1 Trügerische Waagschalen sind Jehova ein Greuel, aber volles Gewicht ist sein Wohlgefallen.

2 Kommt Übermut, so kommt auch Schande; bei den Bescheidenen aber ist Weisheit.

3 Die Unsträflichkeit der Aufrichtigen {O. Geraden, Rechtschaffenen; so auch V.6. 11 usw.} leitet sie, aber der Treulosen Verkehrtheit {O. Schiefheit} zerstört sie.

4 Vermögen nützt nichts am Tage des Zornes, aber Gerechtigkeit errettet vom Tode.

5 Des Vollkommenen {O. Redlichen, Tadellosen; so auch V.20; 28,10. 18} Gerechtigkeit macht seinen Weg gerade, {O. ebnet seinen Weg} aber der Gesetzlose fällt durch seine Gesetzlosigkeit.

6 Der Aufrichtigen Gerechtigkeit errettet sie, aber die Treulosen werden gefangen in ihrer Gier.

7 Wenn ein gesetzloser Mensch stirbt, wird seine Hoffnung zunichte, und die Erwartung der Frevler {And. üb.: der Kraftvollen} ist zunichte geworden.

8 Der Gerechte wird aus der Drangsal befreit, und der Gesetzlose tritt an seine Stelle.

9 Mit dem Munde verdirbt der Ruchlose seinen Nächsten, aber durch Erkenntnis werden die Gerechten befreit.

10 Die Stadt frohlockt beim Wohle der Gerechten, und beim Untergang der Gesetzlosen ist Jubel.

11 Durch den Segen der Aufrichtigen kommt eine Stadt empor, aber durch den Mund der Gesetzlosen wird sie niedergerissen.

12 Wer seinen Nächsten verachtet, hat keinen Verstand; aber ein verständiger Mann schweigt still.

13 Wer als Verleumder {O. Ausplauderer} umhergeht, deckt das Geheimnis auf; wer aber treuen Geistes ist, deckt die Sache zu.

14 Wo keine Führung {Eig. Steuerungen, d.h. Verhaltensregeln, weise Lenkung} ist, verfällt ein Volk; aber Heil ist bei der Menge der Ratgeber.

15 Sehr schlecht ergeht's einem, wenn er für einen anderen Bürge geworden ist; wer aber das Handeinschlagen haßt, ist sicher.

16 Ein anmutiges Weib erlangt Ehre, und Gewalttätige erlangen Reichtum.

17 Sich selbst {Eig. Seiner Seele} tut der Mildtätige wohl, der Unbarmherzige aber tut seinem Fleische wehe.

18 Der Gesetzlose schafft sich trüglichen Gewinn, wer aber Gerechtigkeit sät, wahrhaftigen Lohn.

19 Wie die Gerechtigkeit zum Leben, so gereicht es zu seinem Tode, wer Bösem nachjagt. {O. Echte Gerechtigkeit gereicht zum Leben, und wer Bösem nachjagt, dem gereicht es zum Tode}

20 Die verkehrten Herzens sind, sind Jehova ein Greuel; aber sein Wohlgefallen sind die im Wege Vollkommenen.

21 Die Hand darauf! der Böse wird nicht für schuldlos gehalten werden; {O. nicht ungestraft bleiben} aber der Same der Gerechten wird entrinnen.

22 Ein goldener Ring in der Nase eines Schweines, so ist ein schönes Weib ohne Anstand. {Eig. Schicklichkeitsgefühl}

23 Das Begehren der Gerechten ist nur Gutes; die Hoffnung der Gesetzlosen ist der Grimm. {O. die Vermessenheit}

24 Da ist einer, der ausstreut, und er bekommt noch mehr; und einer, der mehr spart als recht ist, und es ist nur zum Mangel.

25 Die segnende Seele wird reichlich gesättigt, und der Tränkende wird auch selbst getränkt.

26 Wer Korn zurückhält, den verflucht das Volk; aber Segen wird dem Haupte dessen zuteil, der Getreide verkauft.

27 Wer das Gute eifrig sucht, sucht Wohlgefallen; wer aber nach Bösem trachtet, über ihn wird es kommen.

28 Wer auf seinen Reichtum vertraut, der wird fallen; aber die Gerechten werden sprossen wie Laub.

29 Wer sein Haus verstört, wird Wind erben; und der Narr wird ein Knecht dessen, der weisen Herzens ist.

30 Die Frucht des Gerechten ist ein Baum des Lebens, und der Weise gewinnt Seelen.

31 Siehe, dem Gerechten wird auf Erden vergolten, wieviel mehr dem Gesetzlosen und Sünder!

1 Váha falešná ohavností jest Hospodinu, ale závaží pravé líbí se jemu.

2 Za pýchou přichází zahanbení, ale při pokorných jest moudrost.

3 Sprostnost upřímých vodí je, převrácenost pak přestupníků zatracuje je.

4 Neprospíváť bohatství v den hněvu, ale spravedlnost vytrhuje z smrti.

5 Spravedlnost upřímého spravuje cestu jeho, ale pro bezbožnost svou padá bezbožný.

6 Spravedlnost upřímých vytrhuje je, ale přestupníci v zlosti zjímáni bývají.

7 Když umírá člověk bezbožný, hyne naděje, i očekávání rekovských činů mizí.

8 Spravedlivý z úzkosti bývá vysvobozen, bezbožný pak přichází na místo jeho.

9 Pokrytec ústy kazí bližního svého, ale spravedliví uměním vytrženi bývají.

10 Z štěstí spravedlivých veselí se město, když pak hynou bezbožní, bývá prozpěvování.

11 Požehnáním spravedlivých zvýšeno bývá město, ústy pak bezbožných vyvráceno.

12 Pohrdá bližním svým blázen, ale muž rozumný mlčí.

13 Utrhač toulaje se, pronáší tajnost, věrný pak člověk tají věc.

14 Kdež není dostatečné rady, padá lid, ale spomožení jest ve množství rádců.

15 Velmi sobě škodí, kdož slibuje za cizího, ješto ten, kdož nenávidí rukojemství, bezpečen jest.

16 Žena šlechetná má čest, a ukrutní mají zboží.

17 Člověk účinný dobře činí životu svému, ale ukrutný kormoutí tělo své.

18 Bezbožný dělá dílo falešné, ale kdož rozsívá spravedlnost, má mzdu jistou.

19 Tak spravedlivý rozsívá k životu, a kdož následuje zlého, k smrti své.

20 Ohavností jsou Hospodinu převrácení srdcem, ale ctného obcování líbí se jemu.

21 Zlý, by sobě i na pomoc přivzal, neujde pomsty, símě pak spravedlivých uchází toho.

22 Zápona zlatá na pysku svině jest žena pěkná bez rozumu.

23 Žádost spravedlivých jest toliko dobrých věcí, ale očekávání bezbožných hněv.

24 Mnohý rozdává štědře, a však přibývá mu více; jiný skoupě drží nad slušnost, ale k chudobě.

25 Člověk štědrý bývá bohatší, a kdož svlažuje, také sám bude zavlažen.

26 Kdo zadržuje obilí, zlořečí mu lid; ale požehnání na hlavě toho, kdož je prodává.

27 Kdo pilně hledá dobrého, nalézá přízeň; kdož pak hledá zlého, potká jej.

28 Kdo doufá v bohatství své, ten spadne, ale spravedliví jako ratolest zkvetnou.

29 Kdo kormoutí dům svůj, za dědictví bude míti vítr, a blázen sloužiti musí moudrému.

30 Ovoce spravedlivého jest strom života, a kdož vyučuje duše, jest moudrý.

31 Aj, spravedlivému na zemi odplacováno bývá, čím více bezbožnému a hříšníku?