ja, dann wird er zu deinen Gunsten aufwachen und Wohlfahrt geben der Wohnung deiner Gerechtigkeit;

7 und dein Anfang wird gering erscheinen, aber dein Ende sehr groß werden.

8 Denn befrage doch das vorige Geschlecht, und richte deinen Sinn auf das, was ihre Väter erforscht haben.

9 (Denn wir sind von gestern und wissen nichts, denn ein Schatten sind unsere Tage auf Erden.)

10 Werden jene dich nicht belehren, dir's sagen, und Worte aus ihrem Herzen hervorbringen?

11 Schießt Papierschilf auf, wo kein Sumpf ist? wächst Riedgras empor ohne Wasser?

12 Noch ist es am Grünen, wird nicht ausgerauft, so verdorrt es vor allem Grase.

13 Also sind die Pfade aller, die Gottes {El} vergessen; und des Ruchlosen Hoffnung geht zu Grunde.

14 Sein Vertrauen wird abgeschnitten {Eig. dessen Vertrauen abgeschnitten wird usw.} , und seine Zuversicht ist ein Spinnengewebe.

15 Er stützt sich auf sein Haus, und es hält nicht stand; er hält sich daran fest, und es bleibt nicht aufrecht. -

16 Saftvoll ist er vor der Sonne, und seine Schößlinge dehnen sich aus über seinen Garten hin;

17 über Steinhaufen schlingen sich seine Wurzeln, er schaut die {O. drängt sich hindurch in die} Wohnung der Steine;

18 wenn er {d.h. Gott} ihn wegreißt von seiner Stätte, so verleugnet sie ihn: "Ich habe dich nie gesehen!"

19 Siehe, das ist die Freude seines Weges; und aus dem Staube sprossen andere hervor.

20 Siehe, Gott {El} wird den Vollkommenen {S. die Anm. zu Kap. 1,1} nicht verwerfen, und nicht bei der Hand fassen die Übeltäter.

21 Während er deinen Mund mit Lachen füllen wird und deine Lippen mit Jubelschall,

22 werden deine Hasser bekleidet werden mit Scham, und das Zelt der Gesetzlosen wird nicht mehr sein.

1 Tedy odpovídaje Bildad Suchský, řekl:

2 Dokudž mluviti budeš takové věci, a slova úst tvých budou jako vítr násilný?

3 Což by Bůh silný neprávě soudil,a Všemohoucí což by převracel spravedlnost?

4 Synové zajisté tvoji že zhřešili proti němu, proto pustil je po nepravosti jejich.

5 Kdybys ty opravdově hledal Boha silného, a Všemohoucímu se modlil,

6 A byl čistý a upřímý: jistě žeť by se hned probudil k tobě, a napravil by příbytek spravedlnosti tvé.

7 A byly by první věci tvé špatné, poslední pak rozmnožily by se náramně.

8 Nebo vzeptej se, prosím, věku starého, a nastroj se k zpytování otců jejich.

9 (Myť zajisté včerejší jsme, aniž jsme čeho povědomi; k tomu dnové naši jsou jako stín na zemi.)

10 Zdaliž tě oni nenaučí, a nepovědí tobě, a z srdce svého nevynesou-liž slov?

11 Zdali roste třtí bez bahna? Roste-liž rákosí bez vody?

12 Nýbrž ještě za zelena, dříve než vytrháno bývá, ano prvé než jaká jiná tráva, usychá.

13 Tak stezky všech zapomínajících se na Boha silného, tak, pravím, naděje pokrytce zahyne.

14 Klesne naděje jeho, a doufání jeho jako dům pavouka.

15 Spolehne-li na dům svůj, neostojí; chytí-li se ho, nezdrží.

16 Vláhu má před sluncem, tak že z zahrady jeho výstřelkové jeho vynikají.

17 Při vrchovišti kořenové jeho hustě rostou, i na místech skalnatých rozkládá se.

18 A však bývá-li zachvácen z místa svého, až by se ho i odečtlo, řka: Nevidělo jsem tě:

19 Tožť ta radost života jeho, a z země jiný vykvetá.

20 Aj, Bůh silný nepohrdá upřímým, ale nešlechetným ruky nepodává:

21 Až i naplní smíchem ústa tvá, a rty tvé plésáním,

22 Když nenávidící tebe v hanbu oblečeni budou, a stánku lidí bezbožných nikdež nebude.