1 Mein Sohn, wenn du Bürge geworden bist für deinen Nächsten, für einen anderen deine Hand eingeschlagen hast;
2 bist du verstrickt durch die Worte deines Mundes, gefangen durch die Worte deines Mundes:
3 tue denn dieses, mein Sohn, und reiße dich los, da du in deines Nächsten Hand gekommen bist; gehe hin, wirf dich nieder, und bestürme deinen Nächsten;
4 gestatte deinen Augen keinen Schlaf, und keinen Schlummer deinen Wimpern;
5 reiße dich los wie eine Gazelle aus der Hand, und wie ein Vogel aus der Hand des Vogelstellers.
6 Geh hin zur Ameise, du Fauler, sieh ihre Wege und werde weise.
7 Sie, die keinen Richter, Vorsteher und Gebieter hat,
8 sie bereitet im Sommer ihr Brot, hat in der Ernte ihre Nahrung eingesammelt.
9 Bis wann willst du liegen, du Fauler? wann willst du von deinem Schlafe aufstehen?
10 Ein wenig Schlaf, ein wenig Schlummer, ein wenig Händefalten, um auszuruhen:
11 und deine Armut wird kommen wie ein rüstig Zuschreitender, und deine Not wie ein gewappneter Mann. {W. ein Mann des Schildes}
12 Ein Belialsmensch, ein heilloser Mann ist, wer umhergeht mit Verkehrtheit {O. Verziehung} des Mundes,
13 mit seinen Augen zwinkt, mit seinen Füßen scharrt, mit seinen Fingern deutet.
14 Verkehrtheiten sind in seinem Herzen; er schmiedet Böses zu aller Zeit, streut Zwietracht aus.
15 Darum wird plötzlich sein Verderben kommen; im Augenblick wird er zerschmettert werden ohne Heilung. -
16 Sechs sind es, die Jehova haßt, und sieben sind seiner Seele ein Greuel:
17 Hohe Augen, eine Lügenzunge, und Hände, die unschuldiges Blut vergießen;
18 ein Herz, welches heillose Anschläge schmiedet, Füße, die eilends zum Bösen hinlaufen;
19 wer Lügen ausspricht als falscher Zeuge, und wer Zwietracht ausstreut zwischen Brüdern.
20 Mein Sohn, bewahre das Gebot deines Vaters, und verlaß nicht die Belehrung deiner Mutter;
21 binde sie stets auf dein Herz, knüpfe sie um deinen Hals.
22 Wenn du einhergehst, wird sie dich leiten; wenn du dich niederlegst, {O. wenn du liegst} wird sie über dich wachen; und erwachst du, so wird sie mit dir reden.
23 Denn das Gebot ist eine Leuchte, und die Belehrung ein Licht; und die Zurechtweisung der Zucht sind der Weg des Lebens:
24 um dich zu bewahren vor dem bösen Weibe, vor der Glätte der Zunge einer Fremden. {Eig. Ausländerin}
25 Begehre nicht in deinem Herzen nach ihrer Schönheit, und sie fange dich nicht mit ihren Wimpern!
26 Denn um eines hurerischen Weibes willen kommt man bis auf einen Laib Brot, und eines Mannes Weib stellt einer kostbaren Seele nach. -
27 Sollte jemand Feuer in seinen Busen nehmen, {Eig. wegnehmen (vom Herde)} ohne daß seine Kleider verbrennten?
28 Oder sollte jemand über glühende Kohlen gehen, ohne daß seine Füße versengt würden?
29 So der, welcher zu dem Weibe seines Nächsten eingeht: keiner, der sie berührt, wird für schuldlos gehalten werden. - {O. ungestraft bleiben}
30 Man verachtet den Dieb nicht, wenn er stiehlt, um seine Gier zu stillen, weil ihn hungert;
31 und wenn er gefunden wird, kann er siebenfach erstatten, kann alles Gut seines Hauses hingeben.
32 Wer mit einem Weibe Ehebruch begeht, ist unsinnig; wer seine Seele verderben will, der tut solches.
33 Plage und Schande wird er finden, und seine Schmach wird nicht ausgelöscht werden.
34 Denn Eifersucht ist eines Mannes Grimm, und am Tage der Rache schont er nicht.
35 Er nimmt keine Rücksicht auf irgendwelche Sühne und willigt nicht ein, magst du auch das Geschenk vergrößern.
1 Synu můj, slíbil-lis za přítele svého, podal-lis cizímu ruky své,
2 Zapleten jsi slovy úst svých, jat jsi řečmi úst svých.
3 Učiniž tedy toto, synu můj, a vyprosť se, poněvadžs se dostal v ruku přítele svého. Jdi, pokoř se, a probuď přítele svého.
4 Nedej usnouti očím svým, a zdřímati víčkám svým.
5 Vydři se jako srna z ruky, a jako pták z ruky čižebníka.
6 Jdi k mravenci, lenochu, shlédni cesty jeho, a nabuď moudrosti.
7 Kterýž nemaje vůdce, ani správce, ani pána,
8 Připravuje v létě pokrm svůj, shromažďuje ve žni potravu svou.
9 Dokudž lenochu ležeti budeš? Skoro-liž vstaneš ze sna svého?
10 Maličko pospíš, maličko zdřímeš, maličko složíš ruce, abys poležel,
11 V tom přijde jako pocestný chudoba tvá, a nouze tvá jako muž zbrojný.
12 Člověk nešlechetný, muž nepravý chodí v převrácenosti úst.
13 Mhourá očima svýma, mluví nohama svýma, ukazuje prsty svými.
14 Převrácenost všeliká jest v srdci jeho, smýšlí zlé všelikého času, sváry rozsívá.
15 A protož v náhle přijde bída jeho, rychle setřín bude, a nebudeť uléčení.
16 Těchto šesti věcí nenávidí Hospodin, a sedmá ohavností jest duši jeho:
17 Očí vysokých, jazyka lživého, a rukou vylévajících krev nevinnou,
18 Srdce, kteréž ukládá myšlení nepravá, noh kvapných běžeti ke zlému,
19 Svědka lživého, mluvícího lež, a toho, jenž rozsívá různice mezi bratřími.
20 Ostříhejž, synu můj, přikázaní otce svého, a neopouštěj naučení matky své.
21 Přivazuj je k srdci svému ustavičně, a k hrdlu svému je připínej.
22 Kamžkoli půjdeš, ono tě zprovodí, když spáti budeš, bude tě ostříhati, a když procítíš, bude s tebou rozmlouvati,
23 (Nebo přikázaní jest svíce, a naučení světlo, a cesta života jsou domlouvání vyučující),
24 Aby tě ostříhalo od ženy zlé, od úlisnosti jazyka ženy cizí.
25 Nežádejž krásy její v srdci svém, a nechať tě nejímá víčky svými.
26 Nebo příčinou ženy cizoložné zchudl bys až do kusu chleba, anobrž žena cizoložná drahou duši ulovuje.
27 Může-liž kdo skrýti oheň v klíně svém, aby roucho jeho se nepropálilo?
28 Může-liž kdo choditi po uhlí řeřavém, aby nohy jeho se neopálily?
29 Tak kdož vchází k ženě bližního svého, nebudeť bez viny, kdož by se jí koli dotkl.
30 Neuvozují potupy na zloděje, jestliže by ukradl, aby nasytil život svůj, když lační,
31 Ač postižen jsa, navracuje to sedmernásobně, vším statkem domu svého nahražuje:
32 Ale cizoložící s ženou blázen jest; kdož hubí duši svou, tenť to činí;
33 Trápení a lehkosti dochází, a útržka jeho nebývá shlazena.
34 Nebo zůřivý jest hněv muže, a neodpouštíť v den pomsty.
35 Neohlídá se na žádnou záplatu, aniž přijímá, by i množství darů dával.